FB
Komu vlastně Thomas Paukner tak brutálně šlápl na kuří oko, že někomu stálo za to rozjet už dva trollí útoky na jeho facebookovou stránku? Odpověď se sama nabízí. Jakmile začal dávat do souvislostí veřejně známé informace, dokumenty, výroky, čísla a jednotlivá jména, začal se z dosud rozházených střípků skládat určitý obraz.
A když někdo začne jednotlivé dílky skládat vedle sebe a najednou z toho nevypadne náhodný chaos, ale obraz systému, ve kterém se stále objevují stejná jména, stejné vazby a stejné peníze, některým lidem to může začít pořádně kazit náladu. Jedna informace sama o sobě nikoho nezajímá. Druhá taky ne. Ale dejte jich vedle sebe deset, dvacet nebo padesát a najednou se začnou objevovat otázky, na které se odpovídá mnohem hůř. Paukner takový systém označuje za mafii a právě v této chvíli přestává být autor jen nějaký otravný účet na Facebooku. Začne být problém. Navíc Pauknerovy texty podle veřejně dostupných informací nezůstaly jen viset bez zájmu na internetu, ale staly se podnětem k dalším krokům. V případě zakázky Ministerstva vnitra na vrtulníky za miliardy korun následovalo trestní oznámení a věc se dostala k prověřování NCOZ.
U dotační kauzy Ministerstva životního prostředí oznamovatel uvedl, že podnět podal na základě informací z Pauknerova článku, a věc byla postoupena Evropskému veřejnému žalobci. V kauze BeSTAN pak následovalo trestní oznámení na hnutí STAN a související osoby, přičemž oznamovatel se odvolával právě na informace zveřejněné Pauknerem. A pak přišla i opačná strana mince. V kauze kolem vrtulníku Čestmír bylo podáno trestní oznámení v souvislosti s anonymním účtem Thomas Paukner.
Takže ano, když někdo napíše něco špatně, existuje naprosto normální postup. Přijde kritika, oprava, důkazy a v krajním případě právní cesta. Přesně od toho máme soudy a policii. Jenže pokud je někdo přesvědčený, že Paukner píše samé nesmysly, proč ho prostě nerozebrat argument po argumentu? Ukázat chybu, vytáhnout dokument, předložit fakta a veřejně ho usvědčit z nesmyslů. Hotovo. Nebo je jednodušší mačkat tlačítko „nahlásit“ tak dlouho, dokud algoritmus nepochopí, kdo má být umlčen? Tady začíná být celý příběh opravdu absurdní. Sociální sítě nás roky poučují o tom, jak statečně bojují proti manipulacím, falešným účtům a organizovaným kampaním. Jenže pokud stačí dostatečně početná parta lidí, která začne jeden profil systematicky nahlašovat, a algoritmus nakonec odstřelí právě jejich terč, pak gratulky, to se moc nepovedlo. A tak se nabízí jednoduchá otázka. Komu by Pauknerovo mlčení vyhovovalo nejvíc? Lidem, jejichž jména se objevují v kauzách, které rozebírá? Politikům, kterým kazí pečlivě budovaný příběh? Firmám, kterým jeho otázky komplikují život? Nebo prostě jen lidem, kteří ho nemohou vystát a zjistili, že místo argumentů je někdy pohodlnější zkusit protivníka odstranit rovnou z platformy?
Kdo konkrétně stojí za opakovaným blokováním jeho profilů, bez důkazů zatím říct nelze. Ale jednu věc už vidí každý. Čím víc se Thomase Pauknera někdo snaží odstrčit z veřejného prostoru, tím víc lidí začne zajímat, co vlastně píše. Internet je v tomhle potvora. Zakázané ovoce chutná nejlépe. A každý další zablokovaný profil může nakonec přinést přesně opačný výsledek, než někdo zamýšlel. Místo aby člověk zmizel, začne ho hledat ještě víc lidí. Takže možná nejde ani tak o otázku, kdo Thomase Pauknera umlčuje. Na to zatím odpověď nemáme. Mnohem zajímavější otázka zní: komu vlastně tak vadí člověk, který začal spojovat veřejně známé informace do souvislostí, že místo odpovědí na jeho otázky najednou mizí jeho profily?
Zrušit svůj účet na FB „normálním“ postupem je poměrně komplikované. Donedávna však stačilo napsat příspěvek s textem „Tommy Robinson“. Tak asi brzy bude existovat podobná zkratka se slovy „Thomas Paukner“. Díky, FB.
Jeho umlčení nepořebuje nikdo. Nic z toho, co ukazuje není nějaký blesk z čistého nebe, je to jen detailnější ilustrace prasečin, o kterých se všeobecně ví a volič jejich realizaci pravidelně s nadšením kvituje svým hlasováním ve volbách. Takže ani politici ani podnikatelé žádný takový zájem nemají. Jak zaznělo v okřídlené větě: „na spravedlnosti jsou vypínače a pojistky ke všemu“, všechny ty kauzy se nějak zastaví aniž by do nich spadlo víc než pár obětních beránků – viz David Rath, kterej dělal celkem drobnosti, ale byl pro výstrahu na pranýři. Ne proto co dělal, ale proto, že u toho na někoho zapomněl, nebo někoho urazil.
Upřímně mne fascinuje usilí, které někdo věnuje něčemu tak zbytečnému. 99% voličů jasně řeklo, že chce mafiánskou politiku, takže to ten chudák dělá jen pro pár lidí, kteří žádnou moc přinést změnu nemají a jsou za blázny pro všechny ostatní.