VÁCLAV MUSÍLEK
Dvacet dva let po našem vstupu do Evropské unie 1. května 2004 se nabízí otázka: Byl to triumfální návrat do „evropské rodiny“, nebo začátek cesty, která nás postupně připravuje o suverenitu, konkurenceschopnost a identitu?
Tehdy jsme vstupovali s nadějí na volný trh, investice a bezpečnost. Dnes vidíme unijní orgány, které salámovou metodou – nebo v krizích jako covid a migrace – hromadí kompetence, prosazují zelenou agendu devastující průmysl a tolerují masovou migraci, která mění demografickou tvář Západu. Stejně jako naši domácí kritikové Trumpa opsali bludný kruh od komunistického antiamerikanismu, tak i bruselští federalisté opakují chyby minulosti: místo spolupráce suverénních národů budují supranacionální superstrát, který nenávidí národní státy a cenzuruje kritiku.
Sebevražedná agenda Green Dealu
Nejviditelnějším a nejnebezpečnějším nástrojem tohoto supranacionálního experimentu je Evropský zelený úděl (European Green Deal). Jeho demiurgové nám jej prezentují jako cestu ke „klimatické neutralitě“ do roku 2050 a ke „konkurenceschopné zelené ekonomice“. V praxi však jde o hlavní motor deindustrializace Evropy a zdražování života pro obyčejné lidi. V roce 2026 už nelze popírat fakta. Ceny elektřiny pro průmysl v EU zůstávají výrazně vyšší než v konkurenčních regionech – v průměru dvakrát vyšší než v USA a o více než 50 % vyšší než v Číně. Systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) tlačí cenu uhlíku na úrovně kolem 65–80 eur za tunu CO₂ (s výkyvy až přes 90 eur), což se promítá do všech odvětví: od oceláren, chemického průmyslu a skláren přes automobilový sektor až po domácnosti, které dostanou další těžkou ránu připravovanou ETS 2 pro topení a dopravu.
Důsledky jsou tragické a měřitelné:
- Deindustrializace: Energeticky náročné podniky utíkají nebo omezují výrobu. Německé BASF, ThyssenKrupp, Speira nebo Volkswagen přesouvají kapacity do zemí s levnější energií, jako jsou USA (i díky Inflation Reduction Act) nebo asijské státy. Evropa ztratila stovky tisíc pracovních míst v manufacturingu – v automotive se hovoří až o půl milionu ohrožených míst. Česko jako silně průmyslovou zemi navázanou na německou ekonomiku to bolí dvojnásob: naše automobilky a dodavatelé čelí tlaku na elektromobilitu, zatímco reálná poptávka po drahých e-autech stagnuje.
- Závislost na EU obchodu: Česká republika je extrémně exportně orientovaná ekonomika – exporty tvoří přes 57 % HDP a do zemí EU směřuje 79–81 % všech českých vývozů (v roce 2024 přes 80 %, s Německem jako hlavním partnerem kolem 30–32 %). Tato závislost nás činí zranitelnými vůči bruselským regulacím, které ničí konkurenceschopnost našeho největšího odbytiště.
- Carbon leakage: Brusel sám přiznává riziko „úniku uhlíku“ – výroba se přesouvá do zemí bez podobných regulací (Čína, Indie), kde emise často rostou. CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism), který má dovoz zdražit uhlíkovou daní, je spíš ochranná clona pro unijní firmy než řešení. Ve skutečnosti funguje jako nová překážka obchodu a trestá i naše exportéry.
- Ztráta konkurenceschopnosti: Evropa zaostává v patentech, AI, robotizaci i kosmickém výzkumu. Zatímco Čína tančí s roboty a USA těží z levného plynu a jaderné energetiky, my si „zachraňujeme klima“ uzavíráním uhelných elektráren a dotováním nespolehlivých obnovitelných zdrojů. Výsledek? Vyšší inflace, nižší růst a závislost na dovozu technologií i surovin.
Green Deal není o životním prostředí. Je to ideologický projekt, který obětuje reálnou ekonomiku na oltář abstraktních cílů. Brusel slibuje „zelený růst“, ale dodává jen zelené dotace pro vyvolené firmy, ESG reportingovou džungli a regulace, které chrání velké hráče před inovativní konkurencí. Pro střední Evropu, která neměla západní blahobyt na dluh, to znamená ztrátu jediné výhody – levné a spolehlivé energie, která kdysi umožnila náš průmyslový vzestup po roce 1989.
Podívejme se proto na budoucnost a zkusme načrtnout možné scénáře vývoje Evropské unie a také to, jak na ně může reagovat Česká republika.
Scénáře vývoje
Scénář 1
Pokračování v současném kurzu – cesta k bezvýznamnosti
Výsledek? EU se stává irelevantním aktérem v globální soutěži – ekonomicky slabým, sociálně rozvráceným migrací a vojensky závislým na NATO, tedy na Trumpově Americe. Jeho současné úvahy o stažení USA z NATO kvůli nepřidání se spojenců k válce s Íránem musejí nahánět evropským lídrům hrůzu. Takový krok by nebyl pro zbytek aliance jen „zkouškou“, jak tvrdí jeden původně komunistický generál ve výslužbě, v současnosti z dopuštění části lidu prezident republiky, ale odhalením bezbrannosti celé namyšlené EU.
