Předvolební skepse

JIŘÍ WEIGL

Tento víkend se konají parlamentní volby a všechna média jsou plná debat reprezentantů hlavních kandidujících politických uskupení. Vedou se dalekosáhlé diskuse o tom, jak se vyvíjejí nálady voličů a mění jejich podpora v samém finále maratónu volební kampaně. Jeden průzkum veřejného mínění stíhá druhý a s předstihem vytváří obraz volebního výsledku a událostí následujících.

V této souvislosti si vždy vzpomenu na svou osobní zkušenost s podobnými průzkumy. Před koncem prvního volebního období prezidenta Václava Klause mě jako vedoucího Kanceláře prezidenta republiky navštívil ze své iniciativy ředitel jedné z velkých agentur pro výzkum veřejného mínění a nabídl mi, aby si KPR u jeho agentury za cca půl miliónu Kč objednala různé průzkumy názorů občanů na úřad hlavy státu, jeho osobu nebo na cokoliv.

Překvapeně jsem panu řediteli odpověděl, že KPR na podobné výdaje nemá prostředky, ve svém rozpočtu s nimi nepočítá a že podobný výdaj nepovažuji smysluplný ani ve vztahu k nadcházející obhajobě prezidentské funkce Václavem Klausem, neboť prezidenta tehdy volily obě komory Parlamentu a poslanci a senátoři se nerozhodují na základě nějakých náhodných průzkumů veřejného mínění, nota bene placených prezidentským úřadem.

Pan ředitel zklamaný odešel a já jsem za pár týdnů ke svému překvapení zjistil, že jeho agentura začala publikovat průzkumy, že do té doby širší veřejnosti neznámý americký profesor Švejnar náhle v popularitě u veřejnosti dotahuje a předbíhá úřadujícího prezidenta Klause, který se do té doby ve všech průzkumech těšil vysoké oblibě a podpoře občanů.

Od té doby ve vztahu k průzkumům veřejného mínění zastávám skeptický postoj, který bývá výstižně shrnut větou připisovanou Winstonu Churchillovi – „Věřím pouze těm průzkumům, které jsem sám zfalšoval“.

Jedna anekdotická věta a dávná příhoda nic neznamenají, mohlo by se zdát. Ale není to tak úplně pravda. Při pročítání volebních lístků do nadcházejících voleb jsem s překvapením zjistil, že většinu kandidátek tvoří zcela neznámá politická uskupení. Nemají prakticky žádnou šanci uspět, protože média jsou otevřena jenom pro ty, o nichž průzkumy veřejného mínění prohlásí, že se těší nějaké významnější voličské podpoře. Na základě předvolebních průzkumů je pak vytvořen jakýsi „numerus clausus“ politických subjektů, kterým je dovoleno získat celonárodní publicitu a tudíž šanci na volební úspěch. Předvolební průzkumy jsou tak zásadní podmínkou úspěchu a často vytvářejí u veřejnosti tzv. sebenaplňující se očekávání.

Proto by měla být agenturám pro výzkum veřejného mínění, jejich výstupům a metodice, jakož i celkovému jejich podnikání věnována náležitá pozornost a povinností by měla být v těchto oblastech absolutní transparentnost, aby se zabránilo volební manipulaci a nekalým praktikám v jejich fungování, které má na průběh voleb podstatný vliv. Dosud tomu tak není.

Ve finále předvolební kampaně jsou všichni uchváceni zmíněnými průzkumy a televizními debatami, ale málokdo si klade otázku, zda kandidující politické subjekty jsou vůbec schopny veřejné věci spravovat, zda opravdu disponují personálním a odborným zázemím, které by jim umožnilo naplňovat programy, o nichž tak rozmáchle na obrazovkách hovoří. Realita je většinou velmi smutná. Uskupení o několika stech členů není schopno ani kontrolovat, natož nějak řídit obrovský aparát státní byrokracie, který u nás fakticky vládne. Rovněž si málo uvědomujeme, že o většině podstatných věcí, které se týkají nikoliv jen velké politiky, ale i našeho každodenního života, se už rozhoduje mimo nás v Bruselu a jinde. Takže volby, ať dopadnou jakkoliv, na směru, kterým se k naší nevelké spokojenosti pohybujeme, toho příliš nezmění. Bohužel.

Jiří Weigl, IVK

(9 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...