Sestup Jermakův: Pád Zelenského vrchního poradce může nabídnout naději na mír |

Sdílet článek:

IVAN DAVID

Německý historik a publicista Tarik Cyril Amar píše na platformě Substack:

Andrij Jermak, dlouholetý šéf ukrajinské prezidentské administrativy (dnes oficiálně známé jako Prezidentská kancelář), padl. Poté, co byl podroben dlouho očekávané – a pravděpodobně ne příliš překvapivé – prohlídce svých prostor speciálními protikorupčními agenturami NABU (představte si ji jako ukrajinskou korupční policii) a SAPO (to by byl korupční prokurátor), Jermak přišel o práci.

Jak se v takových případech někdy stává, možná se také pěkně opil. Alespoň tak zněl jeho příspěvek na sociálních sítích, kde se silně litoval a oznámil svůj odchod na „frontu“. V chladných a mokrých bunkrech hroutícího se Pokrovska se všem tak uleví, když uslyší, že jim na pomoc přichází nezdravě bledý kancelářský typ v navykle zmačkané uniformě. Ale ne.

Ačkoli (zatím) nebyl oficiálně obviněn, nikdo na Ukrajině nepochybuje o tom, že spouštěčem Jermakova pokání je celá spleť aktuálně explodujících korupčních skandálů, které jsou tak divoké, že otřásají i ukrajinskou politikou, jak Moskva správně poznamenala: Existuje podvod s Energoatomem (nebo, jak se na Ukrajině říká, „Mindichgate“ – po dalším velmi, velmi blízkém příteli Zelenského, Timuru Mindičovi), kde se Jermak na příslušných odposleších objevuje jako „Ali Baba“. S Mindichgate je spojen systém „Dynastie“ s elitními nemovitostmi (ve skutečnosti paláci) a praním špinavých peněz. Nenechte se mýlit, to vše je jen příslovečná špička ledovce. Zejména sektor obrany se ukazuje jako bezedná propast doslova smrtící korupce.

A v neposlední řadě existují vytrvalé a extrémně věrohodné zvěsti, že Jermak ve skutečnosti mařil spravedlnost sabotováním vyšetřování, které ho nyní zničilo a chystal se to udělat znovu. Ale, jak říkával Lenin, „kdo s koho?“ Nebo, jak říkají Angličané, tentokrát se protikorupční policajti pustili do odvety jako první.

Druhý nejmocnější muž v zemi po dosud nejmladším prezidentovi Vladimiru Zelenském – a někteří spekulují, že Jermak už zastínil svého vlastního šéfa a blízkého partnera – byl svržen ne jedním, ale celou řadou špinavých skandálů! Možná si myslíte, že to nelze překonat.

Ale tohle je Zelenského režim a ano, dokážou to! Je to ještě horší, než se na první pohled zdá, protože Jermak nebyl jen šéfem prezidentské administrativy, která je oficiální nejmocnější institucí Kyjeva. A co je důležitější, Jermak byl také ústředním organizátorem a vymahačem Zelenského režimu jako politického stroje, špinavostí, nátlakových taktik, čistek a všeho ostatního. Kromě toho si i západní mainstreamová média již dlouho všímají extrémně blízkého vztahu mezi dvěma muži, kteří „spí blízko sebe“ v bunkru pod prezidentskými kancelářemi, „odpočívají při hraní stolního tenisu“, „sledují klasické filmy, které znají tak dobře, že dokážou recitovat repliky“ a cvičí.

Stručně řečeno, pro domácí politiku Ukrajiny pád Jermaka zjevně znamená nejméně tři věci: Zaprvé, ti, kteří se snaží buď svrhnout Zelenského, nebo z něj udělat – jak se na Ukrajině říká – „anglickou královnu“, tedy bezmocnou figurku namísto tyrana, kterým je nyní, dosáhli velkého vítězství.

Je to tak proto, že zadruhé, Zelenského aparát je rozbitý; žádný nástupce nebude schopen – nebo možná ani ochoten – nahradit Jermaka, pokud jde o propojení, zakořeněnost, dosah a vliv a kvazi-symbiózu s prezidentem.

