ŽIRAFA

Dobrý den, Váš oblíbený pisatel Žirafa se počtvrté hlásí o Vaši pozornost! Tentokráte mé vyprávění bude o společensky velmi vytěžovaném tématu: jak si najít práci a proč to není vždy tak jednoduché, jak mnozí tvrdí.

Někteří mí fanoušci mi dokonce k mému minulému článku o mém výletu mezi socky napsali komentáře ve stylu: proč se tady rozepisuješ o takových neužitečných věcech, místo toho, aby jsi šel házet lopatou? To jen ilustruje onen pohled nezasvěceného na danou problematiku: práce je přece všude dost, všichni urgentně hledají zaměstnance a každou chvíli v televizi vystoupí moudrý zkušený politik či kapitalista a pláčou, jak už nikdo nechce makat! A pak vystoupí před kameru jiný moudrý pán a navrhne, aby se školy s neužitečnými obory zrušily a místo toho se děcka nacpala na učiliště, kde místo maturity dostanou montérky. Tak co si to ten nemoudrý incel vymýšlí za pohádky? To by ani umělá inteligence nevyplivla na papír!

Co je to práce?

Termín práce, zaměstnání, nebo nedej bože work či job mají tolik definic a tolik různých významů, že by to vydalo na celý článek. My se budeme držet zkrátka a nadefinujeme to jako prostou legální činnost, při které ten méně schopnější (pracovník) provádí nějakou pravidelnou činnost pro někoho více schopnějšího (podnikatel, majitel firmy, kapitalista) a dostane za to odměnu, typicky ve formě fiatu neboli „peněz“. Hned zde nastává palčivý matematicky socioekonomický optimalizační problém: pokud zaměstnanec nedostane dost peněz, tak umře hlady a zítra nepřijde do práce. Pokud ale zaměstnanec dostane peněz příliš, tak taky do práce přestane chodit. Podobně jako já jsem si střihl ten předčasný důchod. Najít to optimum, kdy zaměstnanec tak tak přežije, ale nikdy si nevyrobí dostatečnou finanční rezervu, aby si mohl dovolit nepracovat, nebo alespoň změnit zaměstnaní, to je na Nobelovu cenu z ekonomie.

Praktický příklad: incel co bydlí u rodičů si v pohodě uspoří i 75% platu. Jak by taky ne, žádný nájem, žádná holka, výdaje nula nula nic. I když jeho pracovní výkon ohodnotíte legálním minimem, to jest 20k hrubého, tak stejně za nějaký čas se incel z toho pracovního trhu vypaří. Naopak matka samoživitelka, která si špatně vybrala životního partnera, který ji pro zlost ani neplatí výživné, protože se přesunul do černých vod práce nelegální, ta je v háji. I když jí dáte 40k hrubého za tu stejnou práci: co nespolkne nájem, to spolehlivě sní plenky a chůva a sunar a benzín a daně a školka. Možná i z tohohle důvodu nám ta naše celá západní společnost pomalu, ale velmi jistě vymírá na nulovou porodnost.

Kdybych byl ďáblův advokát, a měl poradit nějaké té hodné extrémní levici, která neustále dumá, jak docílit onoho blahobytu pomocí narovnání všeho a všech do jedné latě, poradil bych jí počítat daně ne podle příjmů, ale podle zisku. Naštěstí pro nás všechny zúčastněné na naší planetě neexistuje jediný levičák, co by uměl spočítat trojčlenku, natož najít globální maximum na funkci o několika proměnných pomocí derivace. Takže klid soudruzi, pojďme zabavit majetek těm více schopným a přerozdělit ho těm úplně neschopným. Tentokrát už to určitě bude fungovat!

Prokrastinace

Lenost je jeden z největších zabijáků vůbec. Většinová společnost si představí úplně jiné pojmy, když se řekne metla lidstva: například války, nemoc, alkohol, neschopná vláda, fanatismus, náboženství, inflace, židé či alespoň naivita. Ne. Ani jedna z těchto věcí nenapáchá tolik škod, jako lenost. Každý z nás s tím bojuje, denně. Když vezmete sumu všech bytostí, vynásobíte to jejich potenciálem k užitku (a je jedno zda z ekonomického, či osobního prospěchu), vyjde vám obrovské číslo. A teď si představte, že každý z nich půlku života proflákal. Kde by dnes lidstvo jako celek mohlo být, kdyby děti se fakt učily a pracovníci fakt alespoň těch 8 hodin pracovali a kdyby jejich manažeři tu práci jenom nepředstírali.

Najít práci mi zabralo přesně 60 dnů. Z toho jsem promarnil přibližně tři týdny. Všichni to dobře známe: sepsat a poslat životopis, dojít k zubaři, vyměnit pneumatiky, dopsat diplomovou práci, vypnout televizi a jít spát… Čím více stresující ta činnost je, tím větší odpor vaše druhé já k ní má. Existuje několik triků, které můžete použít, já jsem nakonec sáhl k psaní online „deníku“ a každý den jsem ho poslal na Discord (online chatovací aplikace), kde mám přibližně 20 online přátel. Logika je prostá: když Vaše okolí může kontrolovat, jak se flákáte, tak Vás to vybudí k větším výkonům. Porovnejte, jaký máte výkon v práci se šéfem za zadkem s výkonem, kdy pracujete z domova.

