Pakliže bude zločinnost omlouvána, bude dále růst

Mimořádná vysílání veřejnoprávní televize NRK, uzavřené prostranství a mrznoucí kolemjdoucí, jimž je dočasně bráněno v dalším pohybu směrem k jejich cílům: Podle skupiny účastníků komentujících úterní událost v pořadu Studio 2 norského rozhlasu se stalo poprvé od druhé světové války, že v rušném centru Osla vybuchl granát. Další zůstal na zemi a byl pak řízeně odpálen. Podle policie mělo jít o objednané vyřizování účtů mezi gangy. Hlavním pachatelům je teprve třináct let a jenom jeden z nich nebyl dosud trestán. Prý byl útok veden švédským gangem Foxtrot, jehož vůdci jsou na útěku před zákonem kdesi na Blízkém východě, resp. v Jižní Americe.

Agresivní mládež zamořila školy i ulice. Vývoj hovoří jednoznačně. Často se jedná o recidivisty páchajících násilí i loupeže. Jen v Oslu jich bylo okolo 800. Loni tam bylo u 3265 případů spáchaných mladistvými zaevidováno 2093 podezřelých, přičemž se jich většina podílela jen na jednom případu. Uvádí to zdroje jako www.aftenposten.no a www.nettavisen.no. Podle www.tv2.no má dvacítka nejzločinnějších mladistvých na krku 1298 případů. Za tři roky bylo zdvojnásoben počet soudních procesů s mladistvými, hlásí www.nrk.no. A dětí, kteří se nechávají „naverbovat“ pro násilí a vraždy, je stále více, uvádí www.aftenposten.no.

Mezi poslední dobou nejvíce takové medializované případy mohu zmínit řadu loupežných přepadení za použití nepřiměřeného násilí /někdy jde o nadměrný počet pachatelů najednou, jako např. nedávno ve městě Tønsberg, kde jich bylo patnáct najednou/, zapálení linkového autobusu, vraždy či pokusy o ně, násilí a vyhrůžky ve vlacích atd. Natáčení videí rvaček a násilí a jejich šíření po sociálních sítích podle policie a www.dagsavisen.no buduje „zdroje pro zastrašování“ pachatelů a posiluje kulturu umlčování, kdy se mladiství s tím, čemu byli vystavení nikomu nesvěří. Třeba kvůli strachu o mstu.

Kolik z nich jsou děti migrantů, o tom se ale nenosí šířit. K matení pojmů přispívají výraznou měrou i masmédia přepisem původu pachatelů, dejme tomu, znásilnění označením podle oblastí, kde v Norsku žijí, dejme tomu „nordfjordinger“ tedy domorodci z okolí norského fjordu Nordfjorden. Vzácně ale prosákne cizí původ, jako např. v článku na www.vg.no, podle nějž s odkazem na policejní zdroje pochází 77 % nejčinorodějších, nejčipernějších mladistvých pachatelů-recidivistů z migrantského prostředí. Z těchto osob mělo 86 % svůj původ v Africe, na Středním východě či Asii. Touto pointou se zabývá i Mahmoud Farahmand, původem z Iránu a poslanec za stranu Høyre. V článku pro www.nettavisen.no uvádí s odkazem na další článek téhož webového zpravodajce a údaje Norského statistického úřadu, že v statistikách kriminality jsou nejvíce zastoupení Somálci a Palestinci, Etiopijce a Iráčané, a to zejména tehdy, omezíme-li se na muže mezi 15 a 24 let.

Konec bezpečnosti. S migrací jsme si zdánlivě přivezli věčnou válku kultur a hodnot. Prokázali velikou vůli i schopnost projevovat se násilně. Přesto i nadále tvrdí představitelé Norska, např. na vládním webu www.regjeringen.no či v četných prohlášeních prostřednictvím masmédií, že žádné téma není pro bezpečnost Norska důležitější než to, jak skončí válka proti Ukrajině. Kritici se proto ptají jak může být válka v cizí zemi a geopolitika důležitější než tuzemská bezpečnost.

