Proměna americké Demokratické strany na americkou Stranu muslimského třetího světa

PETR VLK

Kdykoli se dostanu  na nějaký  nový  zajímavý  web,  snažím se tam pořádně  rozhlédnout. Zdali  by  se  nedal objevit  víc  než  jeden zajímavý  materiál. Stejné  pravidlo  bylo uplatněno  i  u  amerického  konzervativního webu  The  Federalist. Kde vedle primárního článku  o  rasismu proti  bílým  hráčkám v WNBA, jsem  objevil daleko závažnější  materiál – o proměně  jedné  ze  dvou tradičních  amerických stran – Demokratech.  V  cosi, čemu se  člověk zdráhá  uvěřit, ale  zkušenost  s kolektivním Západem posledních deseti let  mu to potvrzuje. Takže  nakonec  jde o další  text z nejspíš nekonečného seriálu  -Pávku, když  už  nám sdělíš, na  jaký ten  Západ  nás  usilovně  táhneš?  Že  by  na ten, co se formuje kolem  nově se  utřásající  americké Demokratické strany? Pokud  ano , měl  bys  s tím neprodleně  seznámit národ a především své  věrné. Aby  věděli, co  a  jak – viz

The Problem With DSA Democrats Isn’t Socialism, It’s Third-Worldism

podle překladače

Problém s demokraty z DSA není socialismus, ale hnutí třetího světa

Nedávný volební úspěch kandidátů spojených s Demokratickými socialisty Ameriky (DSA) přiměl mnoho republikánů a pravicových komentátorů k útokům na typu, že to jsou „socialisté“ nebo „komunisté“ – jako by tyto nálepky mohly přesvědčit sami  o  sobě voliče, zejména ty  mladší, že kandidáti podporovaní DSA jsou prostě příliš radikální.

To nebude fungovat. Pro mnoho Američanů už slovo „socialista“ není takovým přívlastkem, jakým bývalo během studené války a bezprostředně po ní. Baby Boomers a generace X (a dokonce i starší mileniálové) se prostě mýlí, pokud si myslí, že označování starosty New Yorku Zohrana Mamdaniho za komunistu je bude působit nebo že poukazování na pokrytectví bohatých levičáků se ve  společnosti  uchytí.

Tento týden senátor John Kennedy z Louisiany pronesl vtip o „Lulu Leninech“, což je sice vtipné, ale neodradí voliče, kteří podporují kandidáty spojené s DSA (Jde o slovní hříčku a parodii na módní značku oblečení Lululemon (známou svými drahou legínami a drahým sportovním oblečením pro „elity“) a jménem Lenia- pozn.vlk).

Hlavním důvodem, proč to nebude fungovat, ale není generační předěl, nýbrž kulturní. Socialismus nebo komunismus není pro skupinu stoupenců DSA skutečným strašákem, stejně jako pro  často zesměšňované „probuzené“ bílé ženy, které volí levicové radikály.

Skutečným problémem je, že masová imigrace ze zemí třetího světa za posledních 30 let přivedla do země obrovské množství lidí z muslimských zemí, kde je etnicko-náboženská identita důležitější než politická ideologie. Jejich volební vzorce jsou určeny souborem priorit, které se radikálně liší od tradičního amerického mainstreamu.

Jedním slovem, tribalismus je to, co pohání velkou část podpory kandidátů spojených s DSA. A začíná se projevovat v našich volbách jednoduše proto, že jsme do země dovezli příliš  velké  množství lidí z kmenových společností, kteří se smysluplně neasimilovali do amerického života. To obecně znamená, že muslimští imigranti budou volit muslimského kandidáta, Arabové budou volit arabského kandidáta a tak dále.

Nemusíte mi věřit, ale  nedávný průzkum veřejného mínění mezi voliči v demokratických primárkách do Senátu v Michiganu zjistil, že mezi voliči nearabského původu byly hlasy téměř rovnoměrně rozdělené mezi Abdula El-Sayeda (47,9 procenta) a Haley Stevensovou (48,2 procenta). Mezi arabskými voliči však 94 procent volilo El-Sayeda .

Toto je identitní politika na steroidech a je cizí americké politické zkušenosti – rozhodně ne ve  stranických  primárkách. Ano, demokratické městské politické stroje na konci 19. století mobilizovaly voličské bloky imigrantů a demokraté již nějakou dobu prosazují identitní politiku mezi černošskými a hispánskými voliči. Ale to, co vidíme dnes, je něco jiného a ten rozdíl souvisí s imigrací ze zemí třetího světa.

Od Minnesoty, kde somálští imigranti už  transformovali státní politiku, až po New York, kde voliči z řad imigrantů (nikoliv  přemoudřelí bílí liberálové) zvolili starostu Mamdaniho  a přehlasovali většinu rodilých Američanů, kteří hlasovali proti němu, vidíme etnicko-náboženské volební vzorce, které se objevily třeba v Británii.

V této zemi, která stejně jako USA v posledních desetiletích zažila rozsáhlou imigraci ze zemí třetího světa, národní volby v roce 2024 poprvé odhalily zcela rozpoznatelně islámskou agendu (více o tom níže).

