Smutný pohled na Británii

ALEXANDER TOMSKÝ

Mediální komentátoři milují krize a když to na žádnou nevypadá, stačí trochu nafouknout negativní společenské trendy a na krizi je zaděláno. Proto berte i mé pesimistické úvahy s rezervou, přestože mi připadá, že od rozpadu sovětského impéria sleduji nezadržitelný úpadek západní civilizace.

Británie má podobné problémy jako ostatní západoevropské státy, trpí nízkou porodností a masovou imigrací, má konflikty s muslimy, státní správa, školství i zdravotnictví dlouhodobě upadá. Od socialistů nelze očekávat kapitalistickou reformu, jež by zastavila pokles životní úrovně a děsivě vzrůstající deficit rozpočtu. Úvěr je příliš drahý a škrty nemyslitelné. Vláda chystá to jediné, co umí, zvýšit daně už nyní nejvyšší od války těm bohatším. Tím ovšem vystěhuje možná až 30 000 cizích podnikatelů (non doms).

Po čtrnáctileté vládě konzervativců, která se nepokusila o žádnou reformu, hospodářství nechala zahnívat a vpustila do země 8 milionů migrantů během deseti let, voliči naštvaní konzervativci volili socialisty. Ti díky většinovému systému ​ dvou stran zvítězili extrémním poměrem. S pouhými 33, 7 procenty voličů získali největší parlamentní převahu v dějinách 411 křesel z 650 kdežto konzervativci se smrskli na 120. Zbytek si rozdělily ministrany z levé strany spektra, čili Skoti, Velšané, liberálové a zelení. A to v době, kdy v Evropě i Británii narůstá národně konzervativní pravice. Výsledek způsobil šok a společenské napětí. Voliči si koupili, co nechtěli, proč by teď měli poslouchat vládu, která nereprezentuje většinu.

Těsně před volbami založená strana Reform (původně strana nezávislosti UKIP Nigela Farage) vylétla v průzkumech k hranici 30 procent a kdyby se to za čtyři roky ve volbách potvrdilo, rozpadl by se systém dvou stran, který má zajistit pohodlnou parlamentní většinu. Je otázka, zda Faragova plebejská strana může v třídní společnosti zcela zastoupit Konzervativní stranu vyšší třídy. Její program je stejně atraktivní jako Trumpův v Americe a konzervativci už přemýšlejí, co z něho použít. Museli by však vyměnit svou černošskou vůdkyni, která postrádá anglické charisma.

Farage nabízí většině přesně to, co si žádá – zastavit legální i nelegální imigraci, což znamená pro elitu nemyslitelné, totiž vystoupit z Evropského soudu pro lidská práva. Hodlá také zarazit program bezemisní ekonomiky a povinné elektrifikace aut, snížit daně i odvody dělníkům a do škol by rád vrátil patriotismus, ačkoli většina učitelů je proti. A dokonce by rád vyřešil podivný anglický problém, 9 milionů osob v aktivním věku (16 -64) totiž pobírá dávky kvůli pracovní neschopnosti, často jen obezitě. Nárůst během let způsobilo zavedení psychiatrické diagnózy, hodit se marod nadosmrti je hračka. Odhaduje se, že nejméně polovina doktorů pracuje na poloviční úvazek. Není divu, že Británie trpí nedostatkem pracujících.

Labouristé však na tom také nejsou dobře, ti nejenže ztratili anglické dělníky, ale hroutí se i jejich aliance s muslimy, kteří se s pomocí levicových extremistů pomalu osamostatňují a mají šanci minimálně ve 30 levicových obvodech vyhrát.

Nemyslím si, že hrozí výbuch občanské nespokojenosti, jak prorokují pesimisté. Napětí mezi vládou a občany nepochybně čtyři roky poroste a budeme svědky mnoha střetů vzhledem k tomu, že masovou imigraci lidé dnes viní za veškerý ekonomický úpadek, a premiér, jenž zahájil svou kariéru v oboru lidských práv, a je tak jako jeho parlamentní parta zastáncem otevřených hranic, byť se teď pod tlakem tváří, že s tím něco udělá. Budou se opakovat potyčky s policií, jako byla ta v Eppingu, kde lidé demonstrovali před hotelem, v němž byl ubytován nelegální uprchlík z Etiopie, jenž napadl nezletilou dívku. A že si policie dovolila proti nim najmout dav demonstrantů „anti-rasistů,“ rozhořčilo slušnou veřejnost. Opět prokázalo, že tato vláda bude i nadále usilovat o násilnou převýchovu společnosti. Už chystá nový přísnější zákon proti „islamofobii.“ Náklady na nelegální migraci podle deníku The Times už dosáhly 5,77 milionů liber denně a rostou.

Británie je nemocná, stala se varovnou ukázkou, kam vede socialismus pečovatelského státu a progresivistické představy o rovnosti všech kultur a lidí. Mnoho lze ještě napravit, ale to nejcennější je ztraceno. V Londýně dnes žije tradičních Britů méně než 30 procent, Anglie už nikdy anglická nebude.

MFD

(38 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...