Politika beze změny je pád z útesu. Esej, který ovlivnil volby v USA

Michael Anton je vysoce postaveným členem Trumpovy vlády. Minulý měsíc se účastnil jednání v Istanbulu mezi Ukrajinou a Ruskem a někteří externí pozorovatelé ho považují za člověka, který se významným způsobem podílí na formování americké politiky. Doprovázel amerického ministra zahraničí Marca Rubia na téměř všech jeho zahraničních cestách.

Přitom ho málokdo zná. Do současné pozice ho vynesl esej, který napsal pod pseudonymem Publius Decius Mus v roce 2016 před prezidentskými volbami, ve kterých proti sobě stáli Donald Trump a Hillary Clinton.

Publius Decius Mus byl římským konzulem ve 4. století před n.l. Obětoval se během války s kmenem Latinů. Jeho smrt popisují dobové kroniky takto: „Sám vyskočil na koně a vrhl se doprostřed nepřátel. Jakmile se však zhroutil zasypán střelami, rozdrcené oddíly Latinů daly se na útěk.”

Esej dostal název podle letu číslo 93, který unesli v září roku 2001 islámští teroristé. V Americe se mu říká „Flight93 Essay”.

V eseji Michael Anton píše:

Výběr, překlad, úprava, mezititulky autor.

Standardním pravicovým uším to bude znít jako hysterie. Ještě není tak špatně. Pravicoví intelektuálové budou trvat na tom, že se to může ještě stále zlepšit. Přiznají, že Amerika je v krizi. Ale jak je velká? Je možné, že pokud po osmi letech Baracka Obamy přijde osm let Hillary Clinton, bude stále existovat naděje na obnovení ideálů svobodné společnosti?

Hledíme do propasti

Pokud mají konzervativní síly pravdu v tom:

• jak důležité jsou pro jednotlivce morálka, jeho charakter a pro společnost rodinné hodnoty;

• že vzdělání, které má vštěpovat dobrý charakter a učit základům, jež na Západě po tisíciletí definovaly vědění, je klíčové;

• že iniciativa, podnikavost, individuální schopnosti a spořivost mají zásadní význam pro zdravou ekonomiku;

• že mamánkovská vláda a potlačování občanské společnosti ničí duši;

• že uvážlivé státnické chování v mezinárodních otázkách je též důležité;

mají-li pravdu v tom, že to vše je důležité pro zdravý národ a jeho přežití, pak musí vědět, že hledí do propasti.

Je to tak?

Je zřejmé, že pravice tomu nevěří, protože nemá naléhavý pocit, že je nutné změnit kurz, aby se země vyhnula pádu z útesu.

Buďme ale brutálně upřímní. Pokud si myslíte, že věci mohou běžet dále bez zásadní změny, pak jste si nepřímo přiznali, že konzervativní myšlenky jsou špatné. Jen málo z nich je dnes naživu. Ty, které ještě přežívají, levice usilovně likviduje, často za pomoci pravice. A hlavně, celý trend na Západě je posun doleva. Jestliže vaší reakcí je předpoklad, že pravice bude dělat to, co doposud, tedy občas nějaký článek o reformě sociálního systému nebo seminář o limitovaném státu, pak jste museli potichu dospět k závěru, že civilizace bude v pohodě pokračovat s levicovou ideologií.

Pravice smrdí neúspěchem

Čeho pravice v nedávné minulosti dosáhla? V posledních 20 letech? Zdá se, že ničeho, což může být odůvodněno tím, že „konzervativní” ideje nebyly vyzkoušeny. Ale ti samí politici, kteří přicházejí s konzervativními myšlenkami, jsou ti, jejichž úkolem je prodat je veřejnosti. Pokud nebyly konzervativní myšlenky vyzkoušeny, čí je to chyba? Celá pravicová politika je nasáklá neúspěchem.

Jedním ze zajímavých argumentů je, že pouze ve zkorumpované zemi a ve zkorumpované době má politik jako Trump šanci. Je divné, že lidé, kteří jsou z něj nejvíce vyděšeni, jsou nejméně ochotni uvažovat o možnosti, že Amerika umírá.

Plnou parou do utopie

Politika Hillary Clinton bude jízda s plynem u podlahy směrem k progresivnímu levicovému ideálu. Po nejméně dvě generace nazývá levice všechny, kteří jsou od ní napravo, nacisty. A jak se zachází s nacisty? Neuzavíráte s nimi kompromisy ani je nenecháte na pokoji. Zničíte je.

Co pravice riskuje, když se postaví na odpor?

Bude to fungovat? Zeptejte se pesimisty a dostanete pesimistickou odpověď. Tak se neptejte. Místo toho se ptejte, jestli má smysl to zkusit. Je to lepší než alternativní varianta? Pokud nemůžete říci, že ano, pak jste součástí parazitujících elit, bláznem nebo pravicovým intelektuálem.

Další milion Syřanů

Volby v roce 2016 jsou testem, zda v tom, co bylo duší amerického národa, zůstala ještě nějaká ctnost. Pokud se lidé nedokážou vyburcovat k tomu, aby volili prvního kandidáta v celé generaci, který se zavázal prosazovat jejich zájmy, a místo toho chtějí volit někoho, kdo se chlubí, že bude dělat pravý opak a doveze další milion Syřanů, pak jsou ztraceni.

Možná si nezaslouží osud, který je potká, ale budou trpět tak jako tak.

Napsal Michael Anton v roce 2016.

Let číslo 93

Pasažéři letu 93 věděli, že je čeká jistá smrt v rukou teroristů. Rozhodli se proto bojovat. Zabránili letadlu, aby zasáhlo plánovaný cíl, kterým byl pravděpodobně Kapitol, ale letadlo se zřítilo v Pensylvánii. Všichni lidé na palubě zahynuli.

Esej Michaela Antona dostal název podle letu 93, protože se v úvodu píše: „Volby v roce 2016 jsou jako let číslo 93. Buď se dostanete do kokpitu, nebo zemřete. Ale i tak můžete zemřít. Neexistují žádné záruky.”

Post scriptum

Pozn. autora:

Myšlenka, že Západ hledí do propasti, je názor, se kterým se dá souhlasit, nebo nesouhlasit. Většina Američanů s ním od roku 2016 souhlasí. Domnívá se, že ze-leninismus zničí ekonomiku, že migrace rozvrátí společnost a genderové praktiky rodinu. Proto se rozhodla zvolit někoho, kdo jim dal alespoň naději. Také pochopila, že destruktivní síly progresivní levice nepřetlačí někdo, kdo vypadá a chová se jako hodný chlapec z nedělní školy.