Co hnutí „třetího světa“ z volebního hlediska znamená, je to, že politická příslušnost a volební vzorce jsou v zásadě kmenové a v podstatě protiamerické a protizápadní. Nebude k ničemu stěžovat si, že Hasan Piker říká odporné věci o bílých lidech nebo střední třídě, jako by to mělo diskvalifikovat jeho osobně  a jakéhokoli demokratického kandidáta, který se s ním spojuje. Mluví kmenově a jeho publikum ho v tomto smyslu chápe.

Stejně tak, pokud voliči z imigrantských komunit podporují socialistickou politiku, není to proto, že by je přesvědčila Marxova teorie dialektické materialismu, ale proto, že chtějí, aby vláda jim  a jejich komunitě poskytovala věci zdarma a preferenční zacházení. Chtějí pro své lidi výhody oproti americkému mainstreamu.

Například pravicoví komentátoři si rádi dělají legraci z Mamdaniho plánu na městské obchody s potravinami a vysmívají se tomu jako komunistickému plánu, který je odsouzen k neúspěchu kvůli základní ekonomice – a pravděpodobně se tak i  stane.

Jeho voličský elektorát, v němž dominují imigranti, jej však podpoří, i když selže, i když to bude katastrofa, protože to bude znamenat, že budou mít potraviny levnější než dříve, alespoň na chvíli.

Jedna věc, kterou je třeba pochopit na myšlení třetího světa, je, že se nestaví proti sociálním dávkám z principiálních důvodů – ve skutečnosti sociální dávky podporuje, a to  včetně podvodů, a to právě z principiálních důvodů. Kdykoli můžete pro svůj klan nebo komunitu získat něco na  úkor jiné komunity (v tomto případě amerických daňových poplatníků), je to považováno za ctnost. Podvádět vládu nebo podvádět ty mimo vaši skupinu je chvályhodné.

To je například jeden z důvodů, proč jsou podvody s Medicaidem v somálské komunitě v Minnesotě tak rozšířené. Pro mnoho somálských imigrantů není vůbec žádný problém s podvody s Medicaidem prostřednictvím falešných programů péče o děti a zdravotní péče, pokud je nikdo nechytí. Mezi takovými lidmi je nepoctivost za účelem zlepšení majetku vaší rodiny nebo klanu ctností, nikoli neřestí. Za to, že na to poukážete, vás mohou označit za rasistu, jako to udělali Nick Shirley a další, ale to neznamená, že jsou toto pozorování a závěr o cokoli  méně pravdivé.

Nebo abychom si vzali konkrétní příklad, El-Sayed, který nedávno vyhrál demokratické primárky do Senátu v Michiganu, se již léta prezentuje jako lékař, dokonce se v kampaních objevuje v bílém plášti, přestože nikdy nepraktikoval medicínu jako licencovaný lékař a nikdy neabsolvoval rezidenturu ani nesložil lékařské zkoušky.

Všimlo si toho dokonce i Politico, které  v květnu napsalo , že „podle přezkoumání lékařských záznamů států Michigan a New York mu v těchto státech nikdy nebyla udělena lékařská licence“ a dodal, že v New Yorku je protiprávní používat titul „lékař“, pokud nemáte licenci.

Nikdo netvrdí, že by rodilí američtí politici nebyli schopni podvodů nebo klamání. Podvody ve službách etnické komunity jsou však pro imigrantské politiky výrazným rysem. Nejznámějším případem je pravděpodobně poslankyně Ilhan Omarová z Minnesoty, která měla úzké vazby na odsouzené osoby, které byly v centru podvodného schématu Feeding Our Future Medicaid v Minnesotě, nemluvě o jejích vlastních velmi podezřelých finančních přiznáních .

Normalizace tohoto druhu podvodu jde nad rámec obvyklé politiky identity demokratů, v níž by etnický nebo rasový voličský blok podporoval demokraty, kteří slíbili, že do svého obvodu nebo sousedství přidělí federální finanční prostředky. Směřuje k jakémusi  modernímu osmanskému systému millet, v němž ústřední vláda vytváří oddělené systémy spravedlnosti a veřejné politiky pro různé lidi a skupiny; různá pravidla pro v závislosti na příslušnosti k určité  komunitě.

Toto je v zásadě imperiální způsob vládnutí. Jak argumentovali David Betz a Michael Rainsborough z katedry válečných studií King’s College London , je to systém, který Británie přijala při správě své zámořské říše: „Imperiální politika se prakticky týká vyjednávání o rozdělení kořisti a rovnováze sil uvnitř frakčních seskupení, která nejsou a v konečném důsledku ani nepředstírají, že jsou reprezentativní pro celý národ.“

Jak by to mohlo v praxi vypadat v Americe v roce 2026? Demokratičtí zákonodárci v Massachusetts nedávno předložili návrh zákona o vytvoření „Muslimské komise“, která by dosadila muslimy do státní správy a ovlivňovala tvorbu politik. Kromě hodnocení programů a politik ve státních agenturách a doporučování nových zákonů bude komise sloužit jako „styčný prostředník mezi vládou a soukromými zájmovými skupinami“ a přijímat soukromé dary a granty.

