Poučný příběh, který vůbec nikoho nezajímá

Po rozdělení si Malajsie zvolila cestu rozsáhlých státních intervencí, zatímco Singapur se spíše spoléhal na iniciativu svobodných občanů. Zdroj informací v odkazech na konci článku.

Historické počátky

Moderní historie Singapuru se datuje do roku 1819, kdy byla na ostrově založena obchodní stanice Britské východoindické společnosti. Poloha u důležitého Malackého průplavu z něj v krátké době udělala centrum obchodu mezi Čínou a Evropou. V roce 1959 získal Singapur od Velké Británie rozsáhlé pravomoci pro řízení vlastního osudu.

První singapurský premiér zvolený po získání samosprávy nechtěl ustavit samostatný stát, protože se obával, že malý ostrov bez přírodních zdrojů nebude ekonomicky životaschopný. Proto vytvořil Singapur v roce 1963 společný federativní stát s Malajsií. Jejich svazek ale dlouho nevydržel.

Už se perou?

Mezi Singapurem a Malajsií panovaly vážné neshody ohledně daní, společného trhu, ale zejména vztahů mezi etnickými skupinami. Malajsijská vláda podporovala etnické Malajce, zatímco singapurský premiér prosazoval rovnost občanů bez ohledu na rasu. Etnické napětí vedlo v roce 1964 k velkým rasovým nepokojům mezi malajskou a čínskou komunitou v Singapuru. Napjatá situace trvala měsíce, ale k nejvážnějším incidentům došlo během léta. Během dvou střetů přišlo o život 23 lidí a další stovky byly zraněny.

Rasové násilí vedlo k opětovnému rozdělení Malajsie a Singapuru. Dva roky po vzniku společného státu schválil v roce 1965 malajsijský parlament oddělení Singapuru. Nový stát měl necelé dva miliony obyvatel a žádné přírodní zdroje. Jeho jedinou výhodou byla strategická poloha na námořní cestě mezi Čínou, Indií a Evropou. Ekonomická politika obou zemí se vydala po odlišné trajektorii.

Národní jednota

Malajsie zavedla v roce 1971 program nazvaný „New Economic Policy” neboli NEP. Plán si dal za cíl dosáhnout národní jednoty za pomoci sociálně-ekonomické restrukturalizace a snížit chudobu v zemi. Součástí opatření bylo i státem organizované navýšení podílu osob malajsijského původu na ekonomice.

Bumiputra je termín, který označuje různé etnické skupiny v rámci Malajsie. NEP stanovoval, že jejich podíl na vlastnictví firem musí narůst z počátečních 2,4 % na 30 %. Detailní plán obsahoval různá nařízení, podle kterých měli studenti ze skupiny Bumiputra výhodu při přijímání na vysoké školy nebo firmy obchodované na burze musely povinně alokovat třetinu svých akcií pro Bumiputra investory.

Malajsijská ekonomika se řídila programem NEP dlouhá desetiletí. Oficiálně byl sice ukončen v roce 1990, ale různé vládní regulace zůstaly v platnosti ještě dlouhé roky. Například povinné kvóty na školách pro Bumiputra studenty byly zrušeny až v roce 2003.

Rozdílné výsledky

Singapur vsadil na principy svobodného trhu a rovnost občanů bez ohledu na jejich původ.

Malajsie i Singapur začínaly přibližně na stejně „chudé” startovní čáře. Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele, který měří zprostředkovaně výkonnost ekonomiky, byl v šedesátých letech na úrovni jedné sedminy USA, byť v případě Singapuru byl zhruba o polovinu vyšší než u Malajsie.

V roce 2025 vykázal Singapur HDP na jednoho občana ve výši 98 tisíc dolarů versus 13 tisíc dolarů v případě Malajsie. Průměrný člověk v Singapuru je na tom zhruba sedmkrát „lépe” než občan v sousední Malajsii a výkonnost singapurské ekonomiky předběhla před několika lety USA.

Názor

Ekonomický rozvoj Malajsie od roku 1965 nelze nazvat neúspěchem, ale přesto je rozdíl mezi oběma zeměmi propastný. Někdo může tvrdit, že Singapur začínal sice jako „bažina, na jejímž konci byl přístav”, ale že se jednalo o mimořádně důležité centrum světového obchodu. Přesto se zdá zřejmé, že model postavený na hodnocení občanů podle jejich schopností kombinovaný s ekonomickou svobodou je schopen přinést dramaticky odlišné výsledky.

Post scriptum

Pozn. autora: Podle autentických hlášek lidu v ulicích Kuala Lumpur, tedy taxikářů nebo stánkařů, které ovšem nemají jinou hodnotu než hlas z ulice, je malajsijská ekonomika založena na jednoduchých rasových principech. Číňani kontrolují ekonomiku. Občany Bumiputra živí většinou stát a Číňani tolerují mírnou korupci výměnou za to, že se mohou věnovat svému byznysu . Indové poskytují oběma skupinám různé služby a svorně na ně nadávají. 

Malajsie versus Singapur je jedním z mnoha příkladů, co přináší výsledky, a co je naopak nepřináší. Nikoho to ale nezajímá, protože by to zbořilo současnou ideologii diverzity. Je to stejné, jako ideologie ze-leninismu, kterou zase nezajímají fyzikální zákony. Proto je důležité si uvědomit, že argumenty jsou v diskuzi s ideologem zbytečné. Určitě by neměl mít přístup k finančním zdrojům ostatních občanů a neměl by ovládat veřejná média. Druhým aspektem příběhu je poznání, že rasismus je vlastní všem rasám. Malé srovnání zde.

Občanský projekt syrzdarma můžete podpořit dle vlastního uvážení zde. Děkujeme.