Příprava

Většina návodů, jak si sehnat práci začíná životopisem. Chyba. První, co musíte udělat, je sehnat si občanský průkaz. Pravděpodobně Váš je propadlý a naše republika ani v 21 století neumí ohlídat termíny, aby Vám poštou s předstihem poslala nový, podobně jako banky posílají nové debetní karty. Výměna OP trvá přibližně 2 týdny. Nebojte, i když jste ho ztratili, s trochou štěstí ukecáte paní za přepážkou, že to byla krádež, takže ani žádnou pokutu platit nebudete. Pokud disponujete řidičákem, tak proveďte to samé. Pro pracovní trh vlastnictví řidičského průkazu je často cenné více, než diplom z vysoké školy.

Mobilní telefon. Telefon je primární způsob komunikace pro osobní oddělení. Bez telefonu jako byste neexistovali. Zkontrolujte, zda ten Váš vydrží alespoň jeden den nabytý. A taky si vyhledejte své telefonní číslo na Googlu, Seznamu, Bingu a ChatGPT. Nechcete, aby se Váš budoucí potencionální zaměstnavatel dozvěděl o všem. Sehnat si nové telefonní číslo je otázkou jedné hodiny a přibližně 200 korun.

Email. Bezpodmínečně si založte nový. Digitální stopa emailů je extrémně nebezpečná a neuvěříte, co se dá na člověka z emailu vyšťourat. Ideální email je [email protected]. Pokud je vaše kombinace už zabraná, zkuste přidat město [email protected] nebo cokoliv jiného jako rok narození. Všichni seriózní poskytovatelé email služeb vyžadují telefonní číslo.

Výpis ze zdravotní dokumentace. Bohužel české zdravotnictví je v době kamenné a český zákoník práce zamrzl v 20 století: před tím, než Vás smí zaměstnat, tak musíte zaplatit Vašemu obvodnímu doktorovy 500 korun za vytištění papíru, který potom donesete jinému smluvenému lékaři a ten od Vás kasíruje další pěti kilo za razítko potvrzující, že smíte pracovat. Pokud byste chtěli pracovat s jídlem, potřebujete ještě zdravotní průkaz, to je další pěti kilo.

Neumím si představit situaci, kdy doktor Vám ze zlosti zakáže pracovat. A samozřejmě pokud nemáte 1000 korun, tak legálně nesmíte vůbec v ČR pracovat. To je ten kapitalismus po česku v praxi: aby si člověk něco vydělal tak už musí mít peníze předem. Váš obvoďák má ze zákona povinnost Vám ten papír dát do jednoho měsíce. Mé doktorce to trvalo „pouze“ tři týdny, než dokázala na počítači najít soubor-tisknout. V praxi se toto řeší jednoduše: cestování časem zpět. Český doktor je velmi agilní a umí vystavit jakékoliv úřední lejstro i měsíc nazpátek tak, aby zákon nebyl porušen. Samozřejmě za patřičný poplatek, on tu školu nevychodil pro nic.

Docela by mě zajímalo, co dělá ten milión spoluobčanů, co podle registru dlouhodobě nemá svého obvodního lékaře. Pravděpodobně si ten papír vyrobí svépomocí v Photoshopu. Hádám, že přistěhovalcům se tato byrokracie odpustí dle stylu dvojí metr.

Nakonec to chce bankovní účet. Ano, existuje možnost výplaty do ruky, ale pravděpodobně se na Vás budou dívat skrze prsty. Přeci jen hotovost se bude výhledově rušit.

Exekuce

Věděli jste, že kromě registru zločinců zde máme i registr dlužníků? Ano, našemu státu se zdálo, že najít si práci je příliš jednoduché, takže zavedl extra buřty pro tu spodinu, aby zajistil, že spodinou zůstanou už navždy: Váš zaměstnavatel má povinnost ztrhnout Vám podíl z výplaty a poslat to těm potřebnějším. V praxi je s tím tolik extra papírování, že lidé s exekucí jsou nezaměstnatelní. Alespoň legálně. Stát sice předstírá, že je tu pro těch spodních 99%, ale tohle je nepřehlédnutelný úlet. Musíme ty banky a lichváře ochránit, i když „peníze“ nemají žádnou hodnotu a vytiskneme jich každý rok bilióny navíc.

U registru zločinců je to lehce kontroverzní. Ano, on ubil svoji manželku k smrti po tom, co se dozvěděl, že ani jedno ze tří dětí není jeho. A odseděl si to po právu. Ale když jsme ho z toho nápravného zařízení už vypustili ven mezi lidi, proč mu dáváme jako bonus puntík jistící, že si už práci nikdy nenajde? Předstíráme, že jsme humánní a trest smrti jsme zrušili. Ale společenskou smrt stále tolerujeme. Právě teď v televizi běží kauza, že nějaký podřadný polo politik polo manažer ztratil řidičák pro opilství, a proto nemůže řídit nějakou polo státní fabriku. Proč?

Optimalizace

Věděli jste, že když se stát okrádá na daních, tak se tomu říká optimalizace? No a my teď musíme optimalizovat náš životopis. Nebojte se, je to perfektně legální. Stejně, jako firmy si založí neziskové charity a pošlou si tam peníze, aby si je odečetli z daní, tak i my si nějak poradíme. Životopis není úřední dokument, nemá žádné kulaté razítka, ba ani podpis. Jo, kdyby jste si zfalšovali diplom z Vysoké školy, nebo certifikát opravňující Vám manipulovat s vysokým napětím, to by byl už přestupek. V pohádkách se často říká, že s poctivostí nejdál dojdeš. Nevěřte tomu. Zaměstnavatelé chtějí 20leté čerstvé absolventy s 10letou praxí a ochotou pracovat 12náctky za minimální mzdu. Pokud tomu nepůjdete naproti, tak se ani na ten pohovor nedostanete: lháři dostanou přednost.

