Socialistický neokapitalismus




Sdílet článek:
Nejen řada klasických liberálních ekonomů dlouhou řadu let konstatuje, že stát neumí ani podnikat, ani investovat, protože se programově zbavil všech ekonomických ukazatelů a nutných zpětných vazeb, počíná si pak metodami pokusů a omylů tak dlouho, až společnost zcela zbaví nejen veškeré individuální aktivity, osobního bohatství a majetku, až se nakonec zbaví veškerého lidského potenciálu a zůstane mu pouze bezcenné, ovladatelné maso.

Zisk z libovolné činnosti náleží v první řadě tomu, kdo se o něj zasloužil. Tedy tomu, kdo jej promyslel, zafinancoval a následně úspěšně zrealizoval. Zde, a nejen zde, vzniká mylný dojem, že zisk ze soukromé činnosti, nebo alespoň jeho drtivá část, náleží státu na jeho pofiderní projekty a zámysly.

Pokud by to takto mělo platit, pak – pokud bychom byli konzistentní – musíme přece říci, že stát je povinen se stejnou měrou podílet i na ztrátě nezdařeného soukromého podnikatelského záměru, a tedy v případě neúspěchu vracet jednotlivci alikvotní část jeho ztráty. Každý se v tomto okamžiku plácne do čela, co že je to za obrovský nesmysl, proč by to stát dělal? Vida, tak z jedné strany je údajně správné a logické (sic!), že stát si násilím bere značnou část soukromého vlastnictví nabytého úspěšnou činností, na druhou stranu ale od neúspěchu dává ruce pryč a ponechává jej plně na bedrech jedince.

Ani nebudu hovořit o sekundárních povinnostech platit výpalné v podobě pseudopojištění sociálního a zdravotního, které je nutné platit bez ohledu na dosažený zisk, případně povinnosti odvádět DPH z faktur v okamžiku vystavení, bez ohledu na jejich inkaso. Ze stejného kotlíku jsou i daňové fikce, kdy v některých situacích mají finanční úřady právo vyměřit daň „v místě a oboru obvyklou“, místo daně vypočtené z reálných účetních materiálů.

Ne nadarmo tedy můžeme říci, že soudobá forma státu je sice do jisté míry svolná se soukromým podnikáním jednotlivce, ale zároveň jej staví před demotivační fakt, že jeho činnost je povolena pouze pro soukromé účely a cíle státu, že slouží pouze jako užitečný idiot, jehož úspěchy si stát automaticky přivlastní, zatímco neúspěchy mu ponechá na zádech v plné výši a přiloží k nim ještě svůj další díl trestu za neúspěch (ať ve formě exekucí za nesplacené sociální pojištění, či jiný přídavný trest). O nemožnosti jednoduchého bankrotu firmy, či nefunkčního osobního bankrotu ani nemluvě.

Když situaci rozebereme kolem a kolem, nacházíme, že socialistický stát se sice zbavil centrálně řízené, plánovité ekonomiky, protože bylo nad slunce jasnější, že není schopna správně alokovat zdroje, ani nemá signály o vzácnosti komodit a reálných cenách výrobního kapitálu, není proto schopna ekonomické kalkulace. Na straně druhé vidíme, že dispoziční právo k vytvořenému kapitálu si nadále ponechává stát ve vlastních rukou a byrokraticky nakládá s jeho aktivy, zatímco pasiva s úsměvem ignoruje.

Závěr z toho je vcelku jasný: nejedná se zde v žádném případě o nějakou formu kapitalismu, nýbrž byla jen forma absolutního veřejného vlastnictví výrobních prostředků zaměněna za jinou formu státního vlastnictví.

