PZ
Ministr Lipavský v demisi dál rozdává prohlášení, jako by ještě řídil českou diplomacii. Nová vláda už přitom mění kurz a jeho slova visí ve vzduchu jako ozvěna éry, která skončila dřív, než si stačil všimnout.
Ministr zahraničí v demisi Jan Lipavský se pořád tváří, jako by právě dostal čerstvý mandát, ne výpověď. Fialova vláda padla, nová většina už si skládá úplně jinou zahraniční politiku, ale Lipavský dál rozhazuje prohlášení o „plné podpoře Ukrajině“, jako by ještě pilotoval českou diplomacii. Realita? On už je jen pasažér v letadle, které dávno přistálo.
Když se mění politická éra, normální ministr ztichne a balí krabice. Lipavský ale místo toho zvyšuje hlas, jako by si myslel, že překřičí novou vládu. Výsledek působí asi tak přirozeně, jako jeho slavná helma na Ukrajině. Ano, ta, co mu padala z hlavy, podobně jako mu teď padají i poslední zbytky relevance.
Nová vláda jasně říká: podporu Ukrajině přehodnotíme. Ne kosmeticky, ale zásadně. Muniční projekt, předražené armádní zakázky, posílání miliard z peněz našich daňových poplatníků… to všechno jde znovu na stůl. Jen Lipavský si toho zjevně nevšiml. Možná proto, že má moc práce s vyhlašováním další „neochvějné podpory“. V demisi. Bez pravomocí. Ale s o to větší chutí mluvit.
Politika má svoje pravidla a jedno z nejjednodušších říká: když skončí vaše éra, přestanete dělat, že pořád rozhodujete. Lipavský tohle pravidlo ignoruje se železnou důsledností. Vypadá to, jako když ve škole zvoní na konec hodiny, všichni odejdou, a jen jeden spolužák sedí dál a recituje, protože on ještě neskončil.
Ukrajina totiž prý nejvíc potřebuje lidi. Ne prohlášení, ne PR fotky, ne politiky s helmou. Lidi.
A tady se Lipavského rétorická show začne bolestivě potkávat s realitou. Skutek utek. Slova jsou zadarmo. A odvaha? Ta se prý nedá objednat přes tiskové prohlášení.
Celý příběh ale není jen o něm. Je to ukázka typicky českého politického koloritu: někteří ministři se neumí smířit s tím, že jejich nápisy na dveřích už sundavají. A tak dál řeční, i když už jim nikdo nepřiděluje práci. A co je horší, ani je neposlouchá.
Lipavský teď připomíná spíš opuštěný mikrofon než ministra. A jeho slovní hrdinství zní v dnešní realitě tak nějak dutě. Ale jedno se mu musí nechat – odvahu mluvit má. Škoda jen, že zůstalo u mluvení.
prvnizpravy.cz
(110 votes, average: 4,82 out of 5)
Loading... 
Ten chlapec by si zasloužil trochu klidu, aby si konečně uvědomil, co se děje. Předpokladem k tomu je, přestat ho brát na vědomí, nestarat se o to, co plká, a dopřát mu čas, aby se s novou situací sžil. Koneckonců, není na tom tak zle, byl zvolen do parlamentu, doufejme jen, že z něj nebude další jeho doživotní inventář a la Mareček Bendů…
Pan poslanec Benda zašel do banky, vyzvednout si větší obnos peněz. Bohužel, neměl u sebe doklady. Pokladní mu s omluvou sdělila, že bez občanky mu peníze nemůže vydat.
„Ale já jsem poslanec Benda, mě musíte znát z televize!“
„To ale můžete být jeho dvojník a já bych to pak musela zaplatit. To sem jednou přišel Karel Got, a také neměl doklady. Jenomže, zazpíval, a my mu pak požadovanou sumu bez problémů vyplatili. Také tu byl Jaromír Jágr, taky bez občanky. Když vytáhl hokejku a puk a předvedl nám tu svou exhibici, bez problémů dostal požadovanou částku.“
Benda: „Jenže já nic neumím.“
Pokladní: „A budete to chtít v doutisícovkách nebo v pětitisícovkých?“
Dobrý. Ten jsem ještě neslyšel.
Kéž by to byla pravda a všimnout si nestačili. Ale tenhle tupý šašek nadělal škodu na dvě stovky let! A je extrémně smutné, že takhle nějak si velké množství mladých bezmozků diplomacii představuje…
To je jejich maskot.Nechme jim ho,patří k nim jako k cikánovi housle.Chciválek,který si ani neumí nasadit plembák.Nic lepšího nevymyslíme.