Papežova výzva na obranu křesťanských zemí

Prohraná bitva u Mantzikertu v roce 1071 n.l. znamenala pro křesťanskou Byzantskou říši začátek trvalé ztráty vlivu. Za pouhých dvacet let dobyla muslimská Seldžucká říše řadu významných měst na území dnešního Turecka a stála na dohled od Konstantinopole.

Ztráta měst jako Efez nebo Antiochie, ve které působil svatý Petr, zotročování křesťanů Turky na nově dobytých územích a systematické ničení křesťanských symbolů vyvolalo v Evropě pobouření. Byzantský císař Alexios I. Komnenos zaslal do Evropy dopis, ve kterém mimo jiné píše (překlad autor):

Posvátná místa jsou znesvěcována a ničena mnohými způsoby. Ctihodné dámy a jejich dcery, okradeny o všechno, jsou znásilňovány jedna po druhé jako zvířata. Někteří znásilňují panny před jejich vlastními matkami a nutí je zpívat obscénní a zvrhlé písně, dokud s nimi nejsou hotovi.

Pozn. autora: Někteří historici zpochybňují autenticitu dopisu.

Shromáždění v Clermontu

Papež Urban II. byl znepokojen událostmi na východě a svolal shromáždění do města Clermont ve střední Francii, kterého se zúčastnila řada církevních hodnostářů. Byť shromáždění řešilo církevní záležitosti tehdejší doby, nejvýznamnější událostí byl projev papeže, kterým setkání ukončil. Vyzval v něm všechny evropské křesťany, aby se chopili zbraně a vyrazili na pomoc svým bratrům na východě, kteří úpí pod nájezdem Turků.

Záznam ze shromáždění se neuchoval, ale existuje několik záznamů přímých účastníků, kteří zapsali, co zaznělo z papežových úst. Toto je jedno z nich:

Překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Vaši bratři, kteří žijí na východě, potřebují urgentně vaši pomoc. Jak totiž většina z vás slyšela, Turci a Arabové na ně zaútočili a dobyli území daleko západním směrem až k pobřeží Středozemního moře. Zabili a zajali mnoho lidí, zničili kostely a zpustošili říši. Prosím, abyste to jako Kristovi hlasatelé všude zveřejnili a přesvědčili lidi jakéhokoli postavení, pěšáky i rytíře, chudé i bohaté, aby těm křesťanům neprodleně pomohli a vyhnali tu ohavnou rasu ze země našich přátel.

Krutý osud

Přišla smutná zpráva, že lidé z Persie, cizí národ, vtrhli do zemí těchto křesťanů a zpustošili je mečem, násilím a ohněm. Některé křesťany odvedli jako otroky, jiné usmrtili. Kostely buď zničili nebo proměnili v mešity. Obřezávají křesťany a krev z obřízky vylévají na oltáře. Některé zabíjejí strašlivým způsobem tak, že jim rozříznou břicho, vyjmou část vnitřností a přivážou je ke kůlu. Pak je bijí a nutí je chodit, dokud z nich nevypadnou všechny vnitřnosti a nespadnou na zem. Některé používají jako terče pro své šípy. Další nutí, aby vystrčili krk, a pak zkoušejí, jestli dokáží setnout hlavu jedním úderem meče. Je lepší raději nic neříkat o jejich strašlivém zacházení se ženami.

Od řecké říše si vzali tak velké území, že zabere déle než dva měsíce, chcete-li je přejít. Čí je to povinnost získat tu půdu zpět, když ne vaše?

Nepřikazujeme, aby šli staří nebo slabí nebo ti, kteří nemohou nosit zbraň. Bohatí ať pomáhají chudým a vezmou je s sebou.

První křížová výprava

Papež Urban II. nebyl prvním papežem, který vyzval k obraně křesťanů na východě. Když se zvěsti o porážce křesťanů u Mantzikertu dostaly od Evropy, snažil se jeho předchůdce papež Řehoř VII. získat podporu pro vojenskou expedici, která by pomohla získat zpět ztracená území. Neuspěl.

Projev papeže Urbana II. z roku 1095 n. l. inicioval první křížovou výpravu a byl počátkem období křížových výprav, které probíhaly dalších dvě stě let.