Praktický příklad: máte vystudovanou střední školu s maturitou a v Boši jste 1 rok dělali ve výrobní hale. Hlásíte se na pozici sekretářky. Do CVčka napíšete: vystudoval jsem obchodní školu se specializací na daně, v Boši jsem pracoval 2 roky (zaokrouhlete roky nahoru) jako pomocný referent v oddělení pro customer support. Pokud se hlásíte na pozici projektanta, vystudovali jste průmyslovku a v Boši jste iterovali vývoj montážních linek. Pokud se hlásíte na pozici, která nevyžaduje vysokou školu, zvažte, zda nejste příliš překvalifikovaní a popřípadě svůj diplom zatajte úplně.

V popisu práce typicky bývají nějaká cizí slova jako Word, SAP, active directory, agilní, Vyhláška č.50… Vyhledejte si na YouTube návod o co běží, vyberte si alespoň polovinu z těch frází a udělejte si poznámky, jako byste byli zpět ve škole a studovali zeměpis. Následně zakomponujte některá ta slova do Vašeho životopisu. Nemusíte se to naučit, pouze musíte nabudit dojem, že jste to už viděli a pracovali s tím. Předpřipravte si historky, kde jste se s tím potkali: tohle jsem vyděl už na škole, s tímhle jsem pomáhal vedoucímu v Boši a tak dále.

Ženám vřele doporučuji zoptimalizovat počet dětí, přání mít děti, ideálně i rodinný stav. Starším spoluobčanům to zase chce udělat facelift fotografie pomocí Photoshopu a uvést rok narození o jednu či dvě dekády dopředu. Samozřejmě pokud hledáte sekretářku, musí přiložené foto odpovídat konvencím přitažlivé ženy: pohrajte si s fotkou stejně, jako to dělají influenceři na Onlyfans či Tinderu. A ano, před deseti lety žádný návod, jak postavit CV neříkal nic o fotografii, ale v této dekádě životopis bez fotky jako by ani nebyl.

Riziko

Co když mě odhalí jako podvodníka? Toto je velmi dobrá otázka. Kdyby v ČR existovaly pouze 3 firmy, fabulovat v životopise by se rovnalo profesní sebevraždě. Ale v česku jsou firem tisíce. Neexistuje mezi nimi jednotný informační systém o tom, kdo kde jak a kdy pracoval. A kdyby existoval, porušil by GDPR. A navíc firmy si velmi cenní své zaměstnance a představa, že by konkurence měla telefonní číslo na jejich vývojáře a každý měsíc by je lákaly na vyšší plat či benefity je děsí. Firmy nesnáší konkurenci. Přetahovat se o zaměstnance stojí peníze.

Neoptimalizujte svůj diplom a jazykové znalosti. Na všech pracovních pohovorech, kde vyžadovali němčinu, nebo angličtinu jsem musel předvést naživo, jak plynule mluvím německy i anglicky. Diplom chtějí všichni ukázat při nástupu do zaměstnání před podepsáním smlouvy. Pokud tedy neumíte koupit falešný diplom jako někteří naši vrcholoví politici, tak zde se držte reality. Co se týče školy střední, nevím, nikdy jsem neslyšel o někom, že by musel ukázat maturitní vysvědčení před podpisem smlouvy. Takže si z gymnázia udělejte školu obchodní či průmyslovku, jak se to zrovna hodí.

Naopak o Vašich profesních dovednostech můžete doslova napsat co chcete. Teoreticky se dá vytáhnout z policejní nebo sociální databáze, zda jste v tom Boši skutečně pracovali, popřípadě tam zavolat. Slyšel jsem i o případech, kdy osobní oddělení vyžaduje telefon na Vašeho bývalého šéfa pro ověření referencí. Jednoduše kupte Vašemu dědečkovi nový telefon a na papír mu napište, pod jakým jménem a firmou se má hlásit, pokud telefon zazvoní a ať svého vnuka pořádně vychválí!

Pokud jste ještě nikdy nepracovali, napište, že jste vedli pracovní skupinu či kroužek na škole. Nebo mrkněte do ekonomických magazínů a hledejte firmy, které zkrachovali nebo byly odkoupeni nějakým gigantem. Tam dohledat reference už nejde vůbec.

Ať už zvolíte jakoukoliv optimalizaci, uložte si dané CV extra, abyste popřípadě za tři týdny věděli, na jakých nepravdách musíte budovat svoji kariéru. A pokud na Vás jdou pochyby, popřípadě i výčitky svědomí, zapněte si televizi a koukněte na naši českou elitu. Když oni mohli, tak co by Vy jste nemohli? I když je chytnou přímo při činu, tak pouze opakují já nikdy neodstoupím, popřípadě svědci záhadně všichni zemřou sebevraždou. Buďte jako naše elita, vše je povoleno v lásce, válce a kapitalizmu!

SPAM

Životopis uložte jako PDF. Do libovolného vyhledávače napište slovo práce a jdeme na to! Práce se dají rozdělit zhruba do tří kategorií: práce rukama, práce hlavou a manažer. Pokud jste ochotní pracovat rukama, popřípadě na směny, tak na nabídky pod 45k hrubého nemá ani cenu odpovídat. Ano, já vím, že spousta spoluobčanů pracuje za 30k. Ale to jsou zpravidla poserové, co se bojí změnit práci. Ty doslova platí za lenost, kterou jsem nazval největší metlou lidstva. Těm už nic nepomůže.

