Proč se nikdo nezabývá pomluvami lidu?

Řada autorů osvícenství ovlivnila americké osadníky v jejich rozhodnutí odtrhnout se od Britské koruny a vytvořit svobodný stát, kde bude vládnout lid, a ne král. Myšlenka, že vůle lidu je svrchovaným zdrojem moci a autority, je vyjádřena v první větě jejich ústavy, která začíná slovy „My občané”. Texty, které možná ovlivnily Američany nejvíce, pocházejí z pera dvou anglických novinářů.

Inspirující texty

John Trenchard a Thomas Gordon napsali v letech 1720 až 1723 celkem 144 esejů, které vycházely pod pseudonymem Catovy dopisy. Reagovaly na korupci v britském království a varovaly před nástupem tyranie. O generaci později se staly pravděpodobně nejčtenějšími texty na druhé straně oceánu a inspirovaly ideály americké revoluce.

Dopis číslo 32 hovoří o nebezpečném zvyku pomlouvat lid.

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Dosud se obecně mělo za to, že neexistují jiné pomluvy než ty, které jsou namířeny proti vrchnosti nebo ty proti soukromým osobám. Nyní se mi však zdá, že existuje třetí druh pomluv, který je stejně nebezpečný jako ty předchozí.

Posvátná autorita

Mám na mysli pomluvy lidu. V antických Athénách a Římu tomu bylo jinak. Dokonce i velcí muži se museli vypořádat s přísným hodnocením svých činů, když si to zasloužili, ale o lidu, o prostých občanech, se mluvilo s nejvyšší úctou a respektem. Zaznívaly výrazy jako „posvátná privilegia lidu”, „lid má úctyhodnou autoritu” nebo „nezvratný soud občanů”. To byly fráze, které používali v těchto moudrých, velkých a svobodných městech.

Od té doby se lidé začali vyjadřovat i jinak a šílené názory lidu jsou dnes téměř příslovečné. Ale šílenství lidu, kdykoli se objeví, má své vnější příčiny. Útlak, říká se, přivede moudrého člověka k šílenství a stejné následky má deziluze. Tam, kde nejsou ani diktátoři ani podvodníci, se lidský úsudek v otázkách majetku, jehož ochrana je hlavním úkolem vlády, málokdy mýlí.

Možná lidé postrádají grimasy a neznají dovednost přetvářky a zdrženlivosti, která je vlastní vrchnosti. To jsou ale pouze masky, které mají zakrýt nedostatek poctivosti a lidé mají důvod jimi pohrdat.

Lid moudřejší krále

Renesanční autor Machiavelli dokazuje v jedné knize, že lid je moudřejší a předvídatelnější než král. Proti králi nemůže nikdo mluvit bez tisíce obav z toho, co se mu stane. Pomlouvat lid má právo každý. Často jsem se divil, proč nebylo hanobení zájmů lidu a zpochybňování jeho svobod prohlášeno za zločin.

Musím přiznat, že nevím, co může být zradou, pokud není zradou v původním slova smyslu podkopávání svobod lidu. Nezapomínejme, v čím zájmu ustavuje lid svou vládu. Komu má být věnována větší pozornost? Vládcům, nebo lidem, kterým vládnou?

Oba mají k sobě vzájemné povinnosti, ale pokud dojde k jejich porušení, má strana, která má větší povinnosti, nepochybně větší odpovědnost. Přesto je tomu naopak. Na celé zeměkouli zaplatí lidé za jednu křivdu vůči svému vládci tisíci křivdami, které způsobí vládci jim. V některých zemích trestají smrtí, pokud jejich občané nesnesou všechny útlaky a krutosti, které jim vládci opojení mocí způsobují.

Lid snese hodně, ale…

Pro lidi je štěstím uchovat si to, co mají. Ale i tohoto štěstí se jim málokdy dostává a jsou okrádáni těmi, jimž platí za svou ochranu. Ano, obecně se lidem vytýká, že jsou bouřliví, neklidní a neukáznění. Nic nemůže být dále od pravdy, protože jsou takovými, pokud jsou k tomu donuceni okolnostmi.

Co se týče jejich bouřlivosti, je to lež, protože neexistuje žádný příklad toho, že by se lid bouřil proti svým vládcům, pokud jim oni nedali důvod být nespokojení. V mnoha případech snášejí dokonce mnoho zla, aniž by zlo opláceli, a málokdy se bouří, dokud to břemeno dokáží snést.

Tento text vznikl v Anglii v roce 1721.

Post scriptum

Pozn. autora:

Již tehdy věděli, že nenávistnou řečí není jen pomluva vlády nebo souseda, kterou pronese rozzlobený občan. Výrazně nebezpečnější je pomlouvání lidu a znevažování jeho posvátných privilegií. Je to zrada, protože nenávistné řeči na adresu občanů podkopávají autoritu jejich svobodné vůle.

Lidé, kteří dlouhou dobu snášeli všechna příkoří, řekli, že chtějí změnu. A proto mají být nazýváni nejhanlivějšími výrazy, aniž by se jich kdokoli zastal? Je-li vůle lidu nejposvátnějším privilegiem, na jakém základě si někdo přivlastňuje právo rozhodnout, že lidmi zvolený zástupce nesmí vládnout? Zajímá někoho, proč jsou tak nespokojení?

Odpověď není složitá. Bruselskou byrokracii a progresivní levici lidé nezajímají. Protože kontrolují veřejný prostor a stojí za nimi mediálně průmyslový komplex, stále ještě se domnívají, že mohou lidi beztrestně urážet a vnucovat jim agresivně svůj pohled na svět.