Současná hradní kauza ukázala, že další „dezinformace“ je pravdivá: Hradní kmotr Petr Kolář je skutečně klíčovou postavou na Hradě

NESPOKOJENY

Současná hradní kauza ukázala, že další „dezinformace“ je pravdivá: Hradní kmotr Petr Kolář je skutečně klíčovou postavou na Hradě, ač Petr Pavel před volbami sliboval opak. V demokratickém státě by to bylo na abdikaci a nové prezidentské volby. Pavel je poslušná loutka bez vlastního myšlení a zřejmě za vítr peněz je schopen udělat úplně cokoliv. Trefné analýzy vystihující charakteristiku současné situace a její pozadí.

Petr Kolář je bezesporu člověk velkého záběru, schopností a kontaktů. Diplomat se silnými vazbami na Demokratickou stranu USA, osobní přítel zesnulé „Krvavé Madly“ Albrightové, s kontakty na majitele největších zbrojařských firem v ČR i v zahraničí, ovlivňující nejvyšší patra české politiky. Neformální osoba v pozadí mnoha dějů, člověk s historickými kontakty na CIA a FBI, i na FSB a SVR. Od roku 2014 zaměstnanec jedné z nejvlivnějších amerických právních a lobbistických firem, působících ve Washingtonu D.C., Squire Patton Boggs. A aby toho nebylo málo, také člen dozorčí rady české pobočky Aspen Institutu.

Kariéra rozhodně impozantní, s jednou základní vadou. Nulový zájem o Českou republiku jako o místo, kde žijí normální lidé. Jen „vysoké hry patriotů“, naplňování osobních ambicí, prosazování zájmů na něho navázaných firem a politiků, a samozřejmě také hájení zájmů zemí, s nimiž je spjat pupeční šňůrou pohádkových příjmů a ideologického souznění. Politický pragmatik a manipulátor, schopný přes své kontakty (a jejich peníze) prosadit téměř cokoliv.

Kolář také „stvořil“ Petra Pavla. Vybral si ho jako ideální „nosič“ svých politických a strategických vizí a jak sám řekl, vybrousil ho do podoby briliantu. Jejich spojení nebylo náhodné, šlo o pečlivě zkalkulovaný a naplánovaný projekt. Cíleně ho profiloval jako antipopulistu, nabízejícího řád a klid. Snadno ovlivnitelný, lehce vydíratelný a politicky naivní generál, s pečlivě budovaným image válečného hrdiny a lidové „klidné síly“, byl po relativně jednoduchých zásazích vizážistů připraven zaujmout chytlavou pozici syntetické reinkarnace Tatíčka Zakladatele. Jen místo koně dostal motocykl podle vlastního výběru. Jeho zvolením prezidentem ČR se v politickém prostředí funkčně impotentní a názorově zcela vyprázdněné vlády Petra Fialy definitivně propojily zájmy politických elit EU, vedení NATO, kapitánů zbrojního průmyslu a novodobých českých miliardářů. Co to přineslo ČR a nám, občanům, to jsme mohli sledovat poslední tři roky doslova v přímém přenosu.

Pavlovi, šachové figurce Kolářem rozehrané politické hry, byla také určena role jedné z hlavních pojistek proti převzetí moci Andrejem Babišem v případě jeho volebního vítězství. To neklaplo, alespoň zatím. Hnutí STAČILO! se sice podařilo eliminovat, ale ANO ve volbách s velkým náskokem zvítězilo a Pavel byl víceméně donucen pověřit Andreje Babiše sestavením vlády. Sázka na problémy s jejím formováním nevyšla, většinová vláda na půdorysu ANO – Motoristé – SPD byla vyjednána poměrně rychle a Pavlovi tak nezbývalo nic jiného, než Babiše se skřípěním zubů jmenovat premiérem.

Nevyšel ani pokus zatáhnout do boje proti Babišově vládě Pavlovi, resp. Kolářovi příznivě nakloněný Ústavní soud. Očekávaná ústavní stížnost proti odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem na základě umělé aféry kolem deset let starých výroků na sociálních sítích se nekonala. Nová vláda odmítla ústy premiéra hrát hru na nezávislost a nestrannost ústavního soudu a navíc začala dávat jasně najevo, že předvolební sliby myslí vážně i bez Filipa Turka v roli ministra. Bylo třeba najít jinou cestu.

Kolářovi, soukromníkovi bez prověrky, bez zaměstnaneckého poměru k Hradu, ale zásadně ovlivňujícímu jeho personální politiku a kontrolujícímu zřejmě i veškerou Pavlovu korespondenci, nahrála na smeč jistá politická nezkušenost nového ministra zahraničí. Konkrétně jeho rozhořčená, nepříliš diplomatická reakce na něco, o čem toho zatím moc nevíme, ale co zřejmě bylo spouštěčem jeho noční SMS.

