JAN BARTOŇ
Přečetl jsem si víceméně konsternovaně názory našeho „experta“ na válku s Ruskem a také jsem „zabloudil“ do názorů čtenářů. Žijeme de facto v době válečných příprav s tím, že jaderné zbraně „neexistují“.Česko musí stavět nové základny. Až začne válka, půjdou přes nás spojenci na Rusy.
Pod tímto bombastickým titulkem tvrdí „bezpečnostní analytik“ Jan Jireš například toto:
Pro Česko z nových plánů vyplývá několik hlavních bodů. Zaprvé: musí vybudovat dvě pozemní brigády odpovídající aliančním standardům, přičemž předchozí alianční závazky mluvily jen o jedné. Zadruhé: musí modernizovat nadzvukové letectvo a pořídit letouny F-35. Zatřetí: musí výrazně posílit svoji protivzdušnou obranu. A čtvrtým klíčovým bodem je zajištění logistiky pro případ, že se rozhoří přímý konflikt mezi Západem a Ruskem.
Začnu vzpomínkou na události staré více než šedesát let. Tehdy jsem žil v „táboře míru a socialismu“ , jak tomu soudruzi říkávali, a probíhala tak zvaná „studená válka“ mezi tímto táborem a „kapitalistickým Západem“. Otec jednou přišel domů a říkal, že přišlo nařízení, že se všechny nákladní vozidla musí přebarvit na „khaki“. Bylo to někdy v době rozdělení Berlína zdí, kterou postavila vláda NDR (Německé demokratické republiky – pro nepamětníky) v roce 1961. Pak byla další „krize“, tak zvaná „Karibská“. Bylo to o rok později v roce 1962. V takové době jsem vyrůstal a „bral“ rozum.
Po pádu SSSR a onoho „tábora“ jsem se domníval, jak je vidět zcela naivně, že se snad nic takového už nebude opakovat. A jak pozoruji, historie se opakuje vlastně do puntíku stejně. Jen jsme změnili úhlavního nepřítele z USA na Rusko. Ano, zase stavíme zdi či ploty, opět se vede válka (tentokrát na území bývalého SSSR poté, so Rusko přepadlo Ukrajinu). V šedesátých letech se rozhořívala válka ve Vietnamu.
Když jsem v roce 1975/76 absolvoval jako „absík“ (po vysoké škole) základní vojenskou službu u protichemického vojska, soudruzi velitelé nás učili, jak se chránit nejen proti chemickým otravným látkám, ale i proti radiaci. Měli jsme celé „linky“ na odmořování vojenské techniky a cvičili jsme „o sto šest“. I tehdy se o jaderných zbraní mluvilo s „respektem“ a po roce 1968 byly tyto zbraně rozmístěny i u nás. Faktem je, že se nikdo z našich velících soudruhů kapitánů až plukovníků tímto nijak zvlášť nezabýval. Nicméně, bylo to takové „tabu“, že jsme všichni věděli, že by to byl konec světa, jaký známe.
Dnes naše děti, v mém případě vnučky, opět vyrůstají v atmosféře strachu z války podobné jako v té na počátku šedesátých let minulého století. Objevují se u nich údajně různé syndromy agrese a depresí. Tehdy, v éře „reálného socialismu“ to zřejmě probíhalo v naší populaci úplně stejně, pouze se o tom nepsalo a nerozebíralo se to. Oficiálně jsme byli pionýři, malované děti.
A je tu stejné téma války, které se v denním tisku více méně pravidelně objevuje. Vzato do důsledků – musíme postavit dálnice ne proto, abychom si je užívali v době míru, ale aby mohli naši spojenci „jít na Rusy“! A jako tehdy, ani dnes se naši „analytici“ neobtěžují úvahami o pravděpodobném použití jaderných zbraní, kdyby jedna z válčících stran neodvratně prohrávala. Evropa od Uralu po Gibraltar by se proměnila v jaderné ruiny – viz následky jaderných výbuchů v Hirošimě a Nagasaki.
Toto je dnešní svět, opět ve víru ještě „studenější války“ a vyhrožování vzájemným zničením jak z ruské, tak z naší strany. Rusko ústy svých propagandistů ostatně s kartou jaderných zbraní hraje téměř „dokonale“. Prosím, řekněte mi někdo, jak se mají naše děti cítit v bezpečí a věřit v budoucnost za této situace?

(9 votes, average: 4,78 out of 5)
V Norsku nyní žije přes 100 000 Ukrajinců. Počet Ukrajinců, kteří přišli do Norska, nyní překročil 100 000, uvádí tamní Norský imigrační úřad (UDI).
Podle nedávných údajů, které získal zdroj deník Aftenposten , zaregistrovala UDI 100 219 žádostí o azyl a kolektivní ochranu od ukrajinských občanů. Z nich 96 540 požádalo o kolektivní ochranu, zatímco 3 679 požádalo o běžný azyl, uvádí deník.
V posledních týdnech došlo k velkému nárůstu počtu Ukrajinců, kteří přicházejí do Norska a hledají ochranu. Aby UDI uspokojila tuto potřebu, zvýšila kapacitu o 750 dalších míst, z nichž 150 je k dispozici ihned. Nárůst je způsoben jak běžnými sezónními výkyvy, tak i skutečností, —–že mladí muži ve věku 18 až 22 let nyní mohou legálně opustit Ukrajinu, píše ZDROJ Aftenposten.—– Dříve přijíždělo měsíčně kolem 100 mužů ve věku 18 až 22 let, zatímco za září je toto číslo přes 700.
Podle Aftenposten nyní několik dalších evropských zemí hlásí nárůst žádostí o azyl od ukrajinských mužů v této věkové skupině.
https://www-aftenposten-no.translate.goog/norge/i/kw2nrk/naa-er-det-over-100000-ukrainere-i-norge?_x_tr_sl=auto&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=wapp
„Až začne válka, půjdou přes nás spojenci na Rusy.“
Nikoliv. Až začne válka, poženou nás spojenci před sebou na Rusy jako prvosledové jednotky, určené k likvidaci.
Úplně stejně, jako v době Varšavské smlouvy chtěli Sověti hnát naši armádu na Německo jako prvosledové jednotky, určené k likvidaci.