JIŘÍ VYVADIL
Neskutečné. Směšné. Trapné. Je jasné, že mluvím o schůzi Poslanecké sněmovny, která měla vést k odvolání vlády.
I proto si opozice a jí sloužící média zaslouží poděkování, neboť se nakonec ukázalo, že tato opozice na 100% vládu nesvrhne ani nyní, ale ani do konce jejího funkčního období. A nepomohou jí ani ke všemu ochotná proopoziční a protivládní média, neboť se ukazuje, jak jsou argumentačně slaboučké a neschopné. A lživé.
Nicméně…
Jako pracující důchodce, který se podle nálady osvěžuji tím, že čas od času poskytuji právní pomoc a coby advokát si mohu svůj čas určovat, jsem si spíš pro legraci si pustil úvodní dvě hodinky, ve kterých podle horečnatě nažhavených médií mělo dojít k zúčtování se současnou současné odpudivou vládou Andreje Babiše a spol. a ta část, kterou jsem zaznamenal mne neskutečně pobavila.
Slizce patetický předseda ODS Martin Kupka, který si vybojoval postavení hlavního řečníka opozice hřímal o rozpočtovém Armagedonu, o Agrofertu atd. a dokázal, když dával najevo své rozhořčení nad vládní koalicí , že nechápe základní pravidlo diskuze, že názory jsou od toho, aby se lišily a to co vadí opozici a jejich médiím, zjevně nevadí voličům koalice, anebo alespoň ne natolik, aby vládu shodili.
Kupka je neskutečně slabý a nedivím se, že v rámci opozice posiluje STAN. Jeho předseda Rakušan je jistě pro náš koaliční národ brán jako nepřítel a jeho minulost je temná, ale pro opoziční voliče, které tvoří jednu ucelenou bublinu je přece jenom – výraznější. Vypínat ho jistě také budu, ale ten neskutečný pocit trapnosti, který má člověk z Kupky nemůže překonat.
Babiše ovšem baštím, baví mě jeho tiskovky, které jsou skvěle chaotické a v každé páté větě, na někoho z protivníků sarkasticky zaútočí. Nevolil jsem ANO, protože bylo naprosto jasné, že žádná jiná politická formace zvítězit nemůže. ANO je zcela dominantní politickou silou už přes 10 let, což v té délce nezažil žádný z předsedů politických stran, včetně například Zemana či Paroubka, kteří byli i mými stranickými předsedy a často jsem byl s nimi v blízkém kontaktu. Věděl jsem, že Babiš bude válcovat i své koaliční partnery, a protože ANO je dnes již zčásti i příliš mainstreamová strana, někdy tupě podporující NATO či EU, podporuji ty protestní strany, které tu jednostrannost trochu naředí. Jsem vděčný za SPD ve vládě a – budiž podporoval jsem i trochu ostřejší Stačilo, které se snažilo přinést i onen levicový prvek. To nevyšlo. Motoristé byli dobří, když bojovali s Petrem Pavlem. Co bude s nimi nyní, když zjevně zmírnili svůj tón, neumím posoudit. Ale mají ještě tři roky času se vzpamatovat.
Ať tak či onak, tato odvolávací mašinérie, která od počátku směřovala k fiasku, protože každý ví, včetně proopozičních médií, že opozice nemůže sehnat 101 potřebných hlasů k vyslovení nedůvěře vládě, dokázala myšlenkovou a akční impotenci.
Ale ještě větší profesionální impotenci prokázala média a pokud mnozí je označují za lživá, pak tento odsudek je jednoznačně na místě. Hnala zběsile do protivládního boje, ačkoliv zcela nepochybně nepřicházelo od první vteřiny vůbec v úvahu, že vyslovení nedůvěry vládě může přijít v úvahu.
Hlavně, že se pokládají za nositele jedině správné pravdy.
Hanba jim.
Během působení vlády Petra Fialy vyvolala opozice celkem 3 hlasování o nedůvěře.
1. Září 2022 – První pokus o vyslovení nedůvěry iniciovala hnutí ANO a SPD. Hlavními důvody byly tehdejší vysoké ceny energií a kauza Dozimetr (spojená s tehdejším šéfem rozvědky Petrem Mlejnkem).
2. Leden 2023 – Druhé hlasování vyvolalo hnutí ANO v době konání prezidentských voleb s odůvodněním, že jim koalice zablokovala projednávání opozičních bodů na řádné schůzi Sněmovny.
3. Říjen 2023 – Třetí pokus iniciovalo opět hnutí ANO, kterému vadilo používání šifrovaného telefonu tehdejším ministrem vnitra Vítem Rakušanem
Vládní koalice složená z pěti stran tehdy disponovala většinou 108 hlasů, a proto kabinet všechna tato hlasování bez potíží ustál.