KATEŘINA LHOTSKÁ
Indiáni z kmene Dakotů mají přísloví: „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, slez“. Jenomže lidé často místo toho vymýšlejí způsoby, jak mrtvého koně oživit, nebo jak jeho úmrtí alespoň ospravedlnit. Což platí i o Green Dealu.
Green Deal je totiž také mrtvý. Že jde o nefunkční koncept, je zřejmé již delší dobu, a ještě markantněji se to ukázalo po nástupu Donalda Trumpa do prezidentské funkce, kdy se od „zelené politiky“ odklonily i USA. Jenom evropské vrchnosti to jaksi stále nedochází a snaží se onoho mrtvého koně buď oživit, nebo alespoň zabránit tomu, aby si jeho úmrtí lidé všimli. Nejspíš se tím snaží získat čas, aby mohlo „zelenými penězovody“ protéci co nejvíce peněz. A jak konkrétně postupuje? No přeci stejně, jako se oživují mrtví koně. Posuďte ostatně sami…
Jak oživit mrtvého koně?
Obstarat si větší bič
Upraví se evropská legislativa tak, aby byli ještě více postihováni ti, kteří nejsou dostatečně „zelení“ a „udržitelní“. Čímž se jim samozřejmě zvednou náklady a oni budou méně konkurenceschopní. Evropská vrchnost to pak bude vydávat za důkaz životaschopnosti „zelené ekonomiky“.
Založit pracovní skupinu pro analýzu koně
V zakládání komisí, subkomisí, výborů, podvýborů, nadvýborů a podobných celků je evropská vrchnost mistr nad mistry. Ty pak produkují mraky „analýz“ a „studií“, jejichž společným znakem je to, že byly vytvořeny podle hesla: „výsledek je předem dán“.
Vytvořit task force pro oživení mrtvého koně
Tento task force bude vytvořen na základě „analýz“ vytvořených skupinami podle předchozího bodu. Což předurčuje jeho kvalitu.
Navštívit jiná místa a podívat, jak se tam jezdí na mrtvých koních
Výborná záminka pro to, aby vybraní jedinci létali po světe a vyměňovali si zkušenosti s aplikací „zelené politiky“ v různých koutech světa. Ostatně to je přesně důvod, proč se každoročně pořádají klimatické konference OSN.
Zvýšit standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
Neboli se sníží obecné standardy tak, aby jich mohly dosáhnout i „udržitelné“ produkty. Třeba prohlášením, že není větší pochoutky než pražení cvrčci.
Založit výcvikový kurz a naučit lidi lépe jezdit na mrtvých koních
Ideální je začít u dětí a nacpat jim do jejich hlaviček zkazky o „klimatické apokalypse“. Ale stranou nemohou zůstat ani dospělí, které je třeba vychovávat reklamou a do firem vedle povinných kurzů BOZP a požární ochrany zavést i ty o „udržitelnosti“. Jenomže lidé stále odolávají a odmítají zblbnout. Bude třeba přitlačit…
Prohlásit, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo jezdit
Neboli najít důvody, proč není možné nechat „zelené penězovody“ vyschnout…
Uvolnit dostatečné prostředky na zvýšení výkonu mrtvého koně
Zvýšení výkonnosti „zelené ekonomiky“ je jedním z těchto důvodů…
Zdvojnásobit příděly krmení
A jak jinak zvyšovat výkonnost „zelené ekonomiky“ než zdvojnásobením peněz, které se do ní cpou, aby se udržela co nejdéle v chodu. I když… Nebude zdvojnásobení málo?
Povýšit jezdce
Současné evropská vrchnost se své „zelené politiky“ jen tak nevzdá. Takže jedinou možností, jak se jí zbavit, je její povýšení. Ale kam s ní? Paní Uršula by se mohla stát velvyslankyní EU na Marsu. Vzhledem k tomu, že jde o rudou planetu, bude zavedení „zelené politiky“ do tamních podmínek výzvou hodnou jejího formátu.
A když je zřejmé, že mrtvého koně oživit nelze…
Přes všechny výše uvedené pokusy však jednoho krásného dne nastane situace, kdy už nebude možné popírat, že je Green Deal opravdu mrtvý. Jak se k tomuto faktu postaví evropská vrchnost? Podobně jako při zjištění, že kůň je neodvratně mrtvý, má dvě možnosti:
Prohlásit, že mrtvý kůň byl už od samého počátku jejím cílem
Jinak řečeno, že „zelená transformace“ skončila triumfálním úspěchem, což jen potvrdí správnost realizovaných kroků a efektivní využití vynaložených prostředků. Tedy těch, které mezitím prohučely „zelenými penězovody“ a skončily v těch „správných“ kapsách…
Zapírat, že kdy nějakého koně vůbec měla
To je trochu náročnější, nicméně ve světě, kde lze platnost fyzikálních zákonů změnit hlasováním v evropském parlamentu, nikoliv nerealizovatelné.
Nejspíš vám ve výše uvedených receptech jeden zásadní chybí. A dokonce si o něm myslíte, že by byl ze všech nejlepší. Tedy ten, co znali už staří Dakotové – z mrtvého koně prostě slézt. Proti tomu jsou však naprosto kategoricky šéfové stájí.
