Přeludy bolševismu

LIBOR ČÍHAL

Plodná a talentovaná americko-polská publicistka profesorka Anne Applebaumová velmi instruktivním způsobem interpretuje historii, pravděpodobně za hlavní v dějinách považuje bolševismus, který se jí promítá do většiny úvah. Pravidelně publikuje v toptop osvětových magazínech světového mainstreamu a školí na prestižních učilištích. Bolševismus ji straší do té míry, že jeho metody nasazuje proti ideovým odpůrcům a podle jejích článků dostupných na webu na svět nazírá očima skalních bolševiků. V The Atlantic v komentáři k polským a rumunským volbách píše, že každé volby jsou existenciální, profesorka se domnívá, že pokud nezvítězí prozápadní blok, je její mainstreamový svět v smrtelném ohrožení. V analýze polských voleb není podstatné, že zvítězila lidová vůle, tu relativizuje minimálním rozdílem hlasů, ale možnost, že nový prezident zablokuje reformu justice. Opozice je přitom jejím zaříkávadlem, v Rusku je to vdova Navalná v Číně studenti atd., ale když by se někde v jejím vysněném světě svobody skutečná opozice blížila k moci, povede s ní válku na život a na smrt. Řečtí filozofové a třeba i liberál Guizot srovnávali různé politické systémy a psali o kladech a záporech různých systémů pro člověka. Profesorce Applebaumové se všechna fakta promítají do výhod a nevýhod pro systém s nímž se ztotožňuje. Svoboda, jíž často operuje, vždy znamená naslouchání hlasu druhého, profesorka vyučuje principy parlamentní demokracie, ale řadu politických oponentů včetně politických stran, by bez milosti vyloučila z politické hry. Jaký nárok na seriózní politickou analýzu může mít její článek o Maďarsku v The Atlantic: „Maďarská korupce a stagnace je naší budoucností (za Trumpova prezidentování). Když se rozpadla Varšavská smlouva, Maďarsko bylo v nejlepší startovací pozici, země byla dík liberálnímu ekonomickému experimentování známá jako nejšťastnější barák v socialistickém táboře. Dnes je Maďarsko úplně dole ve všech indexech, je to nejbídnější země v EU, průmyslová produkce rok od roku klesá a nezaměstnanost jde nahoru. Je to nejzkorumpovanější země ve východní Evropě. Vysvětlení je nabíledni – Orbán. Ve jménu fiktivního boje s imigrací zaútočil na instituce a obsadil je svými kádry…“ Fakta profesorku evidentně nezajímají, Maďarsko dík liberálním experimentům komunistické epochy bylo v bodě nula astronomicky zadluženou zemí, lžifakta Applebaumové vyvrací jednoduchá skutečnost – lidé Orbána volí, a jsou to právě lidé práce a ne dotací od EU a Sorose.

Liberální svět ve vrcholné fázi byl prostorem pohybu svobodných a nezávislých idejí, profesorka tento prostor nahradila „nezávislou“ justicí a soudci. Pokud permanentně tvrdí, že Putin je pokračováním stalinismu, mohou o ní oponenti tvrdit, že pokračuje v linii Al Caponeho. Profesorka dělí svět na ostrov svobody kolem USA a EU a proti němu stojící autoritativní režimy, tedy především Rusko. I autoritativní režim se může v očích profesorky vykoupit politickou nebo ekonomickou servilností západnímu světu. Válku na Ukrajině kvalifikuje jako důsledek stalinismu, který pořád v Rusku vládne a pokouší se ukrajinským průlomem proniknout do západního světa. Diktátorské režimy mají v ostrově západní svobody nepřítele, profesorka píše: „Tímto nepřítelem je demokratický svět, NATO, USA a EU a demokratičtí oponenti ve vlastních zemích a liberální ideje, kterými se inspirují. V demokratickém světě je zákon neutrální sílou osvobozenou od rozmarů politiky a soudci a justice jsou nezávislí. Existují tu nezávislí novináři a vědci schopní kritizovat vládní strany, aniž berou v potaz základy státu..“

Brát v potaz základy státu je momentální ideologickou nadstavbou nad liberální abstrakcí, pod touto záminkou se např. likviduje opozice v Německu. Je to boj s trockismem, kterým se zaštiťoval Stalin nebo mravní pokleslost vadných ras v ideologii nacismu. Jenom ostrov západních svobod má povoleno likvidovat opozici, která údajně bere v potaz základy státu, autoritativním systémům se toto privilegium netoleruje.

Profesorka vychází z ideálu liberální demokracie s rysy jako je dělba moci, právní stát, parlamentní demokracie a lidská práva, ovšem nic takového dnes v západním světě už neexistuje. Často popisuje kleptokratické sítě v zdravém západním společenském prostředí, ale realita mluví o naprosté dominanci těchto struktur nad společností. Applebaumová má samozřejmě právo kritizovat diktátorské a autoritativní režimy, ale jí uváděné případy nejsou dobře podložené a analyzované. Svržení řádně zvoleného ukrajinského prezidenta Janukoviče vydává za lidové povstání, jeho zvolení mělo být organizované Moskvou.

Zničení Nord Stream 2 popisuje jako vítanou katastrofu z neznámé příčiny. Nekorektní praktiky EU proti Orbánovi považuje Applebaumová za součást boje proti autoritativnímu režimu. Štve Ukrajince a USA do války proti Rusku a zdůvodňuje to směšným a neadekvátním popisem geneze ukrajinské krize.

Bagatelizuje roli Minských dohod a jednání o míru v Istanbulu. Přistoupení Krymu k Ruské federaci je podle ní totéž jako sovětská invaze do východního Polska po paktu Ribbentrop-Molotov. Útlak milionů rusky mluvících lidí na východní Ukrajině a jejich práva nepovažuje za hodné zmínky.

Adekvátnější analýzy této bezesporu nejvýznamnější záležitosti zatěžující Evropu podává profesor John Measheimer, který dospěl k závěru, že za válku na Ukrajině je zodpovědný Západ. Západní politici proti slibům a dohodám rozšiřovali NATO na východ a ignorovali nejen minimální ruské zájmy, ale znásilnili i staleté historické tendence. Profesor Measheimer nevychází z žádných apriorních nadřazených konstrukcí jako Applebaumová, ale striktně se drží fakt. Do historie jde pouze v případě, aby připomněl podepsané dohody. Applebaumovou nezajímají dohody, ale nad fakta nadřazená pravda, za jejíž vykladačku se považuje. Není ochotna analyzovat motivace kritických západních i ruských rozhodnutí. Nepovažuje za nutné se zabývat genezí západních režimů i autoritativních systémů a setrvá u formální stránky systémů. Žádný politický systém není železobetonová pevnost, jak se Applebaum domnívá, ale dynamický systém, který má tendence konvergovat k svému opaku. Motorem západních rozhodnutí zdaleka není touha po svobodě a spravedlnosti, jak často tvrdí, ale udržení monopolu nad světovou ekonomikou a politikou. Je naivní tvrdit, že motorem ruských rozhodnutí je Putinův stalinismus. Krize důvěry v západní instituce a politiku je nesená autoritativními tendencemi v těchto systémech samotných a falšováním liberalistických principů. Je to jejich odklon od pravdy jako primární mravní kategorie a odklon od pravdy jako verifikační kategorie fakt. Narativa vnějšího nepřítele, kterou profesorka operuje, je nejlepším nástrojem k udržení kontroly elit nad společností a odvedením pozornosti od jejich zodpovědnosti za problémy, které způsobily. A v tomto ohledu je Applebaumová excelentní.

(5 votes, average: 4,00 out of 5)

Loading...