ZDENĚK KOUDELKA
Stranická rozdrobenost není dobrá pro vytvoření funkční vlády. Proto se v poměrném volebním systému zavádí uzavírací klauzule, jako tlak na spojování stran. Ke spojování je potřeba čas. Strany jsou lidé a sblížení lidí někdy trvá.
Zárodkem integrace je koalice, což je případ Spolu (ODS, lidovci, TOP 09). V koalici jsou členské strany samostatné právní subjekty a po volbách se zpravidla rozejdou do různých poslaneckých klubů. Zákon koalici podporuje jako zárodek integrace, když pro koalice přepočteno na členské strany snižuje uzavírací klauzuli. Pro dvoučlenné je to 8 % (4 % na stranu), pro tří a více členné 11 % (3,6 % na stranu a méně). Koalice může být počátek stranického sjednocení, jako v případě Křesťansko-demokratické strany. V roce 1992 kandidovala v koalici s Občanskou demokratickou stranou a 1996 se sloučily. Řada koalic se však rozpadla – Čtyřkoalice 1998-2002 (lidovci, Unie svobody, Občanská demokratická aliance, Demokratická unie).
Užší integrací je vznik nové volební strany jako samostatné právnické osoby, kde jsou kandidáti z řad spolupracujících stran, jež samostatně nekandidují, což využívá tradiční levice. Původní koalice pro evropské a krajské volby se integrovala a změnila v jedno hnutí Stačilo. V roce 1992-94 takto působila Liberálně sociální unie, kde byly členy Československá strana socialistická, Strana zemědělská, Strana zelených a Hnutí zemědělců. Tehdy zákon umožňoval v politické straně členství jiných stran. Dnes mohou být členy strany jen lidé. Jiná cesta bránící politické rozdrobenosti je, když spolupracující strany podpoří kandidátku jedné z nich a samostatně nekandidují. To je případ konzervativních sil – SPD s podporou Trikolory, PRO a Svobodných.
V obou formách pokročilejší integrace, než je koalice kandiduje jedná právnická osoba a po volbách vytváří jeden poslanecký klub. Nejde o obcházení uzavírací volební klauzule, protože ta svou existencí danou zákonem se snaží politické strany dotlačit k integraci a řešit nežádoucí politickou rozdrobenost. Politická integrace je žádoucí, zákonodárcem chtěná a podmiňuje naplnění smyslu parlamentních voleb v demokracii – vytvoření funkční vlády.
(7 votes, average: 3,86 out of 5)
Loading... 
„Politická integrace je žádoucí, zákonodárcem chtěná a podmiňuje naplnění smyslu parlamentních voleb v demokracii – vytvoření funkční vlády.“
Pokud si autor představuje funkční vládu jako vládu nezávislou na vůli občanů, která si mezi volbami dělá co chce (ignoruje parlament – nechodí na interpelace, drtivá většina zákonů pochází z vlády, nikoli z parlamentu…), pak má pravdu. Ovšem podstatou demokracie má být vláda lidu – nikoli „silná“ vláda, která si zcela beztrestně může dovolit ignorovat vůli lidu. V demokracii má být slyšen každý hlas. „Uzavírací klauzule“ je naprosto nedemokratická.
Většinou s tímhle Koudelkou souhlasím, ale pocit, že akceschopná vláda je nějaké blaho opravdu nesdílím – a důkazem, že je to obráceně je První republika. V meziválečném období jsme polovinu času neměli vládu žádnou a druhou polovinu rozhádanou. V důsledku toho mohli lidi normálně v klidu žít a republika si vytvořila rezervy na přežití 30. let, kterými probruslila z celé evropy snad nejlépe.
Nejlepší vláda je ta, která vládne nejméně. On totiž nebývá problém ani tak v předpisech obecně jako v jejich neustálém proměňování. A akceschopná vláda se vždy projevuje tím, že všechno překopává – jako ukázkové odvětví uvedu školství, kde se snad ani dva roky v kuse nikdy nedalo učit stejně. Pořád to byla priorita a pořád nám tu v důsledku změn klesá gramotnost – ne nutně proto, že by všechny ty změny byly špatné, ale proto, že učitelům už nezbývají zdroje na solidní vyučování. A totéž lze najít kdekoliv jinde, drahé jsou změny, ne špatné předpisy.