V pozdní fázi reálného socialismu, v osmdesátých letech minulého století, byly státní podniky převedeny po perestrojkovém vzoru do režimu tzv. samofinancování (chozrasčotu). Samozřejmě za byrokratického dohledu státních orgánů. Státním podnikům, které nějakým aktivnějším přístupem k výrobě dosáhly nějakého významnějšího zisku, byla stejně aktiva odebrána a následně přerozdělena podnikům zastaralým, neefektivním, či jen se vezoucím. Dnešní podoba je však jiná. Aktiva jsou nadále odebírána jednotlivcům i firmám zcela přepjatým zdaněním, ale vybrané zisky nejsou redistribuovány, ale spotřebovávány státním aparátem na řadu zcela nesmyslných a ekonomicky nezdůvodnitelných cílů.

Jedním z dalších dopadů takto de facto opět centrálně řízené ekonomiky (jen s vytěžením užitečných idiotů) je, že je v podstatě účinně zabráněno tvorbě domácího kapitálu. Firmy jsou následkem toho podkapitalizovány a vzniku nových firem je bráněno nejen administrativně, ale hlavně nesnadným přístupem ke kapitálu cizímu. Stát na tuto svou chybu, kterou způsobil svou činností, reaguje dvěma metodami.

V prvé instanci zve do země cizí investory, kterým vytváří netržní, korupční podmínky formou investičních pobídek. Rozumějme tomu jednoduše tak, že Pepíkovi stát daňově uloupí jeho pracně vydělané peníze, aby pak za ně pozval zahraničního investora, který bude poté Pepíkovi nekale konkurovat, nebo jej jen donutí k nějaké podřadné subdodavatelské funkci. Pochopitelně na tu investiční pobídku, ať už realizovanou jakkoliv, praskne kromě finančních prostředků i nutné zničení zemědělské půdy na stavbu provozních hal, které si vynutí další zábory půdy na infrastrukturu, dopravní obslužnost, ekologickou zátěž atd. atp.

Závěrečným efektem celé zahraniční investice je to, že v okamžiku, kdy zahraniční firma vytěží nejen pracovní sílu za nevalných pracovních podmínek, ale vypotřebuje i další benefity, třeba v podobě daňových prázdnin, vyklidí pozice a odejde vytěžit podobné výhody kamkoliv jinam. Po ní zde zůstanou jen opuštěné haly, zplundrovaná brownfields a sekundární nezaměstnanost.

Samostatnou kapitolou jsou samozřejmě „podnikatelé“ kteří správně nalezli, že než vymyslet nějaký produkt, vyrobit jej a prodat, je jednodušší přisát se někam do státních penězotoků a odebírat si z něj prostředky jinými cestami, počínaje nejrůznějšími dotacemi, přes nejrůznější státní operační programy, až po účast v pochybných státních zakázkách. (Při té příležitosti by se jistě vyplatilo zkoumat, za jakých podmínek a jakými metodami začali podnikat naši současní největší oligarchové, miliardáři a multimilionáři.) Ale k tématu:

V druhé instanci se stát etabluje jako největší investor v zemi (a také největší zaměstnavatel!!!), v jehož režii jsou zadávány tzv. „veřejné zakázky“ nejrůznějšího druhu, které se typicky vyznačují nekvalitními smlouvami o předmětu dodávkypředražením cenynedodržením smluvené cenynedodržení dodacích lhůt a samozřejmě velmi spornou jakostí dodávky. (Úsměvné je, že všechna ta výběrová řízení přikládají nejvyšší váhu ceně dodávky a o jakosti se příliš neuvažuje.) O velmi sporných, ke korupci přímo vybízejících výběrových řízeních, není nutno ani příliš hovořit. A o odpovědnosti za hospodaření se svěřenými prostředky už vůbec ne!

Stát velmi rád hovoří o investicích, o jejich nezbytnosti, ale už není schopen vidět a pochopit, že investice, aby se tak dala označit, musí být efektivní, tedy výnosná. Protože stát neumí návratnost těchto svých „investic“ žádným způsobem měřit, není opět schopen ekonomické kalkulace, nemá ponětí o reálných cenách a ani o návratnosti takovéto pseudoinvestice. Stát proto neinvestuje, ale pouze podniká se ztrátami s cizími penězi, přesněji řečeno, stát pouze neefektivně utrácí cizí kapitál.