Hned následující den „dramaticky rozrušený“ Petr Pavel oznámil na narychlo sbubnované tiskovce chvějícím se hlasem národu a novinářům, že je ministrem zahraničí vydírán, otázky se nepřipouštějí, odlétám na dovolenou. Jako komedie dobré, jako politické gesto podstatně trapnější než tiskovka, na níž oznámil lidu viditelně vyděšený Andrej Babiš, s tehdejším šéfem zamini Hamáčkem po boku a za zády s CIA zavázaným šéfem BIS Koudelkou, že universální ruští agenti, Čepiga a Miškin, vyhodili do povětří sklad munice ve Vrběticích.

Další kolo „Antibabiš“ tak bylo odstartováno. Těžko říci, jakým směrem se situace vyvine, ale vypadá to, že Kolář se prostřednictvím Petra Pavla pokouší vyvolat vládní krizi. Klíčovým momentem bylo Pavlovo oznámení, že podklady (zřejmě nejen onu poslední SMS) předal nikoliv policii ČR, ale konkrétně ÚOOZ, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. To má zřejmě vyvolat dojem, že vláda jedná jako organizovaná zločinecká skupina a podpořit tak nejen hlasování o nedůvěře ve Sněmovně, ale také připravovanou akci tlupy Milión chvilek pro demokracii, „proslavené“ mimo jiné veřejným roztrháním Ústavy ČR. Je navíc dost možné, že se Kolář tímto krokem snaží předejít očekávatelnému oznámení, podanému stejnému útvaru současným kabinetem na bývalou Fialovu vládu v souvislosti s kauzami Dozimetr, Kampelička, Bitcoiny a dalšími.

Přes všechny peripetie se ale zdá, že vláda útoky ustojí, protože Andrej Babiš se dokáže domluvit nejen se zbrojaři a dalšími kapitány české ekonomiky. Nepřinese to jen změnu orientace domácí a zahraniční politiky ČR, ale také významné omezení vlivu Petra Koláře na její chod. Ledacos totiž nasvědčuje tomu, že jeho doba pomalu končí. V boji s novou vládní garniturou udělal hned několik chyb, a ty se, jak známo, v politice neodpouštějí.

Tak především nasazení nejtěžší figury, Petra Pavla, do otevřeného boje proti Andreji Babišovi vedlo k rozbití jeho pracně vybudované image reinkarnace TGM a objevila se Pavlova pravá podstata snadno ovladatelného člověka bez vlastního názoru, řízeného svými poradci a „kmotry“ v pozadí, s nulovým diplomatickým a státnickým talentem. Navíc neschopného rozlišovat mezi reálnou politikou a politickým aktivismem.

Kolářovi se také povedlo pevně stmelit současnou vládní koalici. Pavlovi nic nebránilo pozvat na Hrad šéfa Motoristů a sdělil mu otcovským hlasem, že toho Turka tedy schválí. Motoristé, daleko více podobni původní ODS, než parta postfialovských zoufalců, by mu byli zavázáni a „zlobili“ by nejspíš Andreje Babiše daleko více, než si budou moci dovolit nyní. Premiér se za ně totiž postavil, což nemohou jen tak přejít, a Andrej Babiš, zkušený politický harcovník, to velmi dobře ví.

Největší ránu Kolářovi ale zasadilo zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Podstatně tím ztratily na významu jeho vazby na demokratické politiky v USA a mnoho z jeho kontaktů nejspíš nenávratně zmizelo. Kromě ztráty pozice ve zbrojním segmentu, jehož šéfům Andrej Babiš úspěšně nabídl zachování jejich zisků a „světlých zítřků“, dojde nejspíš také k omezení Kolářova vlivu v oblasti energetiky. Postupující „trumpizace“ české politické scény bude zřejmě omezovat jeho vliv i v dalších oblastech české politiky a ekonomiky. Uvidíme, jak se s tím dokáže vyrovnat. Stále totiž nejspíš věří, že ještě neřekl poslední slovo. [zdroj]

Koláře odstavili od moci a tak se pokouší svrhnout vládu

Petr Kolář ještě před nedávnem skrze prezidenta ovládal řadu klíčových rozhodnutí. Zahraniční politiku, NATO, munici pro Ukrajinu, zakázky pro zbrojaře.

Dnes je z něj viditelný zoufalec, který kope kolem sebe, panikaří a dělá jednu chybu za druhou.

A vůbec to nejlepší na tom všem je, že táhne sebou do propasti i prezidenta Pavla.

Všechno pravděpodobně začalo tím, že Andrej Babiš Koláře a s ním i Řehku a spol. odřízl od muniční iniciativy.

Česko vede projekt nákupu stovek tisíc kusů munice pro Ukrajinu a organizuje miliardové zakázky pro zbrojařské firmy.

Babiš původně chtěl iniciativu zrušit, ale nakonec se se zbrojaři dohodl sám, bez Hradu a bez Koláře.

Tím ho vyšachoval z role prostředníka, který roky rozhodoval, kdo dostane kolik a za jakých podmínek. To je pro Koláře konec. Nejen politický, ale hlavně finanční.