Pokud jste fajnovky jako já, tak asi budete chtít ten druhý typ práce: práce hlavou. Ta je občas hůře placená, než ta manuální a po právu: sedíte si v klidu nějaké budově, polovinu pracovní doby strávíte tlacháním s kolegy a i když nesplníte termín, tak se prd stane. Zde je plat hodně variabilní. Recepční je za 25k, obchodník za 30k až 70k a člověk s VŠ se může upíchnout od 30k až klidně do 100k, hodně záleží na tom, jak dobře jste trefili obor a zda ve Vaší lokaci je o to zájem.

Co se týče manažerů, to je na samostatný článek. Já pouze řeknu, že firma, co je schopná postavit neznámého člověka do vyšší pozice na úrovni managementu, je naprosto šílená. Pokud si firma nedokáže udržet schopné zaměstnance, vzdělávat je a časem je dostrkat do vedoucích pozicí, taková firma dlouhodobě nemůže přežít.

Doporučuji vybírat z nabídek ve dvou kolech: skrolujte webový portál a cokoliv Vás jenom trochu zaujme, klikněte na to kolečkem myši (otevře novou záložku v prohlížeči). Nekoukejte na plat, lokaci, detaily, jenom nadpis a zda je to alespoň trochu relevantní. Tímto způsobem v klidu projdete klidně 200 nabídek za hodinu. Pak začněte pomaleji probírat ty nabídky podrobněji. Odpovídá lokace? Je plat alespoň 40k? Klikněte na tlačítko mám zájem a jedem dál. Ujistěte se, že pracovní inzerát nemá přesné pokyny, jak se přihlásit o místo: nechtějí poslat email s přesným předmětem na konkrétní adresu? Nechtějí motivační dopis? Pokud ano, tak mačkat ono tlačítko mám zájem na webu je past: do onoho formuláře nevyplníte předmět emailu, ani nepřiložíte extra dokumenty.

Systém

Pokud potřebujete práci hned, musíte zvolit styl brokovnice: žádné velké přemýšlení, prostě pokud nabídka je alespoň trochu relevantní, odpovězte na ní. Ignorujte, že nemáte požadované zkušenosti, kvalifikace a podobně, třeba se personální splete a pozve Vás na pohovor! Je úplně jedno, jestli jste horník, učitelka nebo povaleč, firma hledá sekretářku a nabízí 40k, což je o 10k víc, než máte teď, nastřelte tam svůj životopis. Nebuďte jako ty neschopní policisté a učitelé, co pláčou v TV, že berou méně než pokladní v Penny. Jděte tam, kde jsou peníze. Hlasujte nohama. Až dá prvních 10k, 20k, 30k policistů výpověď, třeba stát pochopí. Nebo nepochopí a zjistí, že vlastně ani nikdy tolik policistů a učitelů nepotřeboval…

Já jsem za jeden večer byl schopen odpovědět na přibližně 15 pracovních nabídek. Činnost je to velmi psychicky intenzivní, protože Vám hlava začne šrotovat, jak budete trpět v daném oboru, jak se tam budete dopravovat a co všechno se budu muset naučit, abych nepohořel. Po pár dnech jsem pochopil, že potřebuji systém, abych si udržel přehled, od kolika firem ještě čekám na odpověď. Doporučuji použít Excel. Velmi mnoho firem požaduje znalost MS Office, i pro práci rukama, takže pokud to zatím neovládáte, doporučuji začít se učit.

Z lehce cenzurovaného obrázku (jsem ve zkušební době, kdyby se můj šéf dozvěděl, že jsem incel, tak letím) snadno pochopíte systém. Nezapomeňte si uložit screenshot oné pracovní nabídky a nazvěte ho příslušným číslem. Pracovní portály mění svůj obsah každý den a velmi snadno se stane, že si Vás na pohovor pozve firma, které jste poslali CV před 15 dny. Je to velmi nepraktické, když si nepamatujete, jaké optimalizace jste použili na Vašem životopisu a ani netušíte, na jakou pozici jste se to vlastně přihlásili.

Statistika

V době, kdy jsem začal odpovídat na nabídky, jsem si spočítal pár jednoduchých statistik. Například jsem vydělil počet volných míst počtem zaregistrovaných občanů ČR bez práce. Celorepublikově mi vyšlo, že na 1 pracovní místo jsou 4 nezaměstnaní. A v mém regionu je to dokonce 14 nezaměstnaných na 1 pozici. V té době EU statistiky hovořili o 2% nezaměstnanosti v ČR, nejnižší takřka na celém světě. Regionální statistiky hovořily o 4%. Nicméně je potřeba mít na paměti, že úřad práce z registru pravidelně vyškrtává dlouhodobě nezaměstnané (asi aby statistika měla hezčí čísla, i když neodpovídající realitě) a spousta nezaměstnaných se nikdy na pracák nepřihlásí.