Přistěhovalci u nás páchají zločinů více, než by odpovídalo jejich podílu na společnosti, podle www.nettavisen.no jsou obviňováni 40 % častěji než populace jako taková. Zato masmédia milují zprostředkovávat příběhy o zdánlivě úspěšných migrantech, a naopak anonymizovat příběhy o těch četných stinných stránkách migrace, jež převažují, jako zločinnosti, bezuzdném násilí ve školách i v rodinách, rušení výuky a vyhrožování ostatním žákům i učitelům, nátlaku vůči dětem, šikaně atd.

Podle Almira Martina, zástupce předsedy organizace Likestilling, integrering og mangfold /Zrovnoprávnění, inkluze a diverzita/ prostřednictvím www.vg.no násilí bují tehdy, je-li neustále tak, jak prý je v Norsku, omlouváno. A ta, kdo má darebákům stanovit hranice, má být společnost. Také Pål Lønseth, šéf Økokrimu, odnože norské policie zabývající se hospodářskou trestnou činností, bije prostřednictvím www.dagsavisen.no na poplach co se týče norské naivity a její zneužívání sítěmi kriminálníků a strhávají důvěru Norů v sebe, úřady a instituce. Zachází se stále dále. Mj. podle www.tv2.no roste počet pokusů o podvody, financování teroru a také praní špinavých peněz.

Zhoubná naivita se prý projevuje i jinak. Třeba tím, že se po budovách řetězce Shell vylepují cedule, na nichž se žádá, aby byli zákazníci k personálu hodní, jak informuje mj. www.dagbladet.no. Řetězec k tomu měla donutit řada závažných příhod: Šikana, vyhrožování či pozornost, o niž nikdo nestojí. I jinde vyvolává drzost a neomalenost pachatelů, dejme tomu zlodějů, strach do té míry, že se personál obchodů bojí proti nim zasáhnout, jak praví mj. www.h-avis.no. Dále policie potvrdila, že do odvětví rozvozu jídla v Oslu pronikly zločinecké sítě, zejména prostřednictvím používání vozidel a řidičů registrovaných v zahraničí pro společnosti jako Wolt a Foodora. Problém zahrnuje nelegální užívání majetku a vykořisťování pracovníků. Na druhou stranu ale policie varuje před sdílením video záznamu zločinů, dejme tomu bodnutí nožem, a po sociálních sítích lidé trpkou ironií uvádějí, že je to celé na hlavu, že těm, kteří budou sdílet video pravděpodobně hrozí tvrdší trest než samotnému „řezníkovi.“ Není kvůli tomuto vývoji divu, že jsou i takoví Norové, jež se kvůli přílišnému násilí, krádežím a vandalismu přestěhovali jinam. Psaly o nich mj. www.nettavisen.no, www.sa.no a další zdroje.

Avšak nikdy jsme neviděli obdoby. Aniž narazili na nějaký větší odpor, zapustily nejobávanější v Norsku kořeny švédské gangy. Komentuje je mj. Jan Bøhler, velký znalec zločinnosti v Oslu, jenž pravidelně píše pro www.nettavisen.no. Odkazuje přitom na nové vyhodnocení hrozeb, jež vypracovala norská policie. Ve Švédsku je rivalita mezi gangy prý tak intenzivní a násilná, že sotva mají prostor pro expanzi. V Norsku toho ale mohou docílit mnohem snazší na úkor místních gangů, jež se jim nemají jak postavit.

Kde bude naše země, o níž naši politici vesměs hovoří a píšou jako o privilegované / a to nejen co se týče surovosti zločinnosti a práh pro to, kdy se sáhne k násilí/, zemi s údajně lepší inkluzí migrantů než další evropské země, za, dejme tomu, pět, deset let? Bude to jako kdysi se znásilněními s přepadením obětí, s nimiž pachatelé udeřili ve vlnách v opakujících se vzorcích? Již o nich ale vůbec, ale vůbec není slyšet. Zmizel tento druh zločinů z ulic, či se stal natolik běžným, že se o něm postupně přestalo mluvit a psát?