Regulační a autistické monstrum

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Foto ze schůzky předáků evropských zemí v Paříži, kde de facto podminovali jakoukoliv mírovou naději, vyvolává smíšené pocity. Kam až může dospět šeď a průměrnost. I fota předáků RVHP a to už byl Brežněv v posledním tažení, vyzařovala jistou zajímavost a v každém případě patos a tragičnost doby. Velmi dobře to chápou maďarští lídři, kteří ví, že přítomnost na podobných schůzkách a přitakání tomuto tuctovému davu snižuje úroveň jejich vůdcovské kvality. Babiš si neuvědomuje, že pokud se odvážným gestem nepřiblíží maďarským lídrům, velmi rychle vynuluje své politické možnosti a nic dobrého národu nepřinese. V centru fota z Paříže vévodí sebejistý Macron, který s davem politických nul kolem hodlá vést válku s Ruskem, za zády má dvanáctiprocentní rating a rozloženou ekonomiku ve vlastní zemi. Babiš by pro národ i svoji politickou perspektivu udělal nejlépe, kdyby se přestal kompromitovat s těmito nulami a rychle vyskočil z potápějící se lodi, protože evropskounijnímu snu zvoní hrana. Unijní struktura a její trapné rozhodovací formáty mají od prvních okamžiků své existence hlavní pilíř v německém mainstreamu a když už i ten píše organizaci nekrolog, konec se přiblížil. V úvodníku centrálního orgánu německého mainstreamu Die Welt šéfredaktor Ulf Poschardt demoluje struktury EU. „Komise je vývojovou brzdou, je autoritativní a zbytečná. Green Deal se ukázal katastrofou..“

Když srdce německého establishmentu reprezentované Die Weltem pálí po Bruselu, znamená to, že pohár přetekl, německé jádro se rozhodlo frontálně zaútočit a Babišovy plky o setrvání Česka v muniční iniciativě, nejenže nejdou s dobou, ale škodí státu. Článek ve Weltu je jedním z mnoha významných signálů, že unijní politická struktura je u konce, protože ztratila oporu základního pilíře. Donedávna byli kritici EU likvidováni všemi možnými způsoby a osočováni z populismu nebo pravicového extrémismu, dnes je situace jiná. Noviny Die Welt reprezentují německý průmyslový establishment a jsou referenčním bodem řady dalších evropských médií. Už sám jednoznačný nadpis: „Tato EU je bez budoucnosti“, nenechá na pochybách. Článek jakoby noviny převzaly s dvouročním zpožděním z nějakého populistického serveru. Noviny popisují ekonomickou a demokratickou katastrofu systému, který vytvořila Leyenová a bruselští byrokraté. „EU zradila klíčová očekávání jako je evropská prosperita. Transformovala se v regulační, autistické a dystopické monstrum.“ Šéfredaktor Weltu vychází z nepopíratelné historické pravdy, která je obzvlášť v Česku režimem a mediální vlnou nemilosrdně popíraná: u zrodu EU stála pragmatická ekonomická vize a nikoliv ideologie. „EU vznikla, aby byla garancí míru pomocí ekonomického růstu, to byla báze Římských dohod. Co z toho zůstalo? Nic.“ Podle Weltu Evropská unie zapomněla na Clintonovu lekci „Je to o ekonomice, jak hloupé.“ Pod vedením byrokratických kádrů se Brusel stal mašinou brzdící růst. Místo toho, aby se favorizoval trh, inovace a reálná produkce, EU se utápí v regulačním šílenství a dotační perverzi, což zničilo důvěru v tržní mechanismy. Výsledek je vidět všude a ve všem. EU vyhnala podnikatele, vyhnala investice a inovace. EU roku 2025 je totální brzdou.

Bruselští byrokraté se pohybují v sebereferenční hermetické bublině a ignorují produktivní a sociální realitu kontinentu. Počty byrokratů narůstají a ekonomický motor Evropy Německo je vyčerpané. Země se pozdě, ale přece probouzí z dogmatického spánku, píše šéfredaktor. Je velmi sebekritický k samotným Němcům, popisuje je jako „závislé na konzumu“. Tyli z výhod, které jim přineslo euro a společný trh, ale nereformovali se, vyhazovali peníze oknem, místo aby investovali do konkurenceschopnosti. V soutěži s USA a Čínou je Evropa nahá. „EU potřebuje kompetentní vedení a ekonomiku. Nic z toho se však neobjevuje.“ V článku se popisuje nejen ekonomická impotence, ale i propad její zahraniční (Ukrajina) politiky. EU kompenzuje svoji slabost „autoritářským bičem.“