Seznam Zprávy i Novinky.cz mají problém

MS

Seznam Zprávy a Novinky.cz mají problém, který už nelze odbýt obvyklou debatou o tom, zda je některý novinář více nalevo nebo napravo. Jde o mnohem zásadnější otázku: kdo kontroluje média, kdo platí jejich novináře za práci mimo redakci a jaké vztahy mají lidé, kteří mají politiky kontrolovat, s prostředím, o kterém následně informují.

Seznam.cz je soukromé impérium miliardáře Iva Lukačoviče. Novinky jsou součástí stejné mediální skupiny. Samotné vlastnictví miliardářem samozřejmě nedokazuje politickou manipulaci. Rozhodně však bourá romantickou představu médií stojících někde mimo svět velkých ekonomických zájmů.

A právě tady začíná problém.

Mediální strážce dlouhodobě kritizuje část velkých českých médií za způsob, jakým zacházela s bývalou pětikoalicí a jejími odpůrci. To, co MS označuje za „pětisvazek“ a za fašizující způsob výkonu moci, není vlastnické propojení se Seznamem. Je to naše hodnocení širšího politicko-mediálního prostředí, v němž podle nás příliš často mizí hranice mezi kontrolou moci a sympatiemi k jedné části politické scény.

Nyní však máme před sebou něco konkrétnějšího než pouhý dojem z titulků.

Marie Bastlová patří mezi výrazné politické tváře Seznam Zpráv. Současně se podle veřejně dostupných materiálů podílela na podcastu Pod Proudem, který připravoval portál Obnovitelně.cz ve spolupráci se Svazem moderní energetiky a Aliancí pro energetickou soběstačnost.

A nešlo o jediný rozhovor.

Bastlová v této sérii zpovídala lidi z energetického byznysu včetně představitelů JRD a dalších společností působících v obnovitelných zdrojích.

Obnovitelně.cz ji přitom samo představovalo jako „moderátorku Seznam Zpráv“.

Později moderovala také akci série Pro moderní Česko. Pořadatelem byl Svaz moderní energetiky a mezi vystupujícími byl tehdejší ministr životního prostředí Petr Hladík.

A právě tady se kruh začíná uzavírat.

Série Pro moderní Česko nebyla jen soukromým večírkem několika energetických firem. Organizátoři sami uvádějí spolupráci se Státním fondem životního prostředí a záštitu Ministerstva životního prostředí.

Máme tedy politickou novinářku významného média, externí spolupráci s prostředím prosazujícím určitou podobu energetické transformace a následně moderování akce, na níž vystupuje ministr odpovědný právě za tento resort.

Samo o sobě to není důkaz korupce ani toho, že si někdo koupil obsah Seznam Zpráv.

Je to ale naprosto legitimní důvod požadovat transparentnost.

Kdo Marii Bastlovou za tuto práci platil? Kolik dostala? Z jakého rozpočtu byl honorář hrazen? Věděl o externím angažmá Seznam? A jaká pravidla má redakce pro situaci, kdy její politický novinář následně vede rozhovor s politikem, se kterým se setkával v rámci své externí práce?

Tyto otázky jsou ještě důležitější po aktuálním rozhovoru Bastlové s Petrem Hladíkem.

Bastlová se bývalého ministra ptala, zda jeho nástupci naleznou něco skutečně závažného. Hladík to kategoricky odmítl.

Jenže právě zde bychom od pořadu prezentovaného jako tvrdý politický rozhovor očekávali další otázky.

Ne proto, že by byl Hladík usvědčen z trestného činu. Není.

Ale protože kolem jeho bývalého resortu existují konkrétní otázky týkající se dotací, energetických projektů a fungování některých institucí. Novinář nemá politika odsoudit. Má ho konfrontovat s konkrétními skutečnostmi a nechat jej odpovědět.

A máme ještě druhý čerstvý příklad, který ukazuje, jak obrovskou moc může mít způsob, jakým médium informaci zabalí. Filip Turek prohrál soud se Seznamem kvůli svým výrokům o bezpečnosti e-mailových schránek.

Jenže existuje zásadní okolnost.

Soud podle samotných Novinek vyzval Turka, aby se k žalobě vyjádřil a předložil důkazy. Ve třicetidenní lhůtě odpověď nedorazila. Následoval proto rozsudek pro uznání: jeho procesní nečinnost vedla k tomu, že byl nárok Seznamu považován za uznaný.

To je podstatná informace.

Neproběhl klasický spor, v němž by jedna strana předložila technické důkazy, druhá protidůkazy a soud po jejich posouzení rozhodl, jak technicky fungují e-mailové schránky Seznamu.

Přesto může čtenář z titulku o omluvě „za nepravdivé výroky“ snadno získat právě takový dojem.

A tady se dostáváme k problému českých médií obecně.

Médium může být soukromé. Může patřit miliardáři. Novinář může mít externí zakázky. Firma může spolupracovat se státem. Politik může vystupovat na akcích zájmových organizací.

Každá z těchto věcí může být sama o sobě naprosto legální.

Když se ale tyto světy začnou překrývat, média mají o to větší povinnost být transparentní.

Protože skutečný problém nezačíná až obálkou s penězi pod stolem.

Začíná mnohem dříve – ve chvíli, kdy se lidé, kteří mají moc kontrolovat, pohybují ekonomicky a profesně ve stejném prostředí jako lidé a zájmové skupiny, které mají kontrolovat, a veřejnost o těchto vztazích neví.

A právě zde vidí Mediální strážce širší problém českého prostředí: koncentraci mediálního vlastnictví v rukou velmi bohatých podnikatelů, prolínání médií s byznysem, státem, lobbistickými organizacemi a politikou a následnou schopnost těchto médií rozhodovat, která témata budou dominovat veřejné debatě a jakým jazykem budou popsána.

MS tento model dlouhodobě kritizuje jako prostředí, které může vytvářet podmínky pro fašizující způsob politiky: nikoli proto, že by samotné soukromé vlastnictví médií bylo fašismem, ale protože nebezpečná koncentrace ekonomické, politické a informační moci může oslabovat skutečnou pluralitu.

Proto nepřijímáme jednoduchou rovnici „velké médium = nezávislé médium“.

Nezávislost se nepíše do loga.

Nezávislost se dokazuje transparentností, stejným metrem na spojence i protivníky, zveřejňováním možných střetů zájmů a ochotou klást nepříjemné otázky i lidem, se kterými se novinář zná z placených externích projektů.

A přesně na to se dnes Seznam Zpráv musí ptát sám sebe.

Protože novinář má kontrolovat moc.

Nemá se stát její součástí.

 

FB