Stát v prvé řadě nemá apriorní právo na cizí kapitál, zejména proto, že se o jeho tvorbu nijak nezasloužil, neumí s ním hospodařit a jediným výsledkem je soustavný úpadek hospodářství i bohatství společnosti. Stát vůbec nemá právo vlastnit jakýkoliv kapitál, protože pak se stává právním podnikatelským subjektem bez odpovědnosti za své hospodaření, se sklonem k vytváření korupčního prostředí a navíc sám sebe vyjímá a priori z vlastní jurisdikce, čímž se stává jakýmsi feudálním subjektem.

Z předchozího lze tedy uzavřít, že státu „právem“ nenáleží vůbec žádné daně. Ani malé, ani velké. Jsou jen dvě možnosti: buď je stát novodobý tyran, otrokář, který si výši „výpalného“ sám stanovuje, vynucuje i trestá. Mechanismus demokratických voleb s tím nijak nesouvisí, protože žádný ze zvolených zástupců tuto premisu nemůže (a ani nechce) změnit. Mění se pouze jedinci, kteří udržují stejný status quo.

Pokud nemá a nechce být stát novodobým tyranem, pak musí být daně dobrovolné. Pokud někdo namítne, že v tom okamžiku by daně přestali okamžitě všichni platit, má pravdu a je to tak naprosto správné. Až by se za nějaký čas ukázalo, že nějaká státní funkce (nebo služba) začíná významnému množství lidí scházet, začali by si ji platit dobrovolně, ale nepochybně ve zcela jiné formě, než dnes. A také s jinou kvalitou služby. Stát a jeho aparát by nutně prošel velmi tvrdou redukční dietou a byl by (možná) resetován tak, jako dnes občas resetujeme počítače: znovu, z čisté vody.

Je otázkou, zda by byl stát schopen (poté, co si znova uvědomí svou moc) setrvat nadále v nějakém rozumném měřítku, jak by rádi viděli minarchisté, nebo by znovu metamorfoval do obludného systému dnešních měřítek, až by si vynutil další reset. Anebo úplnou změnu systému.

Nepochybné je, že stát této podoby a formy je nebezpečným pokusem, protože obrátil přirozené lidské jednání z koncepce, že „stát je službou pro občana“ ve zvrhlou formu, ve které je zde stále více uplatněn princip, že „občan je určen (a obětován) pro účely státu“.

Petr Závladský | úterý 31.3.2015

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

3 Comments

  1. Za současné konstelace to zrovna nemám za achilovu poatu stavu dění.
    CTRL
    Metatron
    Vyvadil: Fiala budí dojem, že nic než Ukrajina jej nezajímá. Johnson dovedl rusofóbii k dokonalosti
    20:07 08.07.2022