Dále jsem taky narazil na čísla hovořící o tom, že na některé nekvalifikované pozice se klidně hlásí i 40 zájemců a naopak na pozice vyžadující nějaké to know-how často nemají ani jednoho jediného zájemce, popřípadě je jich méně než 4. Na to šéf jedné nejmenované firmy poznamenal, že když je kandidátů méně než 10, tak kvalita zaměstnanců jde prudce dolů. Z toho lze vyvodit lehkou úvahou, že v průměru byste mohli počítat s poměrem 1 pracovní nabídka na 10 pokusů. Za předpokladu, že jste alespoň průměrní.

Já osobně jsem nakonec skončil se těmito čísly: 43 žádostí, 15 pohovorů, 3 domácí úkoly a 3 pracovní nabídky. Když jsem se „chlubil“ oněma čísly mým přátelům, tak mi nevěřili. Někteří z nich nikdy nebyli na více než na 5 pohovorech v životě, někteří nevěřili tomu, že dokážu sehnat 5 pohovorů na 5 pracovních dní a podobně.

Příprava

Nebuďte jako já a udělejte několik kroků, aby Váš první pohovor nedopadl tak tragicky, jako můj. Zajděte si ke kadeřníkovi a pořiďte si účes, co neprozradí, že jste už dlouho nebyl mezi živými. Oholte se. Oblečte si tričko s límečkem a dlouhé kalhoty. Existují pouze dva druhy lidí: jedna skupina soudí knihu podle obsahu a pak jsou ti jednodušší. Bohužel, jsou to právě ti jednodušší, kteří rozhodují v HR (human resources), kdo bude přijat.

IQ testy. Představte si mé zděšení, když jsem přišel na pohovor našprtaný desítkami klasických technických úloh, které se často na pohovorech používají, jenom abych absolutně pohořel na IQ testu. Vyšlo mi IQ 75, to jest mentální retardace. Oficiálně člověk s tak malým číslem nemá na to vystudovat střední školu. Vysvětlení je jednoduché: pokud jste poslední IQ test dělal před 20 lety na základní škole a absolutně nerozumíte zadáním některých úloh, tak dopadnete bledě.

Ve zkratce: nahraďte písmena čísly (A=1, B=2, Z=26), předpokládejte čtení symbolů zleva-doprava a pokud jsou diagramy i pod sebou, tak ve směru hodinových ručiček. U hrací kostky ignorujte pravidlo sedmy a pouze rotujte vzor a vyberte variantu, která je možná. A taky si zopakujte logické operace AND, OR, XOR, modulo a číselné posloupnosti typu Fibonacci a geometrická řada. V grafických úlohách vyberte variantu, která je nejméně špatně a nesnažte se vymyslet perfektní řešení pomocí rotace, nebo přiblížení. A hlavně ignorujte časový limit. Je lepší odpovědět na 10 otázek ze 15 správně a nemít žádnou špatně, protože došel čas, než odpovědět na všech 15 a mít 5 špatně. Přeskočení otázky je jako odpovědět špatně, takže nejhůř tipněte. Ne, nemůžete jet stylem přijímaček na střední školu, kdy nejprve prostudujete celý test a začnete tím lehčím a necháte si špeky na konec, drtivá většina online IQ testů neumožňuje přeskakování. Napodruhé doma bez stresu a s vyhledáním, cože to jako mám dělat s tou hrací kostkou, mi vyšlo IQ 125. Co naplat, v té firmě jsem už doživotně vedený jako retardér a nikdy tam pracovat nebudu, i když jsem fakt chtěl moc.

Zkáza

Můj nejhorší pohovor začal nevinně: mobil mě vzbudil včas. Nejde proud. Bez proudu se nedostanu do počítače. Nemám internet v telefonu a i kdybych měl, tak si nepamatuji heslo k emailu, kde mám informace o adrese. Nevadí, před spaním jsem si procházel, kdeže ta firma má sídlo. Nenašel jsem to (byl jsem o jednu ulici vedle). Nevadí, v centru je wifi zdarma, vyhledám si tu firmu online: hle, pobočka je o pár bloků vedle, to ještě stihnu. Celý uřícený jsem se dohnal na onu pobočku. S kým máte schůzku pane? Jméno samozřejmě je v tom emailu, kam se nedostanu. Zkouším agilně na recepční, že pod mým jménem tam bude pracovní pohovor. Není, prosím opusťte budovu.

Klesám na chodník, tohle je v prdeli, nějaká socka se ptá, zda nemám pár drobných. Informuji ho, že pravděpodobně onen bezdomovec má více finanční hotovosti, než já (v tu dobu jsem se ještě nenaučil prodávat plazmu) a přemýšlím, jak jim dát vědět, že na schůzku nedorazím. V telefonu mám přes 12 nových čísel (čísla jsem si neuložil) a představuji si, jak volám na každé z nich, zda mě nečekají. To je pitomost. Sedám si na lavičku vedle onoho bezďáka (tenhle překvapivě smrdí pouze krabicovým vínem, ne močí) a smiřuji se s osudem, že brzo budu jeho kolega, když ani neumím přijít na dojednanou schůzku.

10 minut po deadline telefon zvoní: pán se velmi zdvořile ptá, zda plánuji dorazit na schůzku. Ptám se na adresu a slíbím, že za 10 minut tam trefím. Nakonec jsem s 25 minutovým zpožděním celý upocený a vynervovaný dorazil na správné místo. Divím se, že ještě vůbec se mnou ztrácí čas. Během pohovoru přichází klasické otázky, proč se hlásím, i když mám jiné vzdělání. K mému překvapení si nulové zkušenosti pochvalují, chlubí se svým perfektním trénovacím programem a ptají se mě, zda jsem ochoten porušit zákon pomocí Švarc systému. K mému údivu odcházím z pohovoru s nabídkou práce. Plat? 20k až 70k, podle výkonu.