Na místní úrovni to znamená, že muslimské imigrantské komunity zde v Americe znovu vytvářejí kopie svých domovských zemí. V Hamtramcku v Michiganu, prvním městě s muslimskou většinou v Americe, nedávno čistě muslimská městská rada hlasovala pro legalizaci obětování zvířat na zahradách navzdory námitkám nemuslimské menšiny. Šaría soudy, které fungují jako údajně dobrovolné arbitrážní orgány v otázkách rodinného práva, v posledních letech přitahují pozornost některých republikánských funkcionářů . Snahy o „postavení šaríi mimo zákon“ však míjejí cíl a zaměňují účinek za příčinu. Důvod, proč šaría soudy v Americe rostou, je ten, že jsme přivedli velkou populaci muslimů, kteří je chtějí využívat. Dokonce i El-Sayed prohlásil, že má „povinnost“ dodržovat šaríu až do svého úmrtí.

V pokročilejší fázi vypadá kmenový systém třetího světa podobně, jako dnes vidíme v Británii, kde několik generací masové imigrace z muslimských zemí změnilo britskou politiku. Labouristická strana se ohnula, aby se přizpůsobila nově vznikajícímu muslimskému voličovi a vmísila se do liberálního establishmentu.

Výsledky byly, mírně řečeno, smíšené. Britští muslimové nemají stejné priority jako levicová manažerská třída, kterou reprezentují například bývalí labourističtí premiéři  jako  Kier Starmer. Také se nutně nepovažují za ideology, kteří s levicí sdílejí společné zájmy. Spíše se obvykle vnímají jako samostatná etnicko-náboženská komunita s vlastními specifickými prioritami a závazky, z nichž v neposlední řadě je v současnosti Gaza.

V Británii se ve volbách v roce 2024 objevili nezávislí muslimští političtí kandidáti – kandidáti, kteří kdysi mohli kandidovat pod Labouristickou stranou – a to byl přímý důsledek konfliktu mezi Izraelem a Hamásem.

Takových kandidátů bylo pět a všichni zvítězili díky velkému počtu voličů ve svých obvodech, kteří tvrdí, že politickým tématem číslo jedna je pro ně konflikt v Gaze. V oblastech, které byly dlouho pro ně  zcela jsité, způsobili Labouristům obrovské překvapení. Jinde pak vysoce postavení labourističtí politici v oblastech s velkou muslimskou populací těsně odrazili propalestinské nezávislé kandidáty a jejich většina se drasticky zmenšila. Vzhledem k tomu, že většina britských muslimů má spíše pozitivní než negativní názor na Hamás , dávalo z politického hlediska v roce 2024 jednoduše smysl kandidovat na prohamásovské platformě.

V podstatě tam  existuje cizí obyvatelstvo, které rozhoduje o svých kmenových stížnostech prostřednictvím britské parlamentní politiky, podobně jako to obecní samosprávy v silně muslimských oblastech země, jako je Birmingham, dělají na místní úrovni již léta. Británie nyní dosahuje jakéhosi bodu zlomu: konflikty v cizích zemích, které by neměly mít nic společného s britskými voliči, se stávají významným domácím politickým problémem. Proč? Kvůli složení britských voličů.

Jinými slovy, vzestup náboženského sektářství v britské politice šel ruku v ruce s příchodem velkého počtu muslimů ze zemí třetího světa. Místo stran, které se sjednocují kolem idejí, se v Británii stále častěji objevují různé sektářské skupiny organizující se kolem etnické nebo náboženské příslušnosti. Politická balkanizace podél těchto etnických a náboženských linií znamená, že neasimilované muslimské obyvatelstvo země se politicky prosazuje a brzy bude schopno obstát samostatně, nezávisle na labouristech. V nadcházejících letech pravděpodobně uvidíme transformaci dříve etnicko-náboženských muslimských voličských bloků na otevřeně muslimské politické strany .

Říkám  to  jen proto, abych dokumentoval, že to, co se děje v Británii, se stane i tady, pokud drasticky nesnížíme počet imigrantů z třetího světa, které vpouštíme do naší země. Již nyní vidíme na vzestupu DSA a jejím rychlém převzetí Demokratické strany, jakou politiku si tito lidé přinášejí v  genech  a to i po dvou nebo třech generacích na Západě. Je to politika patronátu, podvodů, náboženské nadřazenosti a kmenové loajality proti  původnímu  domovskému obyvatelstvu a jeho institucím.

Pokud si Američané na pravici kladou otázku, jak zastavit socialismus ve stylu DSA, nemá smysl křísit myšlenkové atributy z doby studené války o nebezpečích socialismu. To, co je třeba udělat, je jednoduché jako politika a současně  politicky obtížné: přestat vpouštět obyvatele třetího světa do Spojených států.

KOSA NOSTRA