Škopková chce inženýrku, opozice na Slovensko aneb Politika v zajetí naschválů

A jen stěží by to mohlo být jinak. Strany někdejší pětikoalice sice zjevně spoléhají na to, že český volič má krátkou paměť, zato slovenská politická reprezentace žádnou amnézií dozajista netrpí. Robert Fico a spol. si bezpochyby nadmíru dobře pamatují, jakých výpadů se v uplynulých letech od Fialovy vlády dočkali, a jakými výroky byli od svých českých protějšků častováni – a že to mnohdy byla docela síla.

Pro připomenutí dodejme zásadní momenty, jimž odcházející český kabinet navodil česko-slovenskou diplomatickou dobu ledovou. Vše odstartovalo zrušením mezivládních konzultací, k němuž došlo na jaře loňského roku, a ve stejné době pokračovalo setkáním Fialy s vůdcem slovenské opozice Michalem Šimečkou v Kramářově vile.

O necelý rok později hájil Petr Fiala daný krok slovy: „Myslím, že za této situace a těchto zahraničněpolitických aktivit Slovenska by takový formát nebyl na místě. Zatím pro to nevidím ani důvod, ani podmínky.“

Strašení Slovenskem

Pokud by někdo chtěl na jedné jediné fotce vidět, jak skutečně vypadaly naše vztahy se Slováky za Fialy, nelze než vřele doporučit, aby se každý podíval na fotografii z tiskové konference po setkání premiérů obou zemí před dvěma lety. Nenávistný pohled, jež Fiala na Fica vrhnul, vydá ne za tisíc, ale rovnou za milion slov. Pokud by pohledy uměly vraždit, svalil by se tehdy slovenský premiér ve vteřině k zemi…

Zdaleka však nešlo jen o Petra Fialu a jeho nijak neskrývanou averzi. Třeba takový ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák zacházel ve svých antislovenských výpadech ještě dál. V březnu 2024 obhajoval přerušení mezivládních konzultací slovy, že Robert Fico je hlásnou troubou Vladimira Putina, a nechal se také slyšet: „Všichni (ve vládě, pozn. red.) jsme se shodli na tom, že není vhodná chvíle, abychom nějakým manifestačním způsobem deklarovali naši spolupráci na nejvyšší úrovni a legitimizovali to, co v této chvíli Slovensko předvádí.“

Bez připomenutí by také neměla zůstat účast ministra vnitra Víta Rakušana na protivládní demonstraci v Bratislavě a jako poslední třešničku na dortu zmíníme, že prakticky celá tuzemská předvolební kampaň se nesla v duchu strašení Robertem Ficem, Slovenskem a takzvaným „slovenským scénářem“.

Co se změnilo na slovenské politice?

Může se ve světle těchto faktů někdo divit, že zástupci aktuální vládní většiny jeli začátkem prosince na Slovensko raději sami? Diví se tu ještě někdo, proč s sebou na cestu, jež měla vztahy se Slovenskem normalizovat, nevzali ty, kteří během svého vládnutí Slovensko neustále mistrovali, poučovali a kritizovali? Divit se samozřejmě může, ale smysl to příliš nedává.

Slovensko, na které se vydali Marek Benda a spol., je stále tím stejným Slovenskem, na které Bendova ODS i celá „její“ vláda intenzivně plivali. A Robert Fico je stále ten samý Fico, proti kterému Rakušan ještě nedávno protestoval a Fiala ho vraždil pohledem.

Škopková tak jen přes plot schválně hodila další talíř a zakřičela: „Břízolit – kachlíčky – inžinýrku.“ O víc tady nejde, ale na tom už nezáleží. Záleží na tom, že snad v české diplomacii přichází éra, kdy si politické špičky nebudou libovat v bourání dlouholetých vazeb s našimi nejbližšími partnery. Jedině na tom záleží…