Po tomto zážitku jsem si začal psát všechny informace o schůzkách na papír: adresa, čas, jméno firmy, jméno s kým se mám potkat a i organizační navigaci (bus číslo 2, zastávka u Hradiště, ulice Letenská, vlevo). Nespoléhejte se na techniku. Když jsem dorazil domů, proud už šel.

Iterace

Po několika neúspěšných pohovorech si vzpomeňte na ty nejotravnější a nejblbější otázky. Například mě nejvíce zlobily otázky typu co dělám o víkendu, jaké mám koníčky a co přesně jsem to dělal v minulém zaměstnání. To víte, já byl takhle 5 let doma v důchodu a pak došly prachy. Mezi mé zájmy patří psaní článků do Dfens, počítačové hry a hrozně nesnáším debilní otázky ohledně mého soukromého života: nezaměstnatelný. Tak jsem do závěru životopisu dopsal, že pravidelně chodím plavat a že fandím Slávii. Rázem ty přiblblé otázky se změnily na něco konkrétního, například zda jsem viděl zápas minulé úterý a jestli chodím na plavečák i v neděli. Ke svým minulým zaměstnáním připište menším písmem, co jste tam dělali: Takže, pod sekretářku napište: organizace schůzek pomocí TRELLO, vypisování zakázek pro ERP. Jednoduše vysypte nějaké ty technologie z rukávu, to chtějí na pohovoru slyšet nejvíc, i když nemají ponětí, co to vlastně ten MES je.

Po mých úvodních zkušenostech s pohovory bych si sám sobě nejvíce doporučil se na první kolečko pohovorů přihlásit pouze na místa, kde nechci pracovat. Správně odpovídat na otázky, udržovat oční kontakt a naučit se zalichotit pěknou kancelář, popřípadě odvést rozhovor jinam, je dovednost, kterou musíte natrénovat. Takže si nezazdíte ty skutečně dobré pracovní nabídky na Vaší neschopnosti předstírat normálního člověka. Nejlepší otázka pro uvolnění atmosféry, kterou jsem odhalil je zeptat se na stravování: na jídlo se každý těší a každý má názor: a jakou máte jídelnu? A i ti největší bossové se najednou začnou usmívat, když nadávají, jak tuhá ta svíčková včera byla.

Životopisy posílejte ob dva týdny. Ideálně v neděli. Pokud jste dobře okořenili Váš životopis, tak Vás v pondělí ráno probudí telefon. Nejrychlejší reakční dobu měla jedna menší firma: pouhých 7 hodin od poslání životopisu. Naopak nejpomalejší byla tři týdny. Pohovory si naplánujte stylem jeden den = jeden pohovor. Teoreticky byste mohli stihnout i dva, ale to by bylo na úkor kvality. Přeci jenom se chcete připravit, abyste alespoň věděli, co je to ten Solidworks, když jste do CVčka napsali, že jste v něm 2 roky dělali. Doporučuji mít papír a tužku hned vedle telefonu. Volající Vám pošle detaily do emailu, ale občas tam něco chybí, na papír napište minimálně datum, čas a která firma to vlastně volala.

Na pohovoru zásadně na všechny požadavky odpovídejte ano. I když tam nechcete nastoupit, popřípadě už máte lepší nabídku jinde, dokud nepodepíšete smlouvu, nic není jisté. Tímto způsobem jsem doslova utekl jedné firmě ze zrezlé lopaty do firmy jiné se stříbrnou lopatou: prostě neustále choďte na pohovory, dokud nepodepíšete smlouvu. Ti odvážnější mohou chodit na pohovory až 6 měsíců i po podpisu smlouvy, jelikož nám zákonodárci nově prodloužili zkušební dobu.

Hlouposti

Představte si, že jste technologická firma a hledáte techniky. A co uděláte? Pověříte blondýnu, aby napsala pracovní inzerát a aby pak v prvním kole vyzpovídala uchazeče. Výsledek je absolutně tristní. Nejenom, že popis práce v inzerátu nedává smysl, ale ani její otázky. Zažil jsem situaci, kdy jsem šel na pohovor pro IT suport a vyklubal se z toho prodejce IT. A naopak z jedné pozice obchodníka se vyklubalo programování.

Co to otočit? Například uchazečům poslat domácí úkol, nebo na pohovoru dát nějaký testík a teprve ti, co předvedou nějakou tu dovednost se pak dodatečně potkají s tou blondýnkou a dořeší, zda chtějí plný nebo částečný úvazek? Neušetřilo by to čas všem zúčastněným? Čas jsou peníze, nebo tak nějak, ne? Z těch 17 firem mi pouze 4 zadaly nějakou formou test ohledně mých technických schopností. Zdá se, že drtivá většina firem si pouze hledá placeného kámoše na pokec. Asi i proto HDP Česka už neroste.

Dále absolutně nechápu, proč firma není schopná napsat do inzerátu nabízený plat. Je to absolutně nejdůležitější údaj ze všech a Vy se to číslo občas dozvíte až na pohovoru. A kam se poděly ty klasické názvy jako sekretářka, recepční, hlídač nebo technik? Proč je všechno najednou manažer? Manažer úklidu, koordinátor lidských zdrojů, kybermanažer, lopata-executive… pochopil bych ještě tyto exotické názvy jako legraci, kdyby v popisu práce bylo něco uvěřitelného, ale velká část inzerátů je skutečně nic neříkající směsice slov jako od špatně natrénované umělé inteligence. Je to patrně tím, že ten inzerát píše ta blondýna z HR, co nemá ani tušení o firmě, ve které dělá.

