Petrismus-fialismus končí. Jaký odkaz zanechal do budoucna? |

Sdílet článek:

THOMAS KULIDAKIS

Co se stalo, nemůže se odestát, je však možné se z toho poučit pro budoucnost. Základní kontury stačí zopakovat stručně. Po prohraných volbách končí Petr Fiala. V počtu preferenčních hlasů ho v Jihomoravském kraji porazila Alena Schillerová. Předsedou ODS už nebude, rozhodl se znovu o vedení strany neucházet.

Končí Zbyněk Stanjura. Voliči mu důvěru nedali. Porážka Andrejem Babišem v Moravskoslezském kraji není překvapivá, ale úspěch lidovců na úkor Stanjury je všeříkající o vhodnosti a účelnosti koalice Spolu pro jednotlivé strany. Opavský rodák Stanjura už prvním místopředsedou ODS podle svých slov nebude. Nemá cenu kopat do ležících na zemi. Zhodnotit jejich éru je ovšem záslužné i potřebné.

Při zamyšlení, co na dosavadní vládě bylo zdaleka nejhorší, můžeme zopakovat nejznámější prohřešky. Porušila sliby nesahat na důchody, zvýšila daně. Zasekla sekeru 1200 miliard korun, což předtím zvládlo dva a půl vlád dohromady. Výsledek konsolidace veřejných financí je navržený schodek rozpočtu 286 miliard, což je o 45 miliard více než letos a ani různí ekonomičtí argumentační ekvilibristé nemohou popřít znalosti základní školy – 286 je více než 241. Navíc, každý občan včetně kojenců dluží přes tři sta tisíc korun, před čtyřmi lety to bylo o více než sto tisíc méně.

Vrchol všeho však byly tři věci, které se přetavily v obecnou nechuť většiny voličů, mnohdy hraničící s alergií. Za prvé, člověk pochopí, že nějaké sliby se nedodrží, ale co už nechopí je, když z něj dělají hlupáka. Tedy, když si vláda několik týdnů trvala na tom, že daně nezvýšila, aby po pár týdnech exministr Blažek přiznal, že zvýšila a před volbami se za danou akci Petr Fiala omlouval. Odchod do penze později za méně peněz, zpočátku vydávaný za dobro pro všechny, argumentačně rozdmýchávající mezigenerační nesnášenlivost, byl z podobného ranku.

Zásadní rysem petrismu-fialismu bylo popírání skutečnosti, dobře dokumentované nákupem sladké pomazánky v Německu, která je vše, jen ne základní potravina (možná u Fialů ano, zřejmě mají dobré zubaře a chodí pravidelně sportovat). Vykládání o zahraniční hrozbě a geopolitice patří do sféry velkých myšlenek, ale na co to je občanům, kteří pak jdou ven nakupovat ve slevách po rozbitých chodnících lemujících silnice s děrami, že by utrhly kolo. Nákup nových tanků v éře dominance raket, protiraketových systémů a dronů bezpečnosti pomůže a chleba namaže?

Odtržení od každodennosti korunovalo to nejméně chutné – kádrování nejen jiných politických stran a tím i jejich voličů (kdo nevolí nás, je nedemokrat, populista, extremista, ruský kolaborant, šváb, pátá kolna, agent cizí mocnosti, a nově i nacionalista), ale především také nadávání nechutnostmi těm, kteří vyšli do ulic kvůli konkrétním krokům vlády (jako například zemědělci).

Logické vyústění je pravděpodobný odchod ODS do opozice s novým vedením, což je příležitost stranu obrodit a reformovat. V koalici Spolu „ztopkovaťela“, když se rozloučila s minulostí pragmatismu a ekonomické expertizy v kombinaci se sociálním konzervatismem. Místo toho se vydala cestou takzvaně hodnotovou (tou je možno jít, ale nemůže to být jediný program strany, která chce vyhrát volby). Místo nabídky odpovídající poptávce občanů po domácích tématech se ODS s koalicí spolu pokusila neúspěšně vytvořit poptávku občanů po své nabídce.

Koalice Spolu se stala výbornou pro lidovce a TOP09, kteří získali spoustu poslanců oproti preferencím, ale ODS může jít tak akorát smutně koukat na soupisku mandátů končící Poslanecké sněmovny. Přežitá koalice Spolu může skončit úplně s klidem, protože kromě základního pojítka odporu k hnutí ANO a Andreji Babišovi zůstaly už jen programové rozdíly. Považme, že zatímco před volbami si koaliční strany vymínily, že se jim musí říkat jen koalice Spolu a musí tak být i v průzkumech, teď už po volbách chtějí, aby se strany měřily pod svými názvy, zastupovali je straníci, apod.

Odkaz do budoucna je jasný. Nedělat z voličů hlupáky, kandidovat s programem místo strašení, nenadávat voličům, že si něco myslí, nenutit je, aby něco říkali, nebo naopak neříkali. Státní rozpočet předkládat včas, nečachrovat s čísly a mít skutečné PR a politický marketing místo parodie vzbuzující alergii nejen u opozice, ale i u nerozhodnutých voličů (podle sociologických dat se ve velkém přiklonili k vítězi voleb). Buďme ovšem rádi za všechny signály a projevy petrismu-fialismu, alespoň je do budoucna jasné, jak se to dělat nemá. Patří k tomu i rozhodnutí neobklopovat se poradci, kteří se neodváží říci kritický názor, čímž politika ještě více vzdalují realitě. Není možné, aby ministři nevěděli, kolik stojí chleba.

Když v posledních předvolebních televizních debatách vystoupil Andrej Babiš jako ten, kdo je klidný a dal najevo, že není extremista a jevil se politikem, který se bude činit i pro ty, kteří jej s gustem nevolí, bylo dokonáno. A propos – Motoristé mimo jiné uspěli nejen kvůli popularitě Filipa Turka, ale i proto, že řekli, že jsou zklamaní bývalí voliči ODS, proto si založili stranu a tu nabídli dalším zklamaným voličům ODS. Nu, nové volební období před námi a uvidíme, zdali je možné se poučit nebo jsou politici nepoučitelní.