PETR MILER
Je to v prvé řadě další připomenutí toho, jak na elektrická auta nejde „prostě jen přejít”, to by pak skoro nebylo co řešit. Je třeba jim uzpůsobit svůj život. K lepšímu? V tomto případě ani náhodou.
Pokud má někdo pocit, že elektrické auto jde jakkoli rychle nabít, pak nikdy žádné nepoužíval, nedával pozor při fyzice a příliš věří tomu, co říkají jejich výrobci. Realita je taková, jak jsme ji nesčetněkrát i velmi názorně popsali. Baterie montované do současných elektrických aut jsou bez výjimky příliš velké, příliš těžké, při hmotnosti snadno se blížící půl tuny se pořád zdaleka neblíží energii, kterou je schopna pojmout 50litrová nádrž na konvenční palivo a doplnit je rychlostí odpovídající tankování je dnes reálně dalece nemožné na straně baterek i sítě.
Jsme-li pak svědky halasných prohlášení o aspoň relativně rychlém dobíjení s pomocí megawattových výkonů, jsou to obvykle jen marketingové kejkle, které znovu nemají oporu v tom, co současné nabíječky reálně nabízí, popř. co jsou baterie schopné dlouhodobě zvládat. Je to zkrátka jeden velký bludný kruh, ze kterého se lze vymotat jen jediným možným způsobem – smířit se s tím, že při jiných než krátkých cestách budete dobíjet často a dlouho.
Někteří s tím jistě nemají problém a výměnou za výhody, které elektrický pohon má, si zkrátka čas od času počkají. Ale je to celá směna, kterou udělají? Dost často zjevně ne, jak ukazuje studie německé pojišťovny DA Direkt, která se zaměřila na chování Němců během dobíjení elektrických aut a jejich vnímání nabíjecí infrastruktury. A jsou to poměrně pozoruhodná zjištění.
Nepřekvapí, že většina lidí považuje možnosti dobíjení za více či méně problematické, stejně jako nepřekvapí, že kritičtější jsou k nim ti, kteří si nakonec elektrické auto nekoupili. Plných 65 procent majitelů benzínových a naftových aut hodnotí dobíjecí infrastrukturu jako vyloženě „špatnou”, ani řidiči elektromobilů z ní ale nejásá, když ji pouze 38 procent z nich označuje za „dobrou”. Podobně nepřekvapí, že největší část řidičů (43 procent) spalovacích aut nemíní tolerovat delší než 10minutovou zastávku na doplnění paliva, největší část řidičů elektromobilů (86 procent) by ale bralo jako fajnovou věci méně než 20 minutový „pit stop”. Jejich touhy jistě vychází i z toho, co mají dnes.
Majitelé elektromobilů tedy nabíjením na cestách tráví typicky vysoké desítky minut, což už není čas, který by jen tak utekl. DA Direkt se tedy dále ptal, co řidiči elektromobilů dělají, když čekají na zjevně i pro ně zdlouhavé nabití? A odpovědi jsou fascinující, neboť jsou zjevně důvodem k obavám o zdraví lidí a bezpečnost provozu jako takového.
Lidé, kteří nabíjí své elektromobily, se totiž nejčastěji z nudy vycpávají. Víc než každý druhý respondent (51 %) přiznal, že nudu pramenící ze zdlouhavého nabíjení zabíjí konzumací jídla. Přibližně každý třetí (31 %) využívá čas k nakupování, je-li taková možnost, zatímco pouze 6 % lidí cvičí. Zhruba každý čtvrtý (26 %) pak v autě spí, což také není tak pozitivní, jak se může zdát.
„Nuda při nabíjení zřejmě způsobuje hlad. A pokud je okolí nepříjemné a kvalita zážitku je špatná, lidé v autě často svačí – často příliš mnoho jídla, příliš tučného a příliš sladkého jídla. To může z dlouhodobého hlediska vést k přibírání na váze. Z krátkodobého hlediska mohou těžká jídla negativně ovlivnit soustředění během řízení,” říká Silvia Künnemannová, vedoucí oddělení produktů a zákaznické zkušenosti ve společnosti DA Direkt. A také rozespalý řidič nemusí být dvakrát bdělý, jakkoli odpočatý je lepší než unavený, tohle bude individuální.