Nemoc

Chodit na pohovory není sranda. Každý den máte budíček v jiný čas a jste lehce v permanentním stresu. O mé generaci se dokonce povídá, že máme fobii z telefonování a to mi párkrát volali, když jsem zrovna byl na pohovoru a zvali mě na jiný pohovor. Do toho přidejte fakt, že na některých pohovorech si potřesete rukou až se 6 lidmi naráz a pak sedíte ve špatně ventilované místnosti, kde občas někdo zachrchlá. Perfektní situace pro šíření infekcí. Pokud jste už dlouho neměli chřipku, tak po desátém pohovoru ji dostanete.

Jedno ráno jsem se probudil a zjistil, že jsem kompletně propotil pyžamo skrz naskrz. Sotva jsem stál na nohou, ale což, práce nebo smrt! Nasypal jsem do sebe dva Modafeny a začal se belhat na místo schůzky. Na schůzce byla klasická dvojice: postarší paní z HR a vysoce postavený manažer celé pobočky. Co mne hned zaujalo na tomto typu korporátních manažerů je jejich styl: všichni jsou naprosto stejní! Lehce růžová košile, perfektně padnoucí sako, svaly z posilovny, stejné černé kalhoty a tenisky co z dálky vypadají jako obuv do divadla. A iPhone samozřejmě. Pánská móda je poměrně chudá, takže oblek bych ještě pochopil, tam skutečně není mnoho možností. Ale proč mají všichni i stejné stříbrné hodinky? Hodinek existuje milión druhů a oni všichni mají stejné! To všichni manažeři čtou ten jeden stejný Ekonom magazín?

Nu tak si tam sedím s horečkou a pohovor lehce drhne. Bodejť, nejsem v dobré kondici. A pak se to stane: paní z HR má tu nejdůležitější HR otázku: a kolik byste si představoval plat mladý muži? Já jsem v tu dobu už měl jednu nabídku na 40k, tak logicky jsem nastřelil trochu víš. S potem ve tváři odpovídám 42k hrubého prosím. Na to ředitel prudce odpovídá, že on má rád jednání napřímo a řekne, že nemá smysl pokračovat v pohovoru a vystřelí do vzpřímené polohy. Ještě nikdy v životě jsem neviděl nikoho tak rychle vstát ze židle. Možná si myslel, že jsem zfetovaný z těch Modafenů, nebo že neunesu odmítnutí a že se budu prát. V mé kondici by mě přeprala i ta paní. Já naopak sotva vstal, poděkoval a odbelhal se domů. Toto byl můj jediný pohovor, kde by mě napřímo takhle vyrazili. Všude jinde počkají 3 až 40 dnů a pak Vám pošlou zamítavý email.

Příští den nemoc neustoupila a po dalších dvou Modafenech jsem se tentokráte dopravil busem (pěšky bych těch 5 kilometrů fakt nedal) na další pohovor. Pohovor opět drhnul, tentokráte nejvíce na mé neschopnosti pochopit počeštěné anglické termíny jako ápéčko (Wifi Access Point) a podobně. Asi se vedoucímu líbilo, že vypadám jako ubožák a namístě mě přijal. Já byl tak překvapený, až mi ujel výraz ve tváři. On na to pohotově odpověděl, že jsem nejlepší ze všech ostatních tří kandidátů, co se mu za ty 2 měsíce přihlásili. Nedivím se, ten inzerát byl zapadlý na stránkách Úřadu práce na poslední stránce a měl i špatně popis. Poučení? Na některé pozice hledají ubožáky a pokud budete působit moc sebevědomě, tak Vás nevezmou. Dejte si Modafen.

Přetvářka

Jednu věc musím pracovníkům z personálního uznat: všichni mají do jednoho perfektní poker face. Z jejich výrazu tváře se absolutně nic nedozvíte, z drtivé většiny pohovorů jsem odcházel s tím, že to mám v kapse. Až po několika odmítacích emailech jsem si začal uvědomovat mé chyby, které mě pravděpodobně potopily. Například ptát se, zda a jak často mají ve firmě přesčasy: pokud firma přesčasy nevede, tak onou otázkou pouze dělám dojem, že se bojím práce a chci rychle domů. No a pokud firma neumí management a přesčasy jsou na denním pořádku, tak nutím personalisty lhát: nikdo si nevybere kandidáta, u něhož mu naběhl stres z lhaní.

Na jednom pohovoru hledali někoho, kdo umí kreslit v Autocadu, umí dělat objednávky v SAPu, umí plynně mluvit anglicky a trochu německy, umí programovat webové aplikace a nebojí se dělat spojku mezi dílnou a zbytkem managementu. Prostě pracovník nadčlověk. Kupodivu všechno tohle umím a něco jsem předvedl hned na onom pohovoru. Natvrdo se mě zeptali (bylo nás v kanceláři celkem 5), kolik mám ještě pohovorů. Toto je jedna z těch zvláštních otázek, které firmy kladou uchazečům pouze v situacích, kdy je celkově nedostatek pracovní síly a ty firmy si to uvědomují. Tak sem jim natvrdo odpověděl, že tenhle týden jsem už na čtvrtém pohovoru (byl čtvrtek).

