Poločasové  volby nedopadnou pro republikány  dobře

KN

Negativní reakce na Trumpovu silovou taktiku v oblasti imigrace by mohla Kongres posunout ve prospěch demokratů.

Demokraté se tvrdě naučili, že nikdy nesmí podceňovat politický vliv prezidenta Donalda Trumpa, ale on osobně  nekandiduje tento podzim a mezi politickými experty v Bílém domě rostou obavy ohledně výsledku tzv. poločasových  voleb.

Jeden interně  obeznámený mi řekl, že výsledky neveřejných  průzkumů nejsou dobré. Předpokládá se, že demokraté získají zpět Sněmovnu reprezentantů, dokonce  s velkou převahou a že získají pozici jejího předsedy. Některým republikánským kandidátům ve Sněmovně reprezentantů bylo dokonce  sděleno, aby neočekávali štědré financování stranických kampaní. Panuje shoda: „Neexistuje žádná naděje.“

Vyhlídky pro Senát jsou méně hrozivé. Republikáni nyní mají tříkřeslovou většinu, ale ve hře je nejméně šest republikánských křesel. Ve třech státech – na Aljašce, v Maine a Severní Karolíně – kandidují  obzvláště atraktivní demokraté.

Ti si dělají  velké naděje také v Ohiu, kde je  na hlasovacím lístku bývalý senátor Sherrod Brown v mimořádných volbách o křeslo v Senátu, které dříve držel dnešní viceprezident J. D. Vance, a v Iowě, kde senátorka Joni Ernstová odchází do důchodu a zemědělské komunity trpí kvůli Trumpově celní politice. V Georgii rostou v průzkumech popularity naděje tichého demokratického senátora Jona Ossoffa, který byl dlouhodobě vnímán jako zranitelný. Oblíbený republikánský guvernér státu Brian Kemp loni v květnu stranu ohromil, když oznámil, že Ossoffa nevyzve.

Demokraté jsou optimističtí i ohledně Texasu, kde charismatický člen Sněmovny reprezentantů James Talarico vede v  primárkách demokratů  do Senátu, zatímco úřadující republikánský senátor John Cornyn svádí těsný souboj s krajně pravicovým ministrem spravedlnosti Kenem Paxtonem.

V Bílém domě panují velké obavy, že by Sněmovna reprezentantů i Senát mohly připadnout demokratům. Trumpovy vlastní  preference v průzkumech klesají uprostřed probíhajících protestů proti ICE v Minnesotě a v reakci na drsnou taktiku, kterou ICE používá k vyhledávání a zatýkání nelegálních imigrantů. Veřejné lhaní členů kabinetu na obranu ICE prezidentovi ani straně nepomohlo. Trump nepředvedl žádné výsledky v oblasti ekonomiky, s výjimkou velmi vrstvy bohatých, a nedodržel ani dřívější sliby o vyřešení katastrofální války mezi Ruskem a Ukrajinou.

Trump se snaží získat podporu tvrzením, že pokud demokraté získají kontrolu nad oběma komorami parlamentu, budou usilovat o jeho impeachment, a to nikoli na základě jeho zahraniční politiky, ale na základě extrémních opatření, která schválil v rámci pátrání po nelegálních imigrantech. Toto pátrání vede Stephen Miller, zástupce šéfa kanceláře Bílého domu, který je hlavním architektem a obhájcem silových praktik administrativy proti imigrantům. Snaha Bílého domu něco udělat s imigrační krizí – Kongres po celá desetiletí nedokázal schválit významnou legislativu v oblasti imigrace – mohla získat podporu obou stran, ale nestalo se tak, z velké části kvůli použité drsné taktice. Miller vyslal jasný tón hned na začátku, když odsoudil soudce federálního okresního soudu, kteří původně rozhodli proti masovému zatýkání a deportaci podezřelých nelegálních imigrantů, jako „komunistů“.

