Příležitost dělá zloděje. Voliči ODS to pochopí, udělali by to taky

Že pokrok nelze zastavit, dokazuje i kauza praní špinavých bitcoinů ministrem spravedlnosti. Kde jsou časy, kdy se na sekretariát ODS nosily igelitky s hotovostí, jejíž původ nešlo dohledat a ani k tomu nebyla vůle, neboť se razila teze, že špinavé peníze neexisují. Veškeré dnešní kryptoměnové transakce zaznamenává decentralizovaná a nezmanipulovatelná databáze, díky které zločinci při svých platbách postrádají kýžené soukromí.

Co se nemění, je lidský faktor, čili hrozba, že do promyšleně zorganizovaného zločinu hodí vidle nějaký udavač. To se našim občanským demokratům stává opakovaně. Tentokrát je napráskal jakýsi Deník N a kauzu „Dona Pabla“ rozmazal provládní mejnstrým, což vyvolává divoké konspirace, kdo koho potápí a co si od toho slibuje. Dělá to dojem, že parta, co drží mocenský monopol, se v předtuše hrozícího fiaska žere mezi sebou.

Akce, která pod dohledem pečlivého notáře proběhla 7. března, a její aktéři již zřejmě doufali, že miliarda od zločinců zapadne prachem, přerostla ze dne na den v obří politický skandál. Premiér svolává Bezpečnostní radu státu, aby před blížícími se volbami vyvrátil podezření, že „stát na správné straně“ znamená stát v jednom šiku s mafiány. Politici, jejichž vztah k pravdě je notoricky vlažný až titěrný, jsou ovšem nedůvěryhodní a přijaté bitkoiny se jim prodraží.

V příběhu dealera, který štědře obdaroval Ministerstvo spravedlnosti, je spousta dosud nezodpovězených otázek. Především je to ale příběh věčného pokušení, kterým je bezpracný zisk. Toho pokušení by bylo méně, kdyby se z peněz, které byly původně prostředkem směny, nestalo zboží. Od chvíle, kdy se s penězi legálně spekuluje, je ve skutečnosti legalizován zločin, neboť spekulace je synonymem zločinu.

Mezi miliardami, vytvořenými finančními spekulanty z ničeho, se občas objeví i miliardy vytvořené zločinci, kteří na to nemají bankovní licenci. Tyto miliardy dostat do oběhu vyžaduje delikátní postup a ne vždy se to podaří. Pro našeho internetového obchodníka, který si neošklivil ani prodej drog či zbraní, platí přísloví, že drzé čelo je lepší, než poplužní dvůr. Z miliard, ke kterým se bez vstřícnosti soudů nemohl dostat, slíbil podíl ministerstvu, bdícímu nad spravedlností. Peníze kupodivu skutečně vypral, ale není jisté, že je to příběh s dobrým koncem. Díky masivní publicitě je z happy endu thriller.

Politici, kteří byli ministrem spravedlnosti s transakcí obeznámeni, předstírají finanční negramotnost. Ta ale u ministra financí či u premiéra nemůže být polehčující okolností. Navíc je zde podezření, že nejsou tak hloupí, jak chtějí vypadat, a něco si o bitcoinech nechali vysvětlit. Jak by jinak věděli, že určitě nemají ověřovat původ velkorysého daru podle zákona proti praní špinavých peněz? Byli by zjistili, že převod, do kterého se pouštějí, je extrémně riskantní.

Pohled, jak stát spolupracuje s podsvětím, naštěstí pro Fialu, nepobouří každého. Ví se, že příležitost dělá zloděje. Voliči ODS budou mít určitě porozumění pro své politiky, kteří s příležitostí naložili tak, jak by to udělali i oni.