KAREL STRAKOŠ
Zemřel hudebník a písničkář František Horáček, známý jako Jim Čert. Jeho životní příběh, poznamenaný spoluprací s komunistickou Státní bezpečností, vyvolává otázky o tom, jak česká společnost naložila s minulostí po revoluci v roce 1989.
Jim Čert se narodil 25. února 1956 a stal se ikonou českého undergroundu osmdesátých let. Jako akordeonista a písničkář zhudebňoval texty J. R. R. Tolkiena, hospodské básně i vlastní tvorbu. Jeho vystoupení na neoficiálních koncertech v bytech symbolizovala odpor proti komunistickému režimu. Byl součástí scény kolem Václava Havla a skupin jako Plastic People of the Universe.
Po revoluci však vyšlo najevo, že od roku 1979 spolupracoval s StB pod krycími jmény Akord a Homér. Podle archivních dokumentů předal za první rok spolupráce 126 zpráv a byl finančně odměňován. Jeden z postižených skončil kvůli jeho informacím na rok a půl ve vězení.
Čert spolupráci dlouho popíral, ale v roce 2007 se veřejně omluvil na popud Ivana Martina Jirouse. Přesto ho undergroundová scéna nikdy plně nepřijala zpět. Zemřel s cejchem zrádce.
Tento příběh kontrastuje s osudy jiných, kteří v režimu hráli aktivnější roli. Například prezident Petr Pavel vstoupil do Komunistické strany Československa v roce 1985 a v roce 1988 se stal předsedou základní organizace KSČ. Téhož roku nastoupil do utajovaného kurzu Zpravodajské správy Generálního štábu, vojenské rozvědky inspirované sovětskou GRU, pod krycím jménem Pávek.
Kurz připravoval absolventy na agenturní práci proti NATO, včetně technik výslechů a průzkumu. Jestli někomu osobně Pávek ublížil se nedozvíme, protože jeho spis je tajný.
Pavel své členství v KSČ později označil za chybu z naivity. Po revoluci zdatně převlékl kabát, sloužil v NATO a stal se jeho vysokým představitelem.
Paradoxně, disident František „Čuňas“ Stárek, který Čerta tvrdě odsoudil jako zrádce, přivítal Pavla na festivalu TrutnOFF v srpnu 2023.
Stárek, spoluzakladatel festivalu a vězeň režimu, přivítal prezidenta na pódiu. Žádná veřejná kritika Pavlovy minulosti nezazněla.
Podle zpráv z festivalu Stárek řekl přímo z pódia: „Vítáme prezidenta republiky Petra Pavla. Už léta s námi nebyl žádný prezident. Ať žije prezident Petr Pavel. Děkujeme za jeho účast.“
V dalším vyjádření dodal, že v roce 1987 jsme založili tradici a po 90. roce jsme viděli, že to půjde. Tedy až na minulé dva prezidenty. Jeden tu nebyl a toho druhého jsme nechtěli. Vy jste první po Havlovi.
Smrt Čerta tak otevírá staré rány. Proč se selhání zlomených obětí trestá hanbou, zatímco aktivní zapojení v režimu se bagatelizuje, pokud člověk později slouží demokracii. Někteří historici zdůrazňují, že režim fungoval hlavně díky lidem jako Pavel, kteří ho drželi při životě zevnitř.
Čertova smrt připomíná, že vyrovnání se s minulostí zůstává stále otevřené.
Věřím, že Jim Čert šel rovnou do nebe, ať už byl jakýkoliv, protože peklem už si prošel.
Upřímnou soustrast rodině a přátelům.
FB
(22 votes, average: 4,91 out of 5)
Loading... 
Takhle přece tenhle svět funguje, po šedesátém osmém se také našlo plno „pomýlených“, kteří pronesli stranickou sebekritiku, posypali si hlavu popelem, uznali, že vstup vojsk Varšavské smlouvy byl to nejlepší, co nás mohlo potkat a pokračovalo se dál, močálem černým kol bílých skal. Oproti tomu jejich bývalí spolustraníci, kteří neměli to správné pochopení pro bratrské tanky v ulicích, byli vyloučeni ze strany, vyhozeni z práce a pokud měli děti, měli problém dostat je na školy, protože vyloučený komanč byl na tom mnohem hůř než celoživotní nestraník. /Tedy pokud to nebyl týpek jako Pithart a podobní, tací se nikdy neztratí, a když přece, zase se najdou/.
Chci tím říci, že jsou jedinci, kteří se vždy včas prekabátí, a potom poctiví troubové, kteří za každou svou chybu zaplatí nejmíň dvakrát a ještě po smrti se o nich bude mluvit, jak „zradili“…
O Čertovi se to vědělo,stejně jako o Fišerovi alias Egon Bondy,že jsou provaření bonzáci.U nás na Severu byl zase známý disident-bonzák Ladislav Lis s jeho kozí chovatelskou stanicí.Zajímavé jenom je,že Lisovi s Fišerem se odpustilo,ale Čertovi ne.Překvapení byl Hlavsa,ale když si to člověk zpátky promítne,tak to dává smysl.Nás soudruzi nepustili ani do Maďarska na Metallicu,ale Hlavsa jezdil s Půlnocí koncertovat do Ameriky.Člověk by už nad tím vším komunistickým hnusem mávnul rukou,je to dávná zaprášená historie,ale to budování kultu kádrové rezervy KSČ z bolševické rodiny Páwka je k zblití.