Převládající názor na celní dohodu: Vítězství USA

Americký prezident se během své návštěvy Skotska sešel s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. Na závěr schůzky oznámili uzavření dohody o parametrech vzájemné obchodní výměny. Klíčová fakta, reakce tisku a hlas lidu. Hlas lidu je náhodný výběr komentářů ze sociálních sítí a médií mimo hlavní proud. Odkaz na zdroj informací přímo v textu, s výjimkou názorů.

Dohoda o clech

Podstata dohody je podle BBC následující:

• Evropská unie bude platit při exportu do USA cla na veškeré zboží ve výši 15 %, to je polovina sazby, kterou hodlaly USA vymáhat od pátku, pokud by nedošlo k dohodě.

• Součástí dohody je závazek Evropy investovat v USA 600 miliard dolarů a během několika let nakoupit americký plyn a ropu v hodnotě 750 miliard dolarů.

• Dovozní tarify na ocel a hliník ve výši 50 % zůstávají v platnosti.

• Cla pro evropské zboží ve výši 15 % jsou stejná, jaká bude platit Japonsko, ale vyšší než britská 10% sazba.

• Některé typy zboží mohou být předmětem následných jednání a úpravy sazeb, která může být nulová na obou stranách.

Co na světový tisk?

Reakce na obou stranách oceánu se přiklánějí k názoru, že se jedná o vítězství USA.

Britské BBC: Dohoda přináší USA řadu výhod, je méně jasné, co získá Evropa.

Španělské El Mundo: Dohoda s Trumpem je ponížení a způsobuje rozkol v rámci EU.

El Mundo popisuje uzavřenou dohodu jako nevyváženou a upozorňuje na rozdílné hodnocení dvou nejsilnějších evropských zemí. Francouzský premiér nazval neděli „chmurným dnem” a momentem podrobení se. Francouzský názor nebyl v rámci Evropy osamocený. Naopak německý kancléř přijal uzavření dohody s uspokojením, neboť se podařilo zabránit obchodní válce, která by negativně zasáhla exportně orientovanou německou ekonomiku.

Americký Axios: Trumpova obchodní dohoda dokazuje, že přístup na americké trhy je prostě důležitý. V Trumpově globální ekonomice toho dostanou USA hodně, ale samy nedají nic.

Článek uvádí, že Ursula von der Leyen neřekla, jaké ústupky učinily USA, ale upozornila, že dohoda umožňuje vybalancovat vzájemný obchod. Bývalý americký velvyslanec řekl, že ústupkem Ameriky je fakt, že Evropě nevyhlásí obchodní válku, a dodal, že bez amerických trhů přežije málo průmyslových oborů.

Okénko do minulosti

V prosinci minulého roku představil Trump svůj plán „vyváženého obchodu”, podle které by mělo platit nové pravidlo „tarif za tarif” za současného zrušení netarifních bariér obchodu, což jsou různé administrativní překážky jako například certifikáty shody. Důvodem pro vyhlášení plánu byla skutečnost, že USA vymáhají v průměru nižší dovozní tarify na cizí zboží než ostatní země při importu amerických výrobků. V případě Evropy jsou evropská cla vyšší o polovinu. USA přitom považují evropskou daň z přidané hodnoty z důvodu jejího odlišného dopadu na domácí výrobce a importéry za formu dovozního tarifu. Více o plánu zde a netarifních bariérách obchodu zde.

Nesymetrická dovozní cla v případě Evropy a USA byla pozůstatkem poválečného Marshallova plánu, v rámci kterého chtěly USA Evropě pomoci tím, že pustí její zboží na americký trh v podstatě bez cel.

Tak zněly argumenty americké strany zmiňované v rozhovorech a uvedené v oficiálních dokumentech.

Pozn. autora: Argument o DPH by mohl vysvětlovat fakt, že Evropa byla donucena souhlasit s plošným tarifem ve výši 15 %, aby kompenzovala DPH na vstupu při importu amerického zboží.

Hlas lidu

Některé hlasy v USA jsou nekompromisní a odrážejí fakt, že evropští lídři, média a většina hlasů ze společnosti nesprávně vsadili na prohru hnutí, jež reprezentuje Donald Trump, které volá po ochraně amerických zájmů a přesvědčivě zvítězilo v posledních volbách. Urážením Donalda Trumpa urážejí značnou část Ameriky, která v reakci říká, že už nechce podporovat černého pasažéra jménem Evropa, který má pro Ameriku jen slova pohrdání, ale zároveň stojí s nataženou rukou a žádá o vojenskou ochranu.