    Advokát a zakladatel hnutí Přátel Sputniku v ČR Jiří Vyvadil uvedl svůj pohled na události týdne v rozhovoru pro Sputnik. Od jednání poslanců o kauze Dozimetr po zahájení předsednictví ČR v EP, taxonomii až po rezignaci britského premiéra Johnsona. Argumentoval, proč střet Západu s Ruskem potrvá významně déle, než se očekávalo.
    Hlavní prioritou českého předsednictví je podle předsedy vlády zvládnutí uprchlické krize a povalečné obnovení Ukrajiny. Nedávný průzkum STEM ukázal, že v porovnání s dubnem pouze 40 % Čechů je v červnu ochotná uskromnit se, aby pomohli válečným uprchlíkům. Nakolik se s prioritami pana premiéra ztotožňuje české obyvatelstvo?
    Jiří Vyvadil: Především si na něm uvědomme, jak nezajímaví jsou dnešní politici Západu oproti Vladimíru Putinovi. Ačkoliv Petr Fiala mluvil jménem „předsednické země EU“ naslouchalo jeho projevu ze 705 europoslanců pouhých 30 a to tam jistě byli přítomni všichni čeští zástupci. Šedivá myš, která zde v Česku vyhrožuje Rusku, Číně a ve skutečnosti bez významu. Naše média psala o obrovské potlesku, místo aby napsala, že to byl trapas. Jeho projev, který jste zřejmě ze slušnosti zaznamenali, jinak necituje žádná agentura, dokonce ani ne propagandistický portál Politico.eu. Jakoby nexistoval. Reakce českých politiků je téměř nepodstatná. Koalice ho chválila, opozice kritizovala. Ve skutečnosti nikoho nezajímal. Nudný, šedivý projev. Že navíc je jako vždy únavně doplněn opět výzvami na podporu Ukrajiny je už mantrou a premiér Fiala budí dojem, že nic než Ukrajina jej vlastně nezajímá. Budiž podpořil zařazení plynu a jaderné energie mezi „zelené zdroje“, ale ty by zřejmě prošly i bez jeho přispění, neboť, drtivá většina ho neposlouchala.
    Včera EP schválil a dočasně zařadil jadernou energii a plyn do zelených zdrojů. Přitom europoslanci od strany Pirátů byli těmi z nemnoha, kdo hlasoval proti taxonomii z důvodu údajné podpory Ruska a nesplnění klimatických cílů. Proč se podle Vás Piráti neohlíží na reálné potřeby energetického mixu ČR a v zájmu koho jednají?
    Piráti jsou klasičtí progresivističtí aktivisté. Byli oživením naší politické scény, ale dosáhli svého vrcholu. Milují transgender, svatby homosexuálů, jsou extrémně protiruští…I proto, že zařazení plynu do zelených zdrojů by bylo údajnou pomocí Rusku, hlasovali proti. Přitom v situaci, kdy Česko je na dodávkách plynu 100% závislé a oni se se proti tomu staví svědčí o tom, že jim je racionalita zcela cizí. V každém případě jejich pozice se bude umenšovat, což osobně vítám, protože jejich ministr zahraničí Jan Lipavský je takový malým českým klonem Borise Johnsona a kromě boje proti Rusku nic neumí.

    8 OdpovězČvc 9, 2022 13:26
    Metatron
    Návštěvník
    Metatron
    Jak jako předseda přípravného výboru hnutí „Přátel Ruska v České republice“ vidíte vyhlídky na výsledky, případně ukončení střetů mezi Západem a Ruskem a jeho spojenci?
    V jistém smyslu budu parafrázovat Vladimíra Putina, že střety vlastně ani pořádně nezačaly. Já vím, že na první pohled to zní cynicky, ale uvědomíme-li si, že například válka v Iráku, která zahrnuje přibližně stejně velké území, a to mluvím jen o té 2. válce, trvala osm let a stála život asi půl miliónu lidí, tak mě udivuje, že si někdo myslí, že tento konflikt skončí během pár měsíců, když se proti Rusku spojilo více než 40 nepřátelských zemí Západu. A každý asi chápe, že ten konflikt má kromě vojenské stránky na samotné Ukrajině, mnohem závažnější dopady celosvětové v podobě zcela nepříčetných ekonomických sankcích, zejména pokud jde o embargo plynu a ropy, které šponují ceny energií k oblakům, ale za jejich uvalení mohou výlučně státy Západu…
    Každý chápe, že totální podřízenost a závislost západních států na USA má jeden důsledek. Dokud se z Bílého domu nezavelí, že už by to chtělo se s Ruskem dohodnout, do té doby budou konflikty jak na vojenské, tak i ekonomické úrovni existovat.
    Kupodivu souhlasím s USA, že ten střet s Ruskem a potažmo Čínou je střetem o nové uspořádání světa, kdy bude či nebude zachována dosavadní představa Západu, že zvítězil liberální Západ, a nebo, že nastoupí éra vyváženého multipolárního světa. A protože svět byl nejbezpečnější v době, kdy se Západ vedený USA a Východ vedený Sovětským svazem navzájem kontrolovaly, skončí současné střety opět tím, že Západ (USA+EU+ spojenci) a Východ (Rusko+ Čína+ spojenci) opět budou v geopolitické rovnováze. A to zřejmě za Západ bude moci odpískat až budoucí americký prezident.
    Takže na to máme dva a půl roku…

