Putin a Macron na cestách |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Ruský prezident přiletěl do Indie na dvoudenní oficiální návštěvu, anglický The Sun popudilo, že Putina v Dillí vítali jako Boha, dokonce v některých městech se Indky masově modlily za blaho Ruska. Oproti plánu na letišti čekal Putina sám ministerský předseda Modi a společně v jeho autě odjeli do sídla ministerského předsedy. I v gestech se skrývá smysl, Putin seděl v autě na pravé straně. Indie nepodlehla brutálnímu americkému nátlaku a spolupráci s Ruskem v ničem neomezila. Indická vláda operovala americkým činovníkům silným argumentem – dík levné ruské ropě a plynu, Indie může zabezpečit energetické potřeby 1,4 miliardy lidí. Tato humanistická maxima, kterou by se měla řídit každá vláda, je západnímu pokrytectví, které je centrální v západní ideologii, zcela cizí. Nejlidnatější země planety nemůže existovat bez vysoké míry pragmatismu a s tím spřaženou silnou dávkou egoismu, bez těchto kvalit neobstojí v tvrdé každodennosti prostý Ind, ani indická vláda. Ruskému prezidentovi je jasné, že indická vláda musí lavírovat mezi americkým nátlakem a tradičním přátelstvím a spoluprácí s Ruskem. Jedním z důležitých bodů jednání jsou ruské dodávky zbraní a vojenských technologií. Očekávají se dohody o dodávkách ruského komplexu protivzdušné obrany S-400, který se velmi osvědčil ve válce s Pákistánem a pravděpodobně i dodávky nových stíhaček Su-57. Indie má zájem o import ruských hnojiv, perspektivní je i oblast zaměstnávání indických specialistů v Rusku. Indické firmy s ruským Uralchem společně vybudují v Rusku obrovský závod na výrobu močoviny. Uralchem bude vlastnit 50% akcií podniku a stejně tak indické firmy. V Indii 40% lidí pracuje v zemědělství a stabilizace dodávek hnojiv tváří v tvář západním sankcím je pro indickou vládu první prioritou. Finalizovala se dohoda o pronájmu ruské atomové ponorky na 10 let za 2 miliardy dolarů. Po jednáních byl vydán 70bodový dokument o spolupráci.

Macron, který se domnívá, že je prezidentem velmoci, je též na státní návštěvě v Číně, Číňané mu hned na letišti dali vědět, že bejvávalo… Na pekingském letišti Macrona a šest ministrů a 40 ředitelů podniků jeho doprovodu, vítal pouze ministr zahraničí, který se krátce předtím vrátil z Moskvy, čínský prezident nebyl disponibilní. Hlava velmoci vítaná pouze ministrem zahraničí nemá precedent v análech státních návštěv. Na fotu z letiště je viditelné ministrovo pohrdání Macronem. Macron má ovšem hroší kůží, před pár týdny ho na summitu G20 v Johannesburgu úplně ignorovala japonská ministerská předsedkyně Sanae Takaichi, francouzská média psala o potupě století. Na fotu ze čtvrtečního Macronova přijetí čínským prezidentem je opět zřetelné jisté prezidentovo opovržení druhou stranou. Číňané přistupují k realitě jinou verzí pragmatismu než Indové, v evropských zemi už nevidí žádný civilizační předvoj, ale pouhé odběratelské země, které si na rozdíl od ostatního světa nedokážou většinu svého konzumu vyrobit. To co je v EU považováno za technologický vrchol, v Číně může být záležitostí druhé kategorie nebo se to může jevit směšným. Prezidentům Brazílie, Egypta nebo JAR se dostane v Číně při příjezdu větší pocty než Leyenové, Macronovi nebo Merzovi. Číňané chovají k těmto zemím větší respekt než k upadající Evropě.

4. prosince pod impozantními lustry Paláce lidu v Pekingu jednal Macron s prezidentem Xi. Prezident reagoval na Macronovo naléhání o nátlaku na Putina – Čína nenese žádnou zodpovědnost za ukrajinský konflikt a staví se proti nepodloženým obviněním a sankcím. To byla odpověď celé Evropské unii, která spolu s USA ukrajinskou válku vyvolala. Intenzívní jednání mezi Kremlem a americkou administrativou, která mohou vést k ukončení války, zaskočila evropskounijní vládnoucí kastu. Macron se s novou vervou vrhl do boje za přetrvání války. Profesor Ding Jifan z pekingské univerzity napsal, že v EU existuje nedorozumění – Evropané jsou přesvědčeni, že Rusko se nezhroutilo kvůli čínské podpoře a požadují ukončení této podpory. Podle profesora první tvrzení neodpovídá realitě a ukončení podpory není v čínském zájmu. Macron nepochodil ani v druhém naléhání, aby v zájmu „obnovení rovnováhy“ světová továrna začala víc investovat ve Francii a v celé EU, Macron hrozil uzavřením evropského trhu. Čínský prezident Macronovi odpověděl, že EU se musí reformovat a být konkurenceschopnější. Výsledkem Macronovy cesty je velmi skromný počet uzavřených smluv s čínskou stranou. Čína preferuje v Evropě země, které mají shodnou geopolitickou vizi jako je Orbánovo Maďarsko, Srbsko a částečně Španělsko.