Pardubice nejsou náhoda

DANIEL VÁVRA

K převzatému textu níže bych jen dodal, že to celé není spontánní a někdo to musí platit. A ten někdo by mohl být z ciziny. Iránu. Kataru. A proto potřebujeme ten zákon FARA, ze kterého se tenhle ziskový sektor může celý poslední měsíc naprosto zbláznit. Proč asi. Protože tahle uřvaná extremistická menšina by bez peněz od totalitních států nepřežila.

Pardubice nejsou náhoda

To je na tom to nepříjemné. Všichni by si přáli věřit, že jde o izolovaný exces. Jenže ono to tak není. Ten případ jako vystřelená světlice ukazuje prostředí, které v Česku už nějakou dobu roste, tváří se jako aktivismus – a ve skutečnosti funguje jako extremistická infrastruktura.

Po 7. říjnu se i u nás naplno rozjel robustní ekosystém protiizraelského aktivismu. Jeho slovník známe nazpaměť:
apartheid, kolonizace, genocida, legitimní odpor.

V překladu: Izrael je viník už tím, že existuje.

Tenhle jazyk dlouhodobě šíří česká pobočka propalestinského Mezinárodního hnutí solidarity (ISM). Po 7. říjnu se rozjela naplno. Demonstrace, petice, mediální výstupy. V kvantitě, které se nelze vyhnout.

Vedle nich vznikla síť skupin, které sdílejí identický obsah i vizuální styl:

Academics Against Apartheid, Prague4PalestineYouth, Brno4Palestine, Plzen4Palestine, Solidarita s Palestinou Olomouc, Stop the Siege Brno, United4Gaza.

To už není spontánní aktivismus.

Je to prostředí, které sdílí jazyk, rámování reality i způsob mobilizace. Od klimatického hnutí přes univerzitní iniciativy až po identitární a feministické kolektivy.

Jazyk se přelévá i do akademického prostředí. A v Česku ho nešíří primárně studenti, ale samotní pedagogové – někde dokonce celé akademické senáty.

To je mimochodem detail, který by měl každého normálního člověka znepokojit víc než všechny demonstrace dohromady.

Tento aktivismus se institucionalizoval – například vznikem Iniciativy za kritickou akademii (IZKA), která sdružuje akademické pracovníky a její jazyk, který podle odborné analýzy naplňuje znaky antisemitismu

A protože absurdno má, zdá se, vždycky i dotační rozměr, tak se tenhle jazyk neudržuje jen z nadšení. Šíření protižidovských narativů je příliš často financováno i z veřejných prostředků – nejen prostřednictvím akademických grantů, ale i dotací měst a státu.

Například na Praze 10 působí Kolektiv Tadamun, který sám sebe popisuje jako „prostor s vazbami na arabský region“ a pracuje s pojmy jako „radikální praxe“ solidarity či dekolonialismus a jednostranná solidarita s Palestinou. V tomto prostředí se pohybuje i Youssef Mousri, podezřelý z útoku v Pardubicích.

Součástí stejného ideového prostředí je i kulturní scéna Prahy 10, konkrétně klubu Ankali a Planety Za, kde se konají propalestinské akce. Například akce „United 4 Gaza“ už v roce 2024 pracovala s pojmy jako „genocida v Gaze“, označovala izraelskou armádu za „okupační síly“ a měla pravidlo „nulové tolerance k sionismu“. A celé to neslo podporu Ministerstva kultury, magistrátu a městské části.

A pak, po letech šíření izraeolofobie a protižidovské nenávisti ve veřejném prostoru, přijdou Pardubice – a mnozí jsou překvapení.

Neměli by být.

Pokud roky budujete prostředí, kde je Izrael ztělesněné zlo, sionismus sprosté slovo a „odpor“ morální povinnost, nemůžete se pak tvářit šokovaně, když ten jazyk jednou přestane být jen metafora.

Do případu navíc vstupuje i politická rovina – pražský zastupitel Pavel Čižinský, dlouhodobě aktivní v propalestinských tématech, má podle médií zastupovat Youssefa Mousriho.

Tohle není spontánní aktivismus.

To je infrastruktura vlivu.

A otázka, kterou si teď musíme položit, není jestli existuje.

Ale kdo ji financuje.

 

FB