A proto Kolář, když ztratil přístup k hlavnímu proudu peněz a vlivu, tak mu zbyla jediná šance. Za každou cenu shodit vládu. Jeho motivace je teď čistě existenční. Pokud se mu nepodaří vyvolat krizi, rozbít koalici nebo donutit Babiše k ústupkům, tak přijde o všechno. Provize, zakázky a postavení stínového prezidenta.

Proto vyzradil ty SMSky mezi ním a Macinkou a udělal z prezidenta člověka, který se hroutí pod tlakem „nezkušeného“ ministra.

Poté, co poslal Pavla jezdit na motorce do Malagy, ať si vyvětrá hlavu po té ostudné tiskovce, kde vypadal, že se každou chvíli rozpláče, si Kolář uvědomil, že to s tou tiskovkou přehnal.

Tak vypustil podezřelé fotky z dovolené. Obyčejný motel, jízda krajinou, luxus je parta a svoboda. Klasické vrtění psem. Odvést pozornost od tiskovky, kde prezident skoro plakal o vydírání ústavního činitele.

Lidi se baví o tom, jestli je to AI, jestli ten motel funguje, jestli tam foukal vítr nebo pršelo. Původní problém byl téměř zapomenut.

V neděli se chystá demonstrace. Opozice, Milion chvilek a ukrajinská komunita přijdou podpořit „svého prezidenta“.

Pokud se Pavel zúčastní, bude to vypadat jako zoufalý PR kousek.

Pokud nepřijde, bude to vypadat jako zbabělost.

V obou případech prohraje.

Kolář už nemá žádnou kartu.

Všechno vsadil na to, že shodí vládu za každou cenu.

A je jasné, že se mu to nepodaří.

Vláda v čele s Babišem se musí náramně bavit.

Kolář, teď už jen kope kolem sebe, zatímco pes se kterým chtěl vrtět se mu zakousnul do zadku. [zdroj]

Vládne nám nikým nevolený stínový prezident?

Když v noci na 27. ledna 2026 ministr zahraničí Petr Macinka poslal dvě noční SMSky, nepsal je prezidentu Petru Pavlovi. Psal je Petru Kolářovi.

A přesto prezident na mimořádné tiskové konferenci ty samé zprávy označil za „pokus o vydírání své osoby“ a okamžitě je zveřejnil jako oficiální materiál Kanceláře prezidenta republiky.

Tím přímo potvrdil to, že člověk, který byl označován jen jako ,,přítel po boku“, Petr Kolář není jen obyčejný externí poradce, který rád a zadarmo poradí, ale že se v podstatě jedná o Stínového prezidenta.

Kolář nemá žádnou smlouvu s Hradem. Žádný plat, žádná dohoda o pracovní činnosti, žádná vstupní karta zaměstnance. Nemá ani bezpečnostní prověrku na stupeň tajné ani přísně tajné, pouze základní „vyhrazené“, které si Kancelář prezidenta udělila sama.

Přesto je to právě on, přes koho tečou nejdůležitější politické vzkazy od člena vlády. Ministr zahraničí, který má plný přístup k oficiálním kanálům Hradu, volí noční SMS jemu. Prezident to bere jako přímý útok na sebe.

Logika je brutálně jednoduchá, kdyby Kolář neměl reálnou rozhodovací moc, nikdo by mu takové věci neposílal.

Kolář je konzultantem mezinárodní lobbistické a advokátní firmy Squire Patton Boggs, která v minulosti hájila Huawei proti americkým sankcím nebo klienty s pochybnou minulostí.

Současně je předsedou správní rady Nadace rodiny Holečkových, spojené s miliardářem René Holečkem a zbrojařským gigantem Colt CZ Group. Sám přiznal, že pomáhal Colt CZ s expanzí v USA a Kanadě.

Prezident Pavel v roce 2023 absolvoval jedinou byznysovou zastávku v USA právě v továrně Colt za doprovodu právě Koláře.

Střet zájmů je zde tak zjevný, že by ho měl vidět i slepý.

Kolář radí prezidentovi v zahraniční politice, bezpečnosti, NATO a podpoře Ukrajiny, tedy v oblastech, kde se státní rozhodnutí přímo promítají do miliardových zakázek pro české zbrojaře.

Zároveň je placený konzultant lobbistické firmy a šéf nadace spojené s největším českým zbrojařským hráčem. Přitom nikomu nemusí ukazovat seznam klientů, prý kvůli advokátnímu tajemství, i když sám žádný advokát není.

Kauza Macinka to odhalila v plné nahotě.

Ministr nekomunikuje s Hradem přes kancléřku, mluvčího nebo premiéra. Komunikuje přes Koláře.

To potvrzuje, že Kolář je ústředním bodem rozhodování.

Nikým nevolený člověk s obrovským vlivem, bez transparentnosti, bez prověrky, s masivním střetem zájmů a ano, je to ten, co Pavla ke kandidatuře přemluvil.

Takže, vládne nám nikým nevolený stínový prezident?

A pokud ano, kdo to konečně začne systémově řešit. [zdroj]