Svoboda projevu pod palbou

To jim někdo evidentně šlápl na kuří oko: Podle deníku Dagbladet, zpravodajského serveru www.nettavisen.no a dalších zdrojů mistruje několik členů Kringkastingsrådet či Vysílací rady norskou veřejnoprávní televizi NRK za vysílání diskuse, jež se prý zvrhla.

Jako kdyby ve chvíli, kdy je „otloukánek“ po sériích úderů ze všech stran dost potlučený a kdy se zdá, že dost bylo řinčení zbraní a praskání štítů, soupeři si dělají vítězné tažení, jenže ten „drzý“ úsměv je brzy přejde, jakmile nadejde čas a padne „kosa na kámen“. Kdo si koho nakonec poddá?

Pro někoho je to tupost, amorální bahno, dno a šrot do té míry, že strhávali její plakáty z vozů metra či schvalovali tyto činy tím, že říkali, že „nemají v Norsku co dělat“, pro další ale ukázkový charakter a vzácná odvážnost: Nové straně Fred og rettferdighet /ve zkratce FOR/, česky Mír a spravedlnost byl poskytnut prostor v diskusním pořadu Debatten, kdy čelní postavy strany, badatel Glenn Diesen /specialista na ruskou zahraniční politiku a geopolitiku/ a aktivistka a komentátorka Marielle Leraandová vyzradili, že oním dárcem byl miliardář Atle Berge, působící v betonovém průmyslu v Rusku.

Proukrajinští hosté pořadu měli názorové soupeře hnusným způsobem setřít a nedodrželi k nim ani nepodkročitelné minimum úcty a důstojnosti. Redaktor www.nettavisen.no Gunnar Stavrum míní, že „konformisté“ musí snášet nesouhlasné hlasy. Vždyť Berge neudělal nic zavrženíhodnějšího než utrácet z vlastních peněz na podporu zákonné strany, přičemž masmédia selhala tím, že nekriticky propouštěla do éteru nepodložená tvrzení o ruských vlivech a „ozvěně ruského narativu“. Berge sdělil www.nettavisen.no, že Rusko není hrozbou Norsku. Vnímá Rusko jako zemi přívětivě nakloněnou Západu, dokud ale Západ postupuje rozumně, což se prý poslední dobou neděje. Podle Stavruma jsou užiteční idioti ti, jež kvůli straně FOR zcela zamrzli, resp. soptili, zatímco vůči straně pronášela neopodstatněná obvinění. Zato příznivci FOR se mohou tetelit štěstím, neboť jim prý každým dnem přibývají další členové.

Vysílání jako by probořilo hráz stížností Vysílací rady a především diváků. Rozhořel se hněv a někteří hodlají to, co zaznělo rozkuchat větu po větě.. Kdo by řekl, že Norsko je až takový sud s prachem? „Že dáváte prostor Rusku?“ Ten díl údajně měl podporovat a prosazovat válečnou propagandu a nejen to: Veřejnoprávní televize měla „handrkováním“ propůjčit straně FOR platformu a mikrofon výměnou za to, že vyšla se jménem dárce ven. Podle některých kritiků si měla stranu diskusi uzurpovat a z NRK se tak staly rukojmí. Kromě toho měly po odvysílání zůstat „viset ve vzduchu“ nenapadnutých tvrzení, jež byly dodatečně předmětem dalších diskusí.

Ine Eriksenové, předsedkyni zahraničního a obranného výboru norského parlamentu, prý bylo dovoleno jen tak vznést obvinění ze žvanění a papouškování Putinova režimu, aniž odpověděla na dotazy názorových protějšků. A její bratři a sestry ve zbraních se v komentářích jevili potud rozlícení, že nejedné a nejednomu musela prasknout nějaká ta cévka. A tak uražení, že jejich mysl snad nepodporuje rozlišování mezi pravdou a nepravdou, správným a špatným, logikou a nelogikou, dokud bizarní bludy proudí jejich bujnou představivostí a nálepkují vše, s čímž nesouhlasí jako desinformaci, popř. nedostatkem informací a chtějí zatápět nepohodlným a zužovat jim prostor svobody projevu, zatímco funí vztekem, plivají špíny a volají po osvobození společnosti od „přeludů a zbytečných obav“.

Jørn Sund-Henriksen, předseda norsko-ukrajinského spolku přátel, známý z podkastů Ukrainapodden a komentátor na www.nettavisen.no, tam dokonce uvedl, že na tomto dílu pořadu Debatten bylo konečně i v Norsku vidět jak vypadá hybridní válka, v níž je strana FOR prý zastupitelským nástrojem ruského režimu.

Každá strana se snaží, a to hlavně nyní před volbami, „prodat“ svá poselství a své narativy voličstvu, tak proč to neumožnit i těm stranám, jež ještě nezasedli do parlamentu? Bývalý redaktor novin, v současnosti komentátor a autor Harald Stanghelle se nechal prostřednictvím listu Klassekampen slyšet, že je velmi skeptický vůči všem formám spikleneckého vyvolávání podezření vůči politické opozici jako straně FOR a důrazně varoval před neopodstatněnými spekulacemi o tom, že je kupována a placena ruským režimem. Je třeba postavit se na obranu zákonných projevů daleko od těch, jež osobně zastáváte.