Někdo jiný, kdo má znalosti o plánování Bílého domu, mi vysvětlil, že Miller byl hlavním zastáncem operací ICE v Minnesotě, které vedly k zabití dvou protestujících federálními policisty, k trvajícímu narušení života v jedné z hlavních metropolitních oblastí a k mezinárodnímu odsouzení vládní administrativy. Byl to však Trump, kdo tyto razie schválil, a dosud je nezastavil. Miller byl také autorem dřívějšího návrhu na využití místních jednotek Národní gardy k narušení voleb v polovině volebního období v kritických státech, pokud by průzkumy předpovídaly, že Republikánská strana prohraje Sněmovnu reprezentantů. Tento návrh je nyní vzhledem k současným negativním výsledkům průzkumů a fiasku v Minneapolisu naštěstí mrtvý.

Dalším plánem, o kterém se v Bílém domě diskutovalo, je narušit budoucí prezidentské volby, v nichž by mohl kandidovat viceprezident J. D. Vance, v případě prohry ve volbách. S tímto plánem přišel John Eastman, právník, kterému byla odebrána advokátní komora (v současné době se proti svému odvolání v Kalifornii odvolává), který po Trumpově volební prohře v roce 2020 také vymyslel neúspěšný plán, aby viceprezident Pence jakožto předseda Senátu uplatnil svou zákonnou pravomoc odmítnout pověřené  prezidentské  volitele  a  tím i jejich volitelské hlasy pro prezidentský úřad. Cílem bylo zvrátit Bidenovo zvolení. Pence to odmítl udělat.

Bylo mi řečeno, že Eastmanův nový plán, který byl nedávno předmětem neformálních diskusí v Bílém domě, požaduje, aby sympatizující volební úředníci ve státech, kde zvítězí demokratičtí kandidáti, jednoduše odložili nebo odmítli odevzdat volební hlasy v době stanovené ústavou. Eastmanův nápad spočívá v nalezení způsobu, jakzrušit volební hlasy ze států s velkou demokratickou většinou, aby počet volebních hlasů potřebných k získání prezidentského úřadu byl dostatečně nízký na to, aby se z poraženého republikánského kandidáta stal prezident.

To, že se o takovém šílenství uvažuje, není pro mnoho lidí ve washingtonském tisku překvapením. Minulý týden novinář Greg Sargent formuloval problém takto: „Chtějí poradci prezidenta Trumpa aktivně, aby se choval jako diktátor? Přinejmenším je v Trumpworldu v této otázce zjevně hluboký rozkol. Jakkoli se to zdá být nepříčetné, jedna frakce jasně věří, že Trump by měl bezpodmínečně projevovat neomezenou diktátorskou moc, aby zastrašil běžné voliče a instituce a donutil je k podřízenosti, zatímco jiná frakce si myslí, že chováním se jako šílený král, riskuje obrovskou volební porážku a že v širším smyslu stále platí běžné politické vzorce.“

A pak jsou  tu informace Marka Medishe a Joela McClearyho, kteří zastávali klíčové pozice v demokratických administrativách. Před dvěma lety v deníku Washington Spectator nastínili to, co nazvali „temnými scénáři“ ohledně budoucnosti prezidentských voleb . Citují moudrá slova Roberta Cindricha, bývalého soudce federálního okresního soudu ze západní Pensylvánie, který poznamenal, že americká ústava je v konečném důsledku „‚gentlemanskou dohodou‘ mezi všemi zúčastněnými stranami o řádném chování“.

V průběhu věků existovalo mnoho definic gentlemana, ale myslím, že soudce Cindrich by se mnou souhlasil, že Robert E. Lee měl pravdu, když popsal test pravého gentlemana:

„Moc, kterou mají silní nad slabými, zaměstnavatel nad zaměstnanými, vzdělaní nad nevzdělanými, zkušení nad důvěřivými, dokonce i chytří nad hloupými – shovívavé nebo neškodné užívání veškeré této moci či autority, nebo naprostá abstinence od ní, když to případ dovolí, ukáže gentlemana v jasném světle.“

Kdyby jen.