Přišla další atypická otázka: no a jak se pane rozhodnete, kam nastoupíte? Tahle otázka mě dostala, protože jsem v tu dobu neměl ani jednu nabídku a cca 20 odmítnutí. Takticky jsem odpověděl, že podle platu to nebude, neboť všechny firmy nabízí stejný plat 40~50k a tudíž rozhodne rychlost nabídky, popřípadě prestiž firmy. Tohle nebyl můj první pohovor, takže jsem hned nadhodil kompliment, že u nich by se mi líbilo, protože to, co vyrábí, je skutečně zajímavé pro mé srdce šprta-technika.

Při odchodu mě paní z HR ještě zdržela (takticky venku z kanceláře, aby ostatní neslyšeli) a poprosila mě, že pokud dostanu jinou pracovní nabídku, tak abych ji zavolal nebo napsal email. Že by to byla škoda, abych pracoval jinde jenom proto, že jejich interní firemní procesy trvají minimálně dva týdny. Netuším, zda se mě ona postarší dáma pouze snažila sbalit a zda ono nabídnutí bylo pozvání na rande, nebo to myslela vážně. S tímhle zážitkem jsem si myslel, že konečně dostanu svojí první nabídku zaměstnání. Za tři týdny přišel zamítavý email. Nevěřte personálním ani nos mezi očima: mají maximální level charismatu a umí dokonalou přetvářku.

Mor

V zahraničí existují různé nešvary, které k nám do Čech ještě nedorazily (nebo jsem o nich ještě neslyšel). Asi nejznámější je falešný pracovní inzerát. Někteří kapitalisti se rozhodli, že budou obchodovat na šedém trhu osobních informací. A nejjednodušší způsob, jak je získat, je podat si inzerát: ti blbci Vám budou sami a ochotně posílat životopisy s těmi nejdůvěrnějšími údaji jako jméno, adresa, telefonní číslo, email a vzdělání! Asi měsíc po mém prvním poslaném životopisu mi začaly na moji zbrusu novou emailovou schránku chodit reklamy a dokonce i volat různí „podomní“ prodejci pojištění a průzkumy veřejného mínění na mé osobní číslo.

Krádež osobních informací není jediný důvod. Firmy na kapitálových trzích často porušují zákon tím, že lákají „investory“ na své neexistující rekordní zisky. Nejsnazší způsob, jak předstírat ziskovost, je podat si hodně pracovních inzerátů. Existují celé weby, které sledují oné ukazatele růstu (či poklesu) a gambleři podle toho sázejí na budoucnost. Přeci firma, co nabírá hodně zaměstnanců, roste a s tím poroste i její cena, no ne? A také nesmíme zapomenout na geniální politické zákony: než firma smí najmout cizince na X pozici, tak ta pozice musí zůstat neobsazená po Y času.

LinkedIn. Dříve to byla stránka, kde se sdružovali lidé leniví psát nebo číst životopisy. Dneska je to parodie Facebooku. Čím více technologií, konexí, zkušeností tím více cool. Absolutně mimo realitu, ale některé firmy dokonce po Vás chtějí, abyste místo životopisu poslali pouze odkaz na Váš LinkedIn. Myšlenka je to pěkná, potřebujete experta na PowerBI, tak si vyhledáte kandidáty, co mají v životopisu PowerBI… jenže oni tam už všichni mají PowerBI, zejména Indové, ale i místní tu kulturu začínají vstřebávat.

V USA, kde se zpravidla hlásí i tisíc lidí na jednu pozici, frčí strojové zpracování životopisů. Vaše CV nečte člověk, ale stroj, který Vás automaticky zařadí do zamítnutých, pokud tam nenajde nějaký parametr. Fór je zde hned dvakrát: některé životopisy se načtou špatně, takže Dvořák se přečte jako vzdělání a ČVUT se rozpozná jako jméno a zájemce je automaticky odmítnut. A ti chytřejší si ten skutečný životopis uloží jako obrázek a do dokumentu napíšou písmem bílé barvy o velikosti 1, že studovali na Harvardu, pracovali v Nasa a mají Nobelovu cenu za fyziku. Takže stroj je automaticky pozve na pohovor, kde člověk už přečte ty skutečné informace z obrázku, protože neumí číst bílý text na bílém pozadí.

Závěr

Jsem velmi rád, že to peklo je už za mnou. Ano, prodal jsem se trochu pod cenou, ale v mé situaci jsem rád i za to málo. Ačkoliv už měsíc a kus pracuji, stále jsem socka, co se každý týden prostituuje v plazma centru. Moje první výplata ani nepokryla dluh z nezaplaceného zdravotního pojištění, jelikož jsem nastoupil těsně před koncem měsíce a ona firma platí až poslední den v měsíci.

Mým dalším krokem bude hledání partnerky, jak jsem si předsevzal v mém prvním článku. Po této životní lekci si už nemohu dovolit upadnout do dalšího předčasného důchodu! Četl jsem, že ženy jsou skvělé v utrácení peněz, a tak moje životní výdaje vzrostou natolik, až ani nebudu mít jinou možnost, než pracovat do smrti. Koneckonců, moje generace se stejně důchodu nikdy nedožije, i když na něj přispívá polovinou svého příjmu. Ať žije gerontokracie!

Co myslíte, že je obtížnější? Najít si práci, nebo ženu? A existuje vůbec v dnešní moderní kapitalistické době rozdíl mezi pracovním pohovorem a randěním?

 

D-FENS