Poučíme se z historie, nebo si ji zopakujeme?

Opět jsou tu pokrokáři, opět rdousí svobodu a svobodu slova na prvním místě, opět zabíjejí demokracii.

Vždy to připomíná pozvolné vaření žáby. Ani únorový převrat roku 1948 nepřišel ze dne na den. Předcházelo mu poválečné salámové ukrajování demokracie a zároveň měl své pokračování, neboť opravdová zkáza se stupňovala až v dalších letech. Dnes už víme, co přinesla. Stovky mrtvých, tisíce vězněných, miliony okradených.

Tak jako se v minulosti demokracie přeměnila na lidovou demokracii, i v současnosti sledujeme obdobný proces. Demokracie zdegenerovala v liberální demokracii. V obou případech je to stejné jako s kazajkou a svěrací kazajkou, což opravdu není totéž. A tak současná liberální demokracie už není ani liberální, ani demokracie. Původní význam obou těch slov vyvanul. Mnoha lidem se to ale líbí a naivně si nalhávají, že je to pokrok. Vždyť oni přece mají dobré úmysly. Chtějí, aby se lidem žilo lépe. Jenže to říkal i Lenin, Stalin či Hitler, ba dokonce také Pol Pot. Výsledky jejich snažení známe. Cesta do pekel vždy bývá dlážděna dobrými úmysly.

Pokrokáři jsou ale nepoučitelní. Vždy jen trochu přemalují vývěsní štít a vytáhnou prapor jiné barvy. Rudou aktuálně nahradila duhová, zelená a černá s lebkou a zkříženými hnáty. Ale levičáctví, ať už si navléká svěrací kazajku jakékoli barvy, má vždy jedno společné. Jeho apoštolové pokaždé chtějí druhým vnutit svoji představu života a fungování společnosti, protože oni přece ze všech nejlépe vědí, jak my ostatní máme žít a co si máme povinně myslet. A když to nejde po dobrém, tak to vždy nakonec zkusí po zlém. Ale na počátku, když je voda v hrnci se žábou ještě vlažná, to obvykle bývá tak, že mnozí lidé své hlavy nastrkují do chomoutu nesvobody dobrovolně. Německé davy nadšeně vítaly Hitlera, stejně jako ty naše jen o pár let později Gottwalda.

Smrtící koktejl šílených nápadů

Dnes někteří pro změnu nadšeně horují tu pro údajně férová homosexuální manželství a pohlaví jako sociální konstrukt, tu pro novodobé klimatické „poručíme větru, dešti“ a nedávno ještě pro lockdownové zavírání zdravých lidí s látkovým náhubkem na ústech. Právě tahle smrtelná kombinace pomateného genderismu, klimatického alarmismu či válečnického šílenství vytváří nebezpečnou třaskavou směs budoucnosti.

Nejnebezpečnějšími věrozvěsty všech těchhle ultralevičáckých pomateností byli do nedávna piráti, digitální bolševici, o nichž se pouze v mírné nadsázce říká, že jejich největší starostí je, aby v gulagu fungovala wifina. Piráty ovšem už nějaký čas trumfují plastelínoví Starostové a nezávislí (STAN), kteří se pod vedením vykuleného a vykutáleného Rakušana, jenž na budovu svého ministerstva vnitra vyvěšuje pytel na mrtvoly s podobiznou cizího prezidenta, ve vládě zcela zdiskreditovali. A v pokrokářském třeštění nezůstává pozadu ani koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) se svým sedmilhářským válečnickým principálem Fialou.

Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Zatímco zdejší bezzásadoví vládní politici dál bojují minulou válku s vyčpělým komunismem a straší národ Moskvou, z milovaného Bruselu sem vpouštějí ty nejšílenější progresivistické fantazmagorie, genderismem počínaje, multikulturalismem pokračuje a klimaalarmismem konče. Přičteme-li k tomu, že Babiš sice něco jiného říká doma, ale v Bruselu nakonec obvykle úslužně srazí paty, ostatně Green Deal tam v prvopočátku také odkýval právě on, moc dalších alternativ českému voliči nezbývá. To ale neznamená, že neexistují. Existují! Napravo i nalevo.

Poučíme se už konečně z vlastní historie, nebo se u volebních uren zase odsoudíme prožívat ji znovu?