Prohrané války

MONIKA ČÍRTKOVÁ

Se zveřejněním poměrně příznivých ekonomických ukazatelů zesílil na straně zastánců poražené vlády narativ, který bychom mohli popsat asi takto: „vidíte, jak se nám dobře daří, tak na co si stěžujete, vy nevděční hlupáci!“

To koresponduje s často opakovanou mantrou „lidé mají v supermarketech plné košíky, restaurace jsou plné, dovolené vyprodané, a stejně nadávají na vládu“ – myšleno Fialovu vládu, kterou voliči v posledních volbách odstavili od výkonné moci.

Pro účely této úvahy pominu, že ekonomický cyklus je ovládán určitými zákonitostmi a je otázka, nakolik je může ta která vláda ovlivnit, když navíc vzhledem k charakteru naší ekonomiky většina impulsů vzestupu nebo naopak poklesu leží za hranicemi ČR.

Zmíněný narativ ale pomíjí skutečnost, že „plný košík“ není to jediné, co člověk potřebuje k pocitu životního štěstí.

Naprosto souhlasím s tím, že se v naší zemi skvěle žije, je tu bezpečno, veřejné služby jako zdravotnictví, školství, doprava atd. fungují ve srovnání se zbytkem světa výborně. Česká republika je báječné místo k životu.

Tak co voličům pořád vadí?

Už jsem se zde zamýšlela nad komunikačními nedostatky minulé vlády, nad arogancí a nevhodnými postoji vůči občanům.

Ale ono to nebude všechno.

Vláda to prohrála na frontách hned dvou válek.

Tou první je válka na Ukrajině.

Převládající postoj české společnosti je protiruský a jsem přesvědčená, že ani Ukrajinci nám většinově nevadí. V zásadě by tedy s postoji dosavadní vlády (Ukrajinu podporujeme, ukrajinské uprchlíky přijímáme a integrujeme,

Rusko je nepřítel) neměla mít veřejnost problém.

Z čeho tedy pramení výhrady?

Možná z té zmíněné arogance, kdy se jiný postoj nepřipouštěl. Už to samo je špatně, protože zvolený politik prostě musí akceptovat, pokud si volič myslí něco jiného, a nemá trpět nutkavou potřebou mu to „vytmavit“ a odkázat jej někam na druhou stranu příkopu.

A druhá, závažnější věc: politická reprezentace nenabízela vůbec žádné řešení. Pokud bylo za jediný přijatelný výsledek vydáváno „Rusko se samo stáhne z území Ukrajiny“, pak je to sice hezké, ale naprosto to nereflektuje geopolitickou realitu – což ví i ten nejhloupější volič. Stávající model spočívající v tom, že řečníme, posíláme peníze a zbraně, v podstata znamená, že ta válka může v této podobě trvat ještě celá léta. A válka takhle blízko je zkrátka zneklidňující.

To celé bylo navíc kombinováno se sankcemi, díky nimž se sice strategické suroviny neodebírají ze zlého Ruska, ale vesele se kupují od režimů, které si s ním do do represívních tendencí vůbec nezadají, což opět vyžaduje od voliče, aby vypnul přemýšlení.

Druhá válka, kde to dosavadní koalice úplně prohrála, je válka kulturní.

Třeba vám vládní strana jako zaručený předvolební tahák nabízí euthanasii, dokonce pro děti od čtrnácti let. Jiný politik vládní strany si nějak sežene miminko, maličkou holčičku, a beze studu dává najevo, že matku jí ze života prostě eliminuje. Nebo se povinně všichni musíme tvářit, že muž převlečený za ženu je skutečně žena, jen proto, že na to teď dostane od státu razítko. Převlékání nevadí, ať se klidně převléká, ale státem vyžadovaná povinnost všech ostatních na tu hru přistoupit dává celé věci jiný rozměr.

To jsou maličkosti, jedna nebo druhá náš život nijak neovlivní, jenže dohromady to vytváří pocit, že něco je jinak, než má být.

A když v lidech politici trvale vzbuzují pocit určitého diskomfortu, jak to asi dopadne?

fb

(16 votes, average: 4,31 out of 5)

Loading...