Proč nechtějí lidé volit podle bruselských not?

Předvolební názor, se kterým je možné souhlasit, nebo nesouhlasit. Odkaz na zdroj těch několika málo informací na konci článku.

Ilegální imigrace

V roce 1995 pronesl tehdejší demokratický prezident Bill Clinton projev, ve kterém uvedl, že ilegální imigranti berou Američanům práci a zatěžují státní rozpočet, protože využívají veřejné služby placené z amerických daní. Volně průchozí hranice označil za nepřijatelné. Nestalo se nic.

V roce 2006 za vlády republikánského prezidenta Bushe Jr. představili politici z obou stran komplexní imigrační reformu. Návrh zákona prošel v Senátu za pomoci hlasů politiků z obou stran, ale v republikány kontrolovaném Kongresu se strhla vášnivá debata. Jedním z hlavních důvodů byla masový nesouhlas amerických občanů.

Rush Limbaugh, ikona konzervativních Američanů a moderátor nejposlouchanějšího rozhlasového pořadu v USA, spustil spolu s dalšími novináři nesouhlasnou kampaň. Zákon se podle něj rovnal amnestii, protože umožňoval ilegálním imigrantům, aby se po nějaké době stali americkými občany. Rush použil podobné argumenty jako před více než deseti lety Bill Clinton, neboť ilegální imigranti jsou zátěží pro státní rozpočet. Navíc přispívají k nárůstu kriminality a kulturní destrukci Ameriky, tvrdil Rush.

Jako kompenzaci „amnestie“ slibovali tehdy politici, že posílí ochranu hranic, včetně výstavby hraničního plotu dlouhého zhruba tisíc kilometrů, upraví pravidla imigrace tak, aby zohledňovala schopnosti a názory uchazečů o azyl, a ne rodinné vazby, a přidají nutnost znalosti anglického jazyka a další požadavky.

Kampaň Rushe Limbaugha byla úspěšná. Kanceláře republikánských politiků zavalily tisíce telefonátů a emailů se žádostí, aby imigrační reformu nepodpořili. Kongres zákon nakonec zamítl.

Po nástupu Baracka Obamy pokračovala Amerika v politice „otevřených hranic“ a téma imigrace se stalo jedním z nejdůležitějších pro značnou část Američanů. Na veřejnosti se o něm ovšem báli hovořit, protože „atmosféra“ ve společnosti tomu nebyla „nakloněna“.

V roce 2007 vzniklo konzervativní hnutí Tea Party, které bojovalo za snížení role státu a redukci státních výdajů. Bylo jedním z důvodů proč demokraté za vlády Baracka Obamy ztratili v Kongresu 63 křesel v poločasových volbách v roce 2010. Problém imigrace a rozhazovačného státu zůstal neřešen.

Pravda je lákavá

V roce 2016 proti sobě stáli Donald Trump a Hillary Clinton. Donald Trump jako první kandidát v historii řekl o ilegálních imigrantech to, co si myslela nemalá část obyvatel, a slíbil Američanům zeď a deportace.

Pocity značné části amerického národa shrnul esej, který v roce 2016 publikoval současný člen Trumpova kabinetu Michael Anton. Tehdy ovšem pod pseudonymem, protože podobné názory byly na veřejnosti nepřijatelné.

V eseji argumentoval, že Američané nemají co ztratit. Volba Hillary Clinton se rovná pokračování v sebevražedné politice, v rámci které demokraté importují miliony lidí, kteří nemají žádné zkušenosti se svobodou. Znamená zelenou destrukci, obrácený rasismus a mrzačení dětí LGBT ideologií.

Esej upozornil, že od dob Ronalda Reagana pravice drtivě prohrávala a žádný z republikánských kandidátů nebyl schopen se progresivní vlně postavit. Jediné, v co mohli republikánští voliči doufat, bylo zpomalení progresivních reforem. A to ještě s výjimkou univerzit a médií, které byly natolik nasáklé progresivní ideologií, že zcela izolovány od reálného světa indoktrinovaly za peníze občanů jejich děti marxismem.

Tlupa rasistů

Když Hillary Clinton nazvala voliče Donalda Trumpa „tlupou ohavných lidí: rasistů, sexistů nebo islamofobů“, vlastně řekla, jaká budou pravidla hry, a vyslala lidem jasný vzkaz.

Společnost není rozdělena na dva nesmiřitelné tábory, protože lidé mají na věci jiný názor. Tak to bylo, je a bude. Společnost je rozdělena, protože jedna část občanů nazývá své spoluobčany tlupou ohavných lidí za to, že nesdílí jejich názor, o kterém jsou přesvědčeni, že je jediný morální a ctnostný.

CNN odvysílala v roce 2020 reportáž, ve které použila záběry z události nazývané KristallNacht z roku 1938, během které nacistické bojůvky rozbíjely okna židovských obchodů a synagog a masakrovaly židy. KristallNacht a záběry pogromů posloužily CNN jako varování před vládou Donalda Trumpa.

Reportáž CNN byla důkazem skutečnosti, na kterou upozornil esej Michaela Antona již v roce 2016. Argumentoval, že pokud média, politici u moci a další osobnosti veřejného prostoru označují občany s jinými názory za fašisty, je to vzkaz. S fašisty se nevyjednává. Je nutné jim zabránit v nástupu k moci všemi prostředky. Vykonstruovaná soudní obvinění, zákaz účastnit se voleb, cokoli. S ohavnými lidmi se nediskutuje a s jejich názory není nutné argumentovat. Je možné je odmítnout a zesměšnit jako názory lůzy. Nikoho nezajímají.