Zatřetí je navíc jasné, že Zelenskyj už není schopen chránit své nejbližší. Víme to, protože se snažil chránit Jermaka před neoblíbeností a parlamentními požadavky na jeho odvolání, jak nejdéle to šlo. Z politického hlediska tedy nyní není na zemi jen Jermakova krev, ale i Zelenskyj je po krk ve vodě. A každý v Kyjevě – a mimo něj – to ví.

Kromě Ukrajiny existují, v pořadí podle skutečné důležitosti, Rusko, USA a Evropa NATO-EU. Pokud jde o Rusko, Jermakova poslední slova – v politice – byla, že Kyjev nikdy nepostoupí území, které již není okupováno ruskými vojsky. V tomto smyslu lze jeho absenci jen vítat.

Jistá se však zdá být i jedna další věc: Jermakův pád potvrzuje pocit Moskvy, že Zelenského režim je velmi oslaben a brzy může skončit. To zase může ovlivnit již tak mnohem méně než nadšenou ochotu Kremlu obchodovat, tedy uzavírat s tímto režimem mír. To jistě posiluje odhodlání ruského vedení nepřijmout žádný kompromis, který by ignoroval klíčové požadavky Ruska: Jeho síly postupují – stále rychleji – na frontě; Kyjevská politika je rozpadající se chaos. Proč dělat iracionální ústupky?

Pokud jde o USA, je třeba v první řadě poznamenat, že ukrajinští policisté a státní zástupci, kteří se zabývají bojem proti korupci a dostali Jermaka, jsou známí tím, že se zodpovídají USA, zejména FBI. Jermak byl vytlačen v předvečer příjezdu Trumpova ukrajinsko-skeptického vyslance Dana Driscolla. Po jeho návštěvě není pochyb o tom, že Washington chtěl, aby Zelenského pravá ruka zmizela.

Američané udělali to, co vždycky dělají, když dojde na věc – brutálně prosadili svou dominanci. Zelenskyj za to, že je na nich tak závislý, může vinit jen sám sebe. Mohou se nyní stát jeho zkázou, stejně jako se to stalo dříve jiným loutkám v zástupných válkách, poté, co je už unavily. Pokud ano, pak je to dobrá zpráva pro obyčejné Ukrajince.

Možná, jen možná, sesazení Jermaka v tomto okamžiku, kdy zuří politická bitva o nový mírový plán, pomůže tuto válku dříve ukončit.

A co Evropané z NATO-EU? Francouzský centristický stranický list Le Monde to shrnuje: Jermakův pád je zanechává „ochrnuté“, zatímco – a jistě i proto – to USA naprosto vyhovuje. Nelze očekávat, že Le Monde upřímně vysvětlí proč, ale můžeme: Zatímco Evropané ztrácejí klíčového komplice v sabotování realistických mírových iniciativ, Washington se zbavuje velmi jedovatého hada v trávě. A nepřehlédněte důležitý detail: Jak už to tak často bývá, sebemarginalizující NATO-Evropané jsou bezmocnými pozorovateli. Pokud byl Jermak také jejich člověkem, nedokázali ho zachránit o nic víc než jeho šéf a blízký přítel Zelenskyj. Ten druhý si možná klade otázku, kolik toho bude moci od takových „přátel“ očekávat, až vyprší jeho vlastní čas.

Když už o tom mluvíme, tato válka by mohla pokračovat, nebo by mohla skončit vyjednaným urovnáním. Nebo by mohla skončit drtivou a nemilosrdnou porážkou Ukrajiny a jejích zbývajících západních podporovatelů. Někteří dokonce tuší, že Jermak má štěstí – nebo je dokonce tajně šťastný – že se dostal ven dříve, než se celá konstrukce zřítí.

Tak či onak, pokud jeho ubohý pád nakonec soustředí mysl Kyjeva na dosažení konce války dříve, než bude čelit nekonečnému kolapsu, pak i Jermak prokázal své zemi alespoň jednu nezištnou službu.