    6OdpovězČvc 9, 2022 13:31
    ʇɐʞʇo uǝןzǝ
    Návštěvník
    ʇɐʞʇo uǝןzǝ
    Rušiči domorodcú z chýší nato neví co to je válka a dělají vše aby se jim to přesunulo domů i když světoobčani to mají za prázdný pojem s tiskárnou bankocetlí, ale už taky začínají tušit že to přestává být jistota konstanty.

    0OdpovězUpravČvc 9, 2022 17:27
    ___________________________________
    S tímhle odpráskli sklad munice ve 130. metrové hloubce.
    https://www.armyweb.cz/images/SVETOVEARMADY/RUSKO/ZBRANE/ISKANDER/obr_01.jpg

    • A nasadím tomu korunu. 🙂
      Vím že je to těžké pro absolventy inkluzek pochopit ale je to tak že úžeři jsou nevzdělatelní bez ohledu toho kolik si pořídili titulů.

  2. A ěšťě
    anonymka
    Je na čase, aby se mezi sebou začal západ rvát a hádat. Prognózuji, že až půjde do tuhého a bída o energie i všeobecně se ještě zhorší, budou se mezi sebou rvát jak psi o kost. U mě smích nastane, když si nakonec po té rvačce Němci prosadí Nord stream 2. Ovšem zatím to nehrozí. Je však evidentní, že už dnes si státy, (tedy některé, náš ovšem nikoliv), začínají hrát na vlastním písečku.
    https://www.novinky.cz/zahranicni/clanek/vratte-nord-streamu-1-turbinu-naleha-habeck-na-kanadu-40402407#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.web.nexttoart

    U nás to Fialova vláda hodlá řešit tak, že chudině něco málo na energie přidá, a prdeli je jejich předvolební rozhodnutí nezvyšovat daně. na to přidávání chtějí vykrýt náklady státu zavedením jak sektorové dně, tak další solidární daní. Nestačí, že platíme již léta solidární daň za nažrané fotovoltaické barony. Nestačí, že máme solidární zdravotnictví, ze kterého si naprosto nesolidárně musíme hradit většinu léků a nesolidárně si platíme účet u zubařů, ale solidárně pěstujeme superdrahé pacienty, solidárně z našich peněz posíláme zbraně na Ukrajinu, a solidárně rozhazují prakticky všechny vlády naše peníze téměř do celého světa na podporu kde koho, tak ještě další solidární daň, kterou pracujícím strhnou z výdělku.

    Ani zvýšení sektorových daní pro bohaté firmy a banky nejde kolem nás, týká se nás též, když se daně zvýší, zisk těchto firem se nesníží, jen navýšení zahrnou do cen pro spotřebitele. Drahé bankovní úvěry pak firmy promítnou do zvýšené ceny zboží.

    Smrt nikomu nepřeju, ale kdyby nějaký magor vystřílel tuto vládu jak koroptve, tak bych určitě neplakala. Zatím lze doufat aspoň ve smrt politickou. Bohužel, hodně sociálně slabších lidí si myslí, že tato vláda pro ně něco dělá a střední třídě ještě nedošlo, že oni jsou tou obětí.

    0 OdpovězČvc 9, 2022 18:10

    Návštěvník
    ʇɐʞʇo uǝןzǝ
    Je tedy fakt že lágr a režim je v něm co provozují dozorci a ovlivňují, ale tentokrát vybrali talenty brutopýrace.

    0OdpovězUpravČvc 9, 2022 19:27

Napsat komentář: sergej Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*