Aha, takhle to tedy je

Polovina Ameriky pochopila, že jde o záchranu jejich představy života ve svobodě. Pokud podlehnou tlaku médií a budou volit tu „slušnou stranu“, zavalí je nekonečný proud ilegálních imigrantů, které mají demokratům přinést dostatečnou zásobárnu hlasů do budoucnosti, jejich životní úroveň bude klesat, protože zelené šílenství je ekonomická sebevražda, a jejich děti si nikdy nepořídí vlastní bydlení, protože ceny nemovitostí zůstanou trvale nedostupné. Stát proti nim použije všechny mocenské páky. S fašisty a hlupáky se nevyjednává.

Američané pochopili, že když jim hoří „střecha nad hlavou“ a okolo jde pět lidí, musí si vybrat někoho, kdo alespoň vypadá jako hasič. Nebo někoho, kdo alespoň uzná, že jejich dům hoří. Je-li navíc schopen oheň uhasit, je úplně jedno, že občas říká věci, které by říkat nemusel. Potřebují někoho, kdo se nebojí ohně. Někoho, kdo se nesloží při prvním nesmyslném obvinění médií, jako se složili všichni republikáni od dob Ronalda Reagana. Uvědomili si, že jenom extrémně silná osobnost, která někdy může vypadat psychopaticky, unese ataky médií každý den 24 hodin v kuse, dokáže prosadit zeď na hranicích nebo zastavit genderové šílenství a destrukci ekonomiky.

Šance na úspěch?

Michael Anton v závěru svého eseje píše, že otázka, zda má Donald Trump šanci na úspěch je zcela nepodstatná: „Zeptejte se pesimisty a dostanete pesimistickou odpověď. Tak se neptejte. Místo toho se ptejte, jestli má smysl to zkusit.“

Amerika si zvolila Donalda Trumpa ne proto, že jsou Američané „omezení“, jak se snaží tvrdit evropská média, ale proto, že se domnívají, že jejich země upadá, a najednou se objevila šance, jak odvrátit katastrofu.

Evropa otevřela stavidla ilegální imigrace, zeleného a progresivního šílenství později. V aktuálních volbách má jít o záchranu demokracie nebo o volbu mezi demokracií a extremismem.

Lidé ale řeší velice podobné dilema jako Američané v roce 2016.

Stačí málo

Část občanů se domnívá, že jejich kontinent je na cestě k úpadku. Jejich volba je rozhodováním mezi jistou cestou ke zkáze, nebo nadějí na zlepšení. Pokud by je chtěl kdokoli kritizovat, musí napřed odpovědět na otázku, co je extremistického na nesouhlasu s neřízenou imigrací, ze-leninismem, cíleným rozvratem rodiny a obav z cenzury tohoto nesouhlasu.

Jedním pohledem na volby může být, že je to špatná a ještě horší volba. Je ale možné současnou situaci posuzovat i jako volbu mezi jistým úpadkem a nadějí. Mezi cílenou destrukcí a nadějí je vzdálenost několika světelných let. Navíc Česká republika nemusí k obratu k lepšímu porazit mocné armády, vysušit moře nebo zúrodnit pouště.

K naději a obratu totiž stačí přestat se chovat jako naprostý šílenec. Jenom to stačí.

Ze-leninismus a genderismus je možné zrušit v podstatě ze dne na den. Hranice lze uzavřít za týden, deportace jsou otázkou vůle. K nastartování ekonomického růstu stačí uvědomění, že jenom svobodný člověk odpovědný za svůj osud tvoří hodnoty. Od toho je již jen krůček k rušení regulací a opuštění představy neustále buzerujícího státu. Jenom tohle stačí. Není nutné ani nic vymýšlet.

Slušný politik

Žádný „slušný“ politik to ovšem nedokáže. Žádný „slušný” politik nedokáže osekat razantně státní výdaje, rušit ministerstva a politické neziskovky. Přijít do Bruselu a říci, že emisní žebračenky prostě nebudou, vyžaduje psychopatickou odvahu. Všichni ti, kteří desítky let spokojeně sáli ze státní jugulárky, budou bojovat do posledního dechu. V zádech budou mít jednotnou a zkušenou mediálně-vzdělávací-expertní frontu a všechny síly bruselského Mordoru. Ty žádný slušný politik neporazí. Ten zakáže lidem říkat, že jejich země upadá.

Pokud se skutečně jedná o volbu mezi jistotou úpadku a nadějí, je úplně jedno, kdo tu naději přináší. Všichni by si přáli, aby ji přivezl udatný Aragorn na bílém koni, který připomíná Vinnetoua a vždy s velkorysým nadhledem řekne správnou věc.

Tak, bylo by to super, ale takhle svět nefunguje. Aragorn a Vinnetou se nerodí každý den a šťastni budiž lidé, v jejichž říši seskočí z koně. Tváří v tvář pocitu, že společnost upadá, úplně stačí, že někdo tu naději nabídne. Otázka, jestli má šanci, je nepodstatná. Stejně jako v USA v roce 2016 otázka zní, zda má smysl tu šanci dát.

Post scriptum

Ano, je to zjednodušený pohled na věc. Dvě tvrzení ale platí.

Pokud se lidé domnívají, že jim hoří barák, potřebují hasiče, a ne uhlazeného filozofa. Aby se země obrátila k lepšímu, stačí přestat plánovat vlastní zkázu.