Takzvaný socialismus i kapitalismus v Česku měli něco společného




Sdílet článek:

IVAN HOFFMAN

Takzvaný socialismus i kapitalismus v Česku měli něco společného, srovnává k blížícímu se listopadovému výročí Ivan Hoffman, pamětník obou režimů. Kromě těchto politických zápasů ale existuje i reálný život, ve kterém si lidé porovnávají vlastní zkušenosti. Při pětatřicátém výročí lze podle komentátora už říci, že tím hlavním trendem je „rozevírání nůžek“ a rozpad solidarity.

Že každá liška chválí svůj ocas, je přirozené. Podobně je běžné, že lidé vesměs chtějí patřit k vítězné většině, být s vítězi zadobře. Proto se výročně slaví dějinné milníky, od kterých panující režimy odvozují svou legitimitu. Ten současný si právě připomněl 35. výročí revoluce, která u nás znamenala konec socialismu a začátek kapitalismu. Minulý režim předtím výročně oslavoval Vítězný únor 1948, který znamenal konec nenáviděného kapitalismu a začátek socialismu.

Jedno mají ty dvě lišky, socialistická a kapitalistická, společného. Přestože si povinně chválí svůj ocas, nemohou si pomoci a nostalgicky se ohlížejí za tím, co slavně porazily. Za socialismu to byla skrývaná nostalgie za prvorepublikovým kapitalismem, za dnešního kapitalismu to je opoziční nostalgie za socialismem. Oficiálně lidé v každém režimu žijí v tom nejlepším možném světě. Toho, co funguje, si ale necení, berou to jako samozřejmost a jsou rozezleni z toho, co nefunguje.

U porovnávání režimů oficiálně platí bonmot, že ten dnešní je lepší, i když je horší. A neoficiálně je to naopak. Jakmile nový režim skoncuje s nepřáteli, s kapitalisty, respektive se socialisty, čeká ho věčný boj s fiktivními revizionisty, kteří se nesmířili s dějinnou změnou a rádi by obnovili staré pořádky. Komické na tom je, že za socialismu tady nikdo nechtěl obnovit kapitalismus, a za dnešního kapitalismu je zanedbatelná poptávka