Ověřování faktů: Evropa stále nakupuje ruskou energii

JAVIER VILLAMOR

EU přechází na americký LNG, ale tento přechod je spojen s cenovou přirážkou a obavami o bezpečnost dodávek.

Evropa tvrdí, že se odklonila od ruských energetických zdrojů, ale údaje z roku 2025 hovoří jinak: Evropská unie nadále dováží plyn z Ruska – především ve formě LNG – a část ropy díky výjimkám pro ropovod Družba. V červenci pět největších odběratelů převedlo 1,100 miliardy eur ruským dodavatelům; více než dvě třetiny tvořil plyn dodávaný přes TurkStream nebo LNG tankery.

Na prvním místě se umístilo Maďarsko (485 milionů eur), následované Francií (239 milionů eur, vše LNG), Slovenskem (169 milionů eur), Belgií (102 milionů eur) a Španělskem (66 milionů eur). O měsíc dříve činila celková částka za celou EU 1,470 milionu eur.

Evropská komise chce do konce roku 2027 zcela eliminovat dovoz ruského plynu, ropy a jaderných materiálů, a to s účinností od 1. ledna 2028. Skutečné toky a dlouhodobé smlouvy však naznačují, že „odpojení“ bude postupné. Plán představený 6. května stanoví celkový rámec a právní návrh ze 17. června přidává regulační opatření, která mají omezit i ruský LNG a snížit „spotové“ nákupy do konce roku 2025.

Změna se netýká pouze dodavatele, ale také modelu: méně plynu z plynovodů, více LNG. A zde vzniká problém s cenou. Americký LNG – ústřední prvek tohoto přechodu – má obvykle vyšší cenu než ruský plyn z plynovodů a v některých případech také než část ruského LNG, který se dostává do Evropy. Ve veřejné debatě se uvádějí rozdíly až 40 %, které silně závisí na tržních podmínkách, trase a smlouvě.

Čísla Eurostatu potvrzují novou rovnováhu. V prvním čtvrtletí roku 2025 byly Spojené státy největším dodavatelem LNG do EU (50,7 %), Rusko bylo na druhém místě (17 %). V případě plynu z plynovodů vedlo Norsko s 52,6 %, před Alžírskem (19,4 %) a Ruskem (11,1 %). Podíl ruské ropy klesl z 27 % před válkou na přibližně 3 % v roce 2024, zatímco ruská uhlí je od roku 2022 zakázáno.

Mapa LNG odhaluje brány a setrvačnosti, které komplikují harmonogram odchodu. Francie (Dunkirk) a Belgie (Zeebrugge) fungují jako vstupní a reexportní uzly směrem k Německu a Nizozemsku; Španělsko udržuje nákupy, které jsou nižší než v roce 2024, což byl rekordní rok pro ruský LNG v Evropě, zatímco Nizozemsko se jeví jako pravidelný odběratel.

Ruská ropa vstupuje hlavně přes jižní větev Družby a směřuje do Maďarska a na Slovensko. TurkStream, jediná významná přímá trasa, která je stále v provozu, formuje dodávky do střední Evropy: po údržbě v červnu se toky v červenci opět zvýšily, což je známkou toho, že závislost nezmizela.

V jednotlivých zemích je situace v roce 2025 nerovnoměrná. Maďarsko a Slovensko rafinují ruskou ropu přes Družbu a Budapešť je největším měsíčním plátcem. Francie je nyní největší bránou pro ruský LNG, přičemž část je reexportována do severní Evropy. Belgie funguje jako logistické centrum s přepravními smlouvami, které podléhají novým pravidlům. Španělsko snížilo svou závislost na ruském LNG ve srovnání s rokem 2024, zatímco Spojené státy získávají podíl jako dodavatel. Nizozemsko a Německo vykazují omezenou přímou expozici, ale přijímají ruské molekuly prostřednictvím reexportů a regionálních swapů.

Právní inženýrství Komise – nad rámec politických sloganů – kombinuje vylepšenou sledovatelnost původu, aby se zabránilo neprůhledným směsím, zákaz „spotových“ kontraktů na ruský plyn na konci roku 2025, omezení využívání evropské infrastruktury LNG ruskými protějšky a především právní rámec, který umožňuje schválení balíčku kvalifikovanou většinou. Tento návrh zabraňuje vetu jedné země a je klíčový tváří v tvář odporu Budapešti a Bratislavy.

Drobným písmem je uvedeno, že tato změna s sebou nese náklady a rizika. Příplatek za zkapalněný zemní plyn oproti plynu dodávanému potrubím může zvýšit tarify pro domácnosti a průmyslové vstupy a dlouhodobé smlouvy o znovuzplyňování a dodávkách zavazují obchodníky a terminály na dlouhou dobu do příštího desetiletí. I po schválení zákona v roce 2025 bude přítomnost ruského LNG klesat postupně, nikoli ze dne na den.

Brusel trvá na tom, že se Evropa „nevrátí“ k ruskému plynu a nahradí jej americkým. Otázka, která bude v Bruselu dominovat až do roku 2027, však již nezní, od koho Evropa nakupuje, ale za jakou cenu: pokud se upevní příplatek za LNG, který se někdy blíží 40 % oproti ruskému plynu z plynovodů, získá EU politickou autonomii za cenu většího tlaku na průmysl a domácnosti.

The European Conservative