Takzvaná „hodnotová politika“, kterou se dnes ohání naše novodobá šlechta, nemá s hodnotami v pravém slova smyslu nic společného

MISCHEL JULIET

Možná se nakonec ukáže, že důležitější než to, jak dokonale se člověk vyzná v agendách, manipulacích, propagandě a „správných názorech“, je něco mnohem prostšího – jaké má srdce a kolik lidskosti v něm zůstalo. Protože orientace v systému se dá naučit, ale lidskost se nedá ustanovit ani vynutit. Ta buď je, nebo není. A právě to je dnes to nejvíce ohrožené.

Takzvaná „hodnotová politika“, kterou se dnes ohání naše novodobá šlechta, která de facto stále vládne (!), nemá s hodnotami v pravém slova smyslu nic společného. Za vznešenými slovy se skrývá posilování moci, kontroly, cenzury a morálního nátlaku, systematické omezování svobody slova a vnitřní nezávislosti člověka. Hodnoty jsou zde zneužity jako nástroj nikoliv k ochraně lidské důstojnosti, ale k jejímu podmínění. Kdo myslí „správně“, je morální. Kdo klade otázky, je problém.

Ve skutečnosti se díváme na rozsáhlý sociální experiment, v němž se téměř laboratorně testuje, kam až je možné zajít při přetváření myšlení, cítění a chování lidí. Nikoliv k větší svobodě, empatii a skutečnému humanismu, ale k poslušnosti, autocenzuře a vnitřnímu dohledu. Člověk má začít sám sebe opravovat dřív, než to udělá někdo jiný. Má se vzdát vlastního svědomí výměnou za POCIT morální nadřazenosti.

Jenže tady naráží systém na hranici, kterou nemůže překročit. Myslím si, že je to příliš proti lidské přirozenosti.

Člověk není stroj na přijímání „správných hodnot“. Lidskost se nedá nahradit ideologií a soucit se nedá předstírat předpisy a opatřeními. A právě proto tenhle projekt nemůže dlouhodobě uspět. Nikoliv proto, že by proti němu někdo bojoval, ale proto, že to dobré, lidské a živé v člověku se nakonec vždycky vzpírá úplnému ovládnutí.

Co tedy můžeme v nejbližší době čekat? S velkou pravděpodobností to nebude náhlé procitnutí, ale ve společnosti se bude zrychlovat chaos, což už sledujeme. Současný systém se nezhroutí zvenčí, musí se rozdrolit zevnitř, ztratit postupně důvěru a schopnost lidi přesvědčovat. Právě proto budou jeho apologeti, od nejvyšších pater až po poslední řadové nositele „správných názorů“, reagovat stále nervózněji a agresivněji. Budou systém bránit, protože vnímají, že oslabuje. To povede k dalšímu rozdělování společnosti, k hysterizaci veřejného prostoru a k tomu, že média coby zesilovače propagandy se začnou měnit v bizarní karikaturu sebe sama, budou přepalovat, zjednodušovat, moralizovat a tlačit víc, než je únosné.

Ovšem tento chaos je pro nás méně nebezpečná varianta než kdyby se apologetové „hodnotové politiky“ sjednotili silou. Chaos znamená, že systém ztrácí kontrolu. A v takové fázi je nejrozumnější reakcí klid, odstup a vnitřní stabilita.

Nenechat se vtáhnout do agrese, nepodléhat hysterii, nesnažit se „zachraňovat svět“ v každé diskusi. Spíš pozorovat, pojmenovávat, zachovávat si lidskost a nenechat si vzít vlastní lidskou hodnotu a důstojnost. Nikoliv dění zcela ignorovat – to by systému jen nahrávalo! Systémy se rozpadají, když jim lidé přestanou věřit a dodávat zdroj svým strachem, nenávistí a slepou loajalitou.

 

FB