Scénář 2
Kosmetické změny pod tlakem krize
Rostoucí nespokojenost občanů, která se už zčásti projevila posílením národně konzervativních sil ve volbách 2024, donutí mainstreamové elity k drobným ústupkům – mírnému oslabení některých regulací, rétorickému přizpůsobení Green Dealu. Stejní politici typu Macrona či Merze to však provedou tak, aby si zachovali moc. Výsledky? Minimální. Green Deal zůstane, migrace se zpomalí jen částečně, cenzura přetrvá. Ekonomická a sociální krize se prohloubí, ale EU se nerozpadne – jen se stane ještě neefektivnější.
DENÍK.TO
(18 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
CZEXIT!!! Ale jak to udělat s fetkami, které propadly konzumu a kultu hlupáků?
Tihle lidé nejsou nebezpeční, nebezpečné jsou různé kolemjdoucí prodejné kurvy, které by po sobě za lepší post sežraly vlastní hovno, resp. prodaly vlastní babičku a ještě by to svému okolí správně „hodnotově“ zdůvodnily…
Nějak nevím, koho si pod těmi „fetkami“ představujete. Pro setrvání v EU se v loňských volbách vyjádřilo více než 90% voličů.
Na te komunistické totalitě mě nejvíce sr alo, to že byly zakázány veškeré pride parády, že hlasy našich spoluobčanů ze sudet nesměly být slyšet. Trpěl jsem jako zvíře každého prvního máje a předtím každého 8. března, kdy naše ženy byly hromadně uráženy komunistickými karafiáty a utěrkami jako dárky. Deptalo mě bezvýchodné podřízení takzvanému táboru míru, kde do nás byly zaťaty krvavé drápy ruského medvěda. Jak moc jiné je to teď, kdy svobodu můžeme cítit na každém kroku, na každém metru asfaltových cyklostezek, kdy po nich můžeme dojet až do země našich německých přátel.
Pan autor má jasno. EU je nepřítel. A okamžitě se vyrojili czexitáři všeho druhu že by to bylo to olarajd. No bylo by zajimavé tyto rudé Khméry z dob ČSSR vrátit do roku 1989,zda taky tak vehmentně protestovali se Štěpánem na pódiu že EU fůůůj. Dneska jsou hrdinové. A tehdy? Po válce byl každý partyzán jak oni dnes. Jsou toho názoru spolu s vlasatým ekonomem, že hrát si na svojem písečku je řešení. No a stačilo by vrátit do rajchu škodovku a miliony lidí na ulicích budou chtít chleba. Jisty slovutný ekonom světové třídy před pár lety bouchnul šampáňo z GB exitu jako řešení pro Evropu. No a dnes? Velký omyl a ani slovíčko od něho od těch dob. A to je GB těžká váha proti ČR muší. Takže druhá chyba slovutného ekonoma po rozprodání ČR těm chytřejším. No a dnešní důchodci z řad rudých Khmérů jsou toho názoru,že by důchody a všelijaké renty padaly dál z nebe ať by to dopadlo jak dopadlo. Třeba na Kubě. Tak to by byl omyl třetí. Pokud by na nás hodila EU jako kverulanty deku, tak by jsme mohli jen vzpomínat na služby a odbyt par kilometru od hranic bez moře a surovin. Ovšem kdo by skákal radostí je car dobyvatel Bandera c 2 z RF hledající otroky a sluhy pro svůj hladový stůl.
Kdybyste byl zůstal u toho „EU je nepřítel“ a odpustil si ten kýbl notně zkysané hovnové omáčky okolo, mohl jste být i za chytrého.
E.K. Ale kdepak pane, my tápající sedceryvně pláčící tápeme, hledáme právě ty pravé spasitele naší malé krásné svobodné zemičky ČR uprostřed té zpropadené EU která ne a ne nám zajistit blahobyt po jakém toužíme, a jsme přesvědčeni že na něj máme nárok od kolébky po hrob jako třeba Indičtí zemědělci. A hle, zde jsme správně. Tady jsou teprve ti praví odborníci na Covid, plyn, Maďarsko atd jak se tam v těch Hungrách( jak troubili roky dnem a nocí na bubny) žije jak za krále Miroslava aže my by jsme taky rádi. To ty Hungry lidé neví co pan autor a třeba nedávno Vy že ten jejich guru je to pravé ořechové a EU nepřítel? No a dnes najednou po Hungrech ani vidu ani slechu. A taková to byla v IVK sláva hodná obdivu. Tak snad příšte už něco konecně vyjde. Vždyť co ti Maďaři blázní když chtějí do té EU nepřítel. A takoví tady byli odborníci na ten lidský blahobyt. Škoda že tam byl v těch Hungrách pobočník coewboe z USA, jinak by byl svobodný svět zaplaven falešnými volbami a na nějakou EU by jsme neměli místo ani na jednu větu třeba o počasí.
cituji doslovně: Vystoupení předsedkyně Ursuly von der Leyen na panelové diskusi „Zachování evropské jednoty a soudržnosti v době polykrizí“ na summitu Evropského politického společenství
https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/qanda_26_953
…máme polykrizi …wtf?! 🙂