Jeden hlas za všechny:

Někteří evropští komentátoři nazvali dohodu ponížením století. Je to logické vyústění minulých desítek let. Evropa dostala od Ameriky po druhé světové válce pomoc ve formě Marshallova plánu a volný přístup na americké trhy. Teď dostává účet.

Amerika, jmenovitě Kennedy, Nixon a Reagan pomohli Evropě zbavit se komunistů, ale Evropa peníze ušetřené za obranu použila na budování masivního sociálního státu. Po USA chtěla ochranu a přístup na její velký trh.

V posledních desetiletích nastoupili do Grétina vlaku a začali utrácet za zelené nesmysly, aby dospěli do stavu, kdy mají nejdražší energie a hrozí jim výpadky proudu.

Aby toho nebylo málo, začali ve velkém importovat protizápadní muslimskou populaci, která ničí jejich kdysi velkolepá města.

Evropské elity se zdají ještě více zabedněné než Římané před pádem do rukou germánského vůdce Odoakera. Jejich aktuální plány na utracení čísel s dvanácti nulami na zákaz toho, co funguje, a zavedení toho, co fungovat nebude, jsou důkazem.

Uzavřená dohoda není o vyjednávání. Je to náprava nefunkčního systému s reparacemi za minulost.

Z jiného úhlu pohledu:

Trumpova vláda přenastavila pravidla světového obchodu bez jakékoli asistence od mezinárodních organizací typu WTO a dalších. Odstavila globalisty od rozhodování a vrátila pravomoce do rukou voleného zástupce amerického lidu. Dohodu uzavřela v řádu týdnů bez mnoha mezinárodních setkání početných týmů přímým jednáním mezi dvěma stranami. Zůstává otázkou, jaká je budoucnost WTO a jí podobných organizací.

Proces vyjednávání je ukázkou takzvané cenové kotvy, kterou zná každý, kdo něco kupoval v jakémkoli bazaru. První, kdo řekne nějakou částku, vyhodil cenovou kotvu, vůči které se poměřuje konečný výsledek. Prezident Trump oznámil, že zavede cla ve výši 20 %, aby později pohrozil 30% sazbou a nakonec souhlasil s finálními 15 %, které Evropa označila za „uspokojivý kompromis”.

Trump versus Evropa

Hlas amerického lidu mohou potvrzovat prohlášení prezidenta Trumpa na tiskové konferenci po jednání s britským premiérem Starmerem:

„Větrné elektrárny jsou katastrofa. Je to nejdražší forma energie. Ničí vaši krajinu. Dostanete tisíckrát více energie z díry v zemi, která má poloměr půl metru. Říká se tomu ropa a plyn. Máte jí tady spoustu v Severním moři.”

Nebo po jednání s předsedkyní Ursulou von der Leyen:

„Nedovolíme výstavbu věrných elektráren v USA. Jsou vyráběné v Číně, téměř všechny. Když začnou rezavět za osm let, nemůžete je zakopat do země, protože jsou vyrobené ze škodlivého laminátu. Ta celá věc je podvod. Bez dotací se neobejde. Na energii se má vydělávat.”

Post scriptum

Pozn. autora: To rozhodně nevypadá jako diplomatické vyjádření, ale spíše jako opakovaný vzkaz „proberte se, my to dotovat nebudeme!”.

Evropští lídři se stále mylně domnívají, že „problém Trump” je jednorázovou odchylkou, která se po nějaké době vrátí do starých kolejí. V jejich názoru je utvrzují evropská média, která většinou přebírají zprávy, jež v Americe už téměř nikdo nesleduje a které připomínají hlášku let minulých „ty lžou, jako když Rudé právo tiskne”. Příkladem z poslední doby mohou být informace o klesající podpoře amerického prezidenta, které publikují agentury, jež předpovídaly vítězství Kamaly Harris. Zdroje, které správně odhadly její drtivou porážku a jež tvrdí opak, cituje v Evropě málokdo.

Co když aktuální americká politika není odchylkou, ale novým trendem? Neměla by se Evropa zamyslet a nesázet znovu vše na jednu pochybnou kartu s tím, že to vyčeká?