Lidé si dále (z poloviny) stěžují na netransparentní ceny a matoucí či nefunkční možnosti platby za dobíjení – obvykle ne nutná nějaká forma aplikace lákající na předplatné, prostá férová platba kartou je nabízena jen zřídka. Dodejme, že výchozí data pro studii DA Direktu dodala společnost Civey na základě průzkumu, který se mezi 4. a 13. březnem 2026 konal mezi 2 500 německými občany staršími 18 let.
(14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Dýchaní bylo první co je u narození, nikdo si život sám od sebe nezvolil. ALE, obratme list:
!- Pokud chtějí hrát hru na příroda je kapitál a má svého vlastníka, pak musí přijmout i odpovědnost vlastníka za škody. Jen jejich absurdní logika, kterou na ně můžete otočit:Vlastník nese riziko: Pokud WEF nebo stát prohlásí kyslík za svůj zpeněžitelný zdroj, pak jsou to oni, kdo do vašeho domu dodal palivo pro oheň v případě požáru. Bez jejich kyslíku by oheň nehořel.Právní bitva: Pokud po vás chtějí někdy v budoucnu absurdní poplatek za vzduch, pak vy po nich můžete chtít náhradu škody za to, že jejich produkt -vzduch umožnil zničení vašeho majetku. Absurdita dovedená do konce: v tomto případě byste žalovala vlastníka vzduchu za to, že jeho vzduch je vysoce hořlavý a nebezpečný, bez něho by požár nebyl–jen absurdita na jejich absurdita.
A mimochodem, kdy budou chtít i duši člověka? Po vzduchu by se to nabízelo? Jen jak na to, že … 🙂
patří sem-Ladikova glosa: Summit NATO v Ankaře není žádné vojenské cvičení lampasáků v záloze—tam je pokec o tom vzduchu, pardón.
A na tom je právě nejlépe vidět ta polovičatost a ukvapenost. Ideální stav by byl, kdyby se s elektrifikací automobilismu spojilo i stoprocentní sdílení aut. Auta by nikdo nevlastnil, byla by k dispozici na veřejných parkovištích, kde by se i nepřetržitě dobíjela a uživatel by si vzal to, které je právě nabité. Tím by se nejen vyřešil „problém“ s dobíjením, ale logicky i snížil počet aut. Je to samozřejmě spojeno i s dalšími nutnými organizačními kroky (například MHD zdarma, apod.). Jenže k tak pokročilému kroku člověk bohužel zatím nedospěl a nejspíš ještě nějakou dobu nedospěje. Jsme tak uzavřeni v maličké ulitě vlastního majetku, že ani nemáme šanci prohlédnout. Jsme tak posedlí tou naši maličkou soukromou kuličkou hnoje, že přes ní nevidíme okolní svět.
V ČR je cca 6250 obcí a jen velmi malý počet (možná tak do 150) z nich má MHD. V mnoha z nich není dokonce ani nějaký obchod, o škole, poště, lékaři apod. ani nemluvě a autobus tam jede 2x ráno a 2x večer- A Vy sníte o bezplatné MHD a sdílených autech. Ano, na těch vesnicích a městečkách je podobný blábol „opravdu realizovatelný“. Patrně bydlíte ve městě, ve kterém je všeho výše uvedeného dostatek, když udělujete podobné hraběcí rady. Zkuste někdy používat mozek, než něco napíšete. Už Vám to tady vícekrát někdo opakovaně doporučil.
Blábol je to pro každého, kdo nemá odpovídající odstup. Já mluvím o budoucnosti. Vy mluvíte o současnosti:-)
Vy nemáte nadhled do budoucnosti, nýbrž ve strohé přítomnosti nevyléčitelnou nemoc mozku se zkratkou B.L.B. Obávám se ale, že to bohužel není smrtelné.
Problémem je, že lidé vlastnící auta je převážně používají ve stejnou dobu a nechávají stát rovněž ve stejnou dobu, takže aby byla ve špičkách, kdy jezdí většina, pokryta poptávka po jízdě, musel by být počet aut, která jsou k dispozici, blížící se tomu současnému. A protože i sdílená auta musí někdo vlastnit, nakonec by to ježdění bylo dražší, než když si auto koupíte. Vlastník by totiž chtěl nejen pokrýt náklady, ale i nějaký zisk. Přidejme k tomu to, že by se někdo musel starat o údržbu – o sdílená auta by se někdo musel starat a poruchovost by byla větší, protože nikdo nebude nijak zvláště šetřit věc, která mu nepatří. Mimochodem, většina podobných komunistických pokusů zkrachovala, tohle také nepůjde.
To mě zajímá! Kdy a jak se o toto pokusili konmunisté?