Svoboda slova je extrémně těžký koncept

USA byly založeny na do té doby nevídaném principu přirozených práv, která jsou každé lidské bytosti dána vyšší mocí, a proto jsou nezcizitelná. Patří mezi ně právo na život, majetek a svobodu projevu. Prvořadým úkolem státu je tato přirozená práva jednotlivce chránit.

Všechna zde uvedená historická fakta jsou z knihy „Indispensable Right”.

Zásadní řez

Při svém založení se USA v mnoha ohledech inspirovaly právními normami Velké Británie, ale v případě svobody slova chtěly provést čistý a jednoznačný řez. První dodatek americké Ústavy, který garantuje svobodu projevu a vyznání, představoval kvalitativní posun v historii lidstva. Jako první dokument deklaroval nezpochybnitelný úmysl nového státu, že lidé nemohou a nesmí být trestáni za své názory nebo slova a mohou žádat vládu o nápravu křivd bez obav z postihu.

Drakonické tresty

V koloniálních dobách se Američané řídili britskými normami a zákony trestající pobuřování byly jedny z prvních, které britští správci importovali na americký kontinent. Takzvané zákony „De Scandalis Magnatum” tvrdě trestaly jakoukoli kritiku vládních úředníků nebo majestátu a byly schváleny v Anglii ve 13. století.

Tresty za pobuřování byly drakonické. V Anglii je určovali členové takzvané „Star Chamber”, kteří neváhali nařizovat bičování nebo uříznutí uší. Koloniální úředníci v Americe byli stejně přísní. Muž jménem Richard Barnes se na konci 17. století provinil „pobuřujícími řečmi”. Jako trest mu byly zlomeny obě ruce a provrtán jazyk. Řezání uší bylo také oblíbeným trestem, který se lišil podle míry provinění. Nejnižším trestem bylo oříznutí špičky uší, nejtěžším uříznutí celého ucha. Zvláště sadistickým trestem byla jízda na „dřevěném koni”. Jednalo se o prkno, na jehož zaostřené hraně musel obviněný obkročmo sedět s oběma nohama ve vzduchu. Bolest byla po nějaké době nesnesitelná.

Listina práv

Prvním deseti dodatkům americké Ústavy se také říká „Listina práv”, protože byly schváleny najednou v roce 1791 jako soubor zákonů, jejichž cílem je ochrana základních lidských práv. Zahrnují svobodu projevu, právo na život představované právem vlastnit zbraň, a pravidla zajišťující řádný soudní proces.

A pak se to zvrtlo

O pouhých sedm let později, v roce 1798, schválil americký Kongres zákon s názvem „Sedition Act” neboli „Zákon o pobuřování”, který podporoval v pořadí druhý americký prezident a jeden z otců zakladatelů John Adams. Kongres zákon schválil, protože se obával podvratných aktivit Francie, se kterou byla mladá republika ve sporu.

Sedition Act kriminalizoval jakékoli pobuřující nebo nepravdivé informace o federální vládě. Přijetí zákona předcházela parlamentní rezoluce, která odsuzovala protesty farmářů proti nově zavedení daně z whisky a obhajovala právo vlády trestat pobuřující názory:

„Nemůžeme se vzdát práva odsoudit názory, které nesprávně popisují činnost vlády a jejichž matení slabých a neznalých lidí může být považováno za pobídku k nepokojům.”

Kritika zakázána

Prezident Adams a jeho strana využili zákon ke stíhání novinářů a svých protivníků. Adams nechal stíhat syna dalšího ze zakladatelů USA, Benjamina Franklina, za to, že kritizoval vládní korupci. Stranické noviny varovaly před svobodou slova bez limitů, protože „nerozumní” lidé mohou být snadno svedeni k tomu, aby šířili nebezpečné zprávy, které se pak mohou šířit jako „nakažlivá nemoc”. Vláda nechala uvěznit 25 vysoce postavených politiků z opoziční strany, včetně žurnalistů, a mnoha dalším vyhrožovala zatčením, pokud nepřestanou šířit nepohodlné názory.

Katastrofální selhání

Schválení zákona Sedition Act bylo prvním testem mladé americké republiky a jejích principů ochrany základních lidských práv. Podle mnoha historiků USA v tomto testu katastrofálně selhaly. James Madison a Thomas Jefferson, kteří spoluzakládali Spojené státy, se podle dochovaných textů obávali, že by mohli být podle zákona o pobuřování stíháni a dokonce v jednom období omezili vzájemnou korespondenci.

V jednom dopise James Madison psal, jak je překvapen, že zákon schválily obě komory parlamentu. Dokázal by si představit, že jedna komora parlamentu může na chvíli ztratit zdravý rozum, ale nikdy by ho nenapadlo, že jej ztratí obě komory současně.

Šťastný konec

Zákon Sedition Act a stíhání novinářů byly jedním z důvodů porážky Johna Adamse v prezidentských volbách v roce 1800, ve kterých zvítězil Thomas Jefferson. Samotný zákon zanikl v roce 1801, protože obsahoval klauzuli o automatickém zrušení, pokud jeho platnost nebude novým hlasováním prodloužena.

Post scriptum

Pozn. autora:

Spojené státy vznikly na vznešených principech a jako první země vepsaly ochranu svobody slova do nejvyššího zákona země. Uběhlo krátkých sedm let a ti samí lidé, kteří za ušlechtilé principy bojovali ve válce proti Velké Británii, schválili zákon, který umožňoval trestat lidi za pouhé názory. 

Je možné si z toho vzít nějaké ponaučení?

Pravděpodobně platí, že svoboda slova je extrémně těžký princip. Že v okamžiku, kdy lidé začnou vládu kritizovat, je velice těžké odolat pokušení využít státní aparát k tomu, aby nesouhlasné názory umlčel.

Svoboda slova prostě není prvotní a rovnovážný stav, ke kterému společnost samospádem směřuje. 

Je to naprostá anomálie v historii lidstva a udržet ji zjevně vyžaduje enormní úsilí a občany, kteří jsou neustále ve střehu. Dokazuje to i současné nepochopení klíčového principu, že svoboda projevu má chránit občana před vládou. Proto je tvrzení, že moudrá vláda musí bránit lidi před pomýlenými názory jejich spolubližních, útokem na její klíčový princip. Moc je lákavá a korumpuje. Zjevně nahlodala i mysl otců zakladatelů USA a nepotřebovala k tomu více než sedm let.

To je jedno z možných ponaučení z počátků země, jejíž socha v New Yorku je celosvětovým symbolem svobody.