Stranu FOR se z principu zastal i bývalý premiér a někdejší předseda t.č. vládní Dělnické strany, když prostřednictvím Facebooku uvedl, že v debatě o Ukrajině se politická a mediální elita dopouští násilného usměrnění a podřízení se pod jeden vzor, s využitím mocenského tlaku tím, že buď nedovoluje, aby byly slyšet rovněž i kritické hlasy, anebo je obviňuje z podlézání Putinovi. Dále napsal, že se západ ve vztahu k Rusku dopustil chyby, na což ve zmiňovaném pořadu Debatten naráželi i představitelé strany FOR.

Miliardy putují z Norska ven, Norové však procitnuli a varují, kam až to může zajít. Norsko věnuje na zahraniční účely miliardy NOK ročně, vč. materiální pomoci. Přes usilovné hledání se mi nepodařilo vyčíslit součet veškerého norského dárcovství. Útrata veřejných peněz se prý má diskutovat. Jen ne o útratě za Ukrajinu. Od kdy a proč je toto dárcovství a norské motání se do záležitostí cizích zemí narativ, jehož se má držet a který má hájit a velebit každý?

A proč bychom měli (nadále) spolufinancovat válku, jež podle Eirika Kristoffersena, vedoucího představitele norských ozbrojených sil, dokonce nemůže vyhrát ani Ukrajina, ani Rusko? Prostřednictvím portálů www.nrk.no, www.aftenposten.no a dalších zdrojů totiž řekl toto s tím, že nevěří ve zdárné vojenské vyřešení konfliktu.

Matthew Blackburn, vedoucí vědecký pracovník Norského ústavu pro zahraničí politiku položil prostřednictvím deníku Aftenposten následující otázky: Jsou peníze pro Ukrajinu skutečnou investicí do norské bezpečnosti? Jaké jsou plány na monitorování a kontrolu našich investic v jedné z nejzkorumpovanějších zemí Evropy? Je záměrem zajistit, aby Ukrajina mohla pokračovat v boji, nebo jen pomaleji prohrávat válku?

Blackburnova slova by se dala doplnit ještě dotazem: Může někdo vyjmenovat jedinou zemi, jež NATO osvobodilo s tím, že to přineslo skutečnou svobodu, demokracii a trvalou spokojenost? Pro řadu lidí je vměšování v pořádku tehdy, když za ním stojí EU, USA, či NATO, jinak ne. Přece ti, jež byli proti válčení USA, dejme tomu, ve Vietnamu nebyli všichni komunisté či jedna ruka s povstaleckým hnutím FLN.

První kandidát strany FOR, Glenn Diesen, se podle zmíněného Stavruma a www.nettavisen.no během zmiňovaného pořadu NRK potvrdilo tvrzení, že v Norsku je zcela běžné špinit politické oponenty nesouhlasícími s hlavním směřováním norského veřejného mínění. I zarytí kritici se vyjadřují o frajeřině, jež přitahuje mikrostraně pozornost, zatímco zastánci orodují za stejný metr všem. Fascinující je množství jasnovidců, jež straně nepředvídají žádnou budoucnost.

Dále zmiňovaný Glenn Diesen napsal na Facebooku, že je hluboce znepokojen tím, že nový konsensus Norska není následkem otevřené diskuse, nýbrž štvaní, cenzury, „cancel culture“ a rostoucí kultury strachu. Místo seriózních protiargumentů přibývají hysterické až komické osobní útoky.

Amund Osflaten, hlavní vyučující oboru teorie a doktrína pozemních vojsk Norské vojenské akademii, rozcupal v komentáři v deníku Aftenposten na kousky podle něj hloupý konsensus o ukrajinské válce: Podle něj plně obnažuje prohnilost monopolu narativů, jelikož rozbory ruského uvažování, chápání skutečnosti a záměry Ruska nejsou v žádném případě propaganda a neshody nelze jednou provždy zlomit a znemožnit zglajchšaltováním diskusí. Ty norské ovládly jistojisté narativy bez špetky sebereflexe. Naše morálnost či nemorálnost se podepisuje na tom, co jsme ochotni říkat veřejně. Vyhýbáme se vyjadřování se ve prospěch Ruska, nechceme, abychom někomu připadali naivní a všechna hodnocení a tvrzení, jež jsou v neprospěch Ruska a ve prospěch Ukrajiny, získávají ve slovní výměně výhodu. Narativ, kde jedna strana má výhradně negativní vlastnosti a druhá strana pouze pozitivní, je vysoce nerealistický – je silným ukazatelem zaujatosti.

Ten vzestup strany FOR se dále snaží hasit všechny prosystémové strany /v Norsku škodolibě též zvané kartelové strany/. Třeba se obávají, že Norsko nakonec dopadne jako takové Rumunsko, kde strana, o níž před volbami prý nevěděl takřka nikdo, nakonec získá skoro poloviny hlasů. V Norsku to kvůli několika činitelům mají údajně falešní mírotvůrci těžší, nicméně i zde se voličská základna dala do pohybu a nejsou zavedeným stranám tak věrní jako dříve. Žihadla hlasů hlásících konsensus ještě bodnou, ovšem co když se lid na ně nakonec vybodne a z protestu otočí zemi jinam?