Každý den „jízdy“ na něm je pro ně totiž dobrý…
DENÍK.TO
(13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Co chtít od 3,14či v čele EU, když prohlásí, že je potřeba zavést dekarbonizovanou výrobu slitiny železa a uhlíku…
Gryndílkování-klasické moderní větrné turbíny s horizontální osou i přes dotace ztrátovost finanční i do budoucnosti to samé, prognóza dluhová. Konec levných peněz: Mnohé projekty (včetně Haram Kraft) byly naplánovány v době nulových úroků. Dnešní drahé úvěry a inflace (dražší ocel a beton) udělaly z dřívějších kalkulací ztrátové podniky.
a gryndílek jede dál poháněn dotacemy z našich kapes, i když mu pod koly hoří ekonomika. Politické zadání je totiž nadřazeno tržní logice.
———–
Utopení nákladů (Sunk Cost Fallacy): Do větrníků a infrastruktury už se nalily stamiliardy eur. Teď se razí heslo: —Musíme sypat další peníze, aby se ty předchozí neztratily,— což jen zvětšuje dluhovou díru.
Přesun nákladů: Celý systém je nastavený tak, že ztráty firem jako Haram Kraft nakonec nezaplatí majitelé, ale spotřebitelé v síťových poplatcích nebo daňoví poplatníci skrze záchranné balíčky a dotace…
https://www.document.no/2026/03/11/vindparken-pa-haramsoya-med-dundrende-underskudd/
slepá ulička eu
Slovo dotace prošlo v posledních letech totální proměnou svého významu. Původně to měl být startovací motor z peněz nás všech pro nové technologie, ale dnes se z toho stal permanentní dýchací přístroj pro umírající gryndílkové neudržitelné projekty.
Už to není odměna za inovaci, ale povinné pravidelně dorovnání rozdílu v ceně.
V podstatě se ze slova dotace stal eufemismus pro skrytou daň. Místo aby stát řekl zdaníme vás víc, abychom zaplatili tyhle větrníky, řekne podpoříme zelenou energii dotacemi. Výsledek pro naši kapsu je ale úplně stejný.
… mi to přijde jak tapas /jídlo/, my ho zaplatíme a vezme si kdo chce!
– tapas, kde účet platí všichni u stolu /daňoví poplatníci/, ale papat chodí jen vybraná skupina investorů a korporací.- zatímco reálně dotujeme z našich kapes ztrátový byznys gryndílku, který pak tvrdí jak funguje, no bodet vždyt žere naše prachy!
Tvrdit, že větrná energie je levná 🙂 v situaci, kdy vyžaduje miliardové záplaty a drancuje peněženky skrze daně, je čistá manipulace s daty.Ta levná energie je jen optický klam vytvořený tím, že se náklady rozsekají do deseti různých šuplíků, aby je nikdo neviděl pohromadě.
šuplík-Záložní zdroje: Musíte platit a udržovat v chodu uhelné nebo plynové elektrárny pro chvíle, kdy nefouká. To jsou duplicitní náklady, které platíte my.
šuplík-Posílení sítě: musíte natáhnout nové dráty. To se schová do poplatku za distribuci.
šuplík-Systémové služby: Udržet síť stabilní, když do ní výkon skáče nahoru a dolů, stojí obrovské peníze, které se rozpustí v ceně pro koncového zákazníka. a tak dále. Všichni to ví, ale..je to jedno. Eu to chce. Celé to gryndílkování je postavené na tom, že se náklady socializují/ rozpustí mezi nás všechny/, zatímco zisky se privatizují -shrábnou je majitelé.
…a protože je gryndílek jízda na mrtvém koni, bude se dotovat:
cituju: Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen oznámila dne 20. března 2026 spuštění nového fondu s názvem ETS Investment Booster.
Nový déšť peněz z Bruselu: Von der Leyen plánuje € 30 miliard pro zelený průmysl EU…
v podstatě jde o obří dotace, i když Brusel raději používá vznešenější názvy jako investiční pobídky, nebo podpora transformace.
———–
V rámci tohoto nového balíku 30 miliard eur (z programu ETS Investment Booster) nepůjdou peníze lidem na účet, ale přímo do průmyslu. Tady je jednoduchý přehled, kdo si mázne lováky:
Velké fabriky energeticky náročný průmysl.
Výrobci zelených gryndílkových technologií: Firmy, co v EU vyrábějí solární panely, větrníky, tepelná čerpadla nebo baterie do aut.
Inovativní projekty: Startupy a firmy, které pracují na zachytávání uhlíku nebo na spalování vodíku místo plynu. a tak dále
gryndílkovej zelenej koloběh peněz-kde na to EU vezme:
Eučko tyto peníze nebere z běžných daní občanů ani z příspěvků členských států. Celý balík 30 miliard eur pochází z prodeje povolenek na znečištění ALE :
:)–Tady je ta cesta, jak ty povolenky zaplatíme my všichni:
Průmysloví obři: Elektrárny, teplárny, ocelárny nebo cementárny si ty povolenky musí koupit, aby mohly fungovat.
Přenesení nákladů: Tyhle firmy nejsou charita. Když jim Brusel zdraží výrobu o miliardy za povolenky, oni tu cenu jednoduše promítnou do faktur.-To byl příklad.
Koncový zákazník (Ty a já):
Vidíš to na faktuře za elektřinu a teplo.
Vidíš to v ceně rohlíku protože pekárna platí víc za energie.
Vidíš to v ceně bytu protože cement a ocel na stavbu jsou dražší kvůli povolenká).
Takže ten zázračný fond 30 miliard eur, který Ursula slavnostně rozděluje, jsou vlastně naše peníze, které jsme už předtím zaplatili v dražších energiích a zboží. EU je jenom vybrala od firem a teď je těm stejným nebo jiným hmatem firmám vrací jako dotaci s velkou pompou, že vymyslela pomoc. 🙂
Gryndílek je v podstatě největší přesun majetku v přímém přenosu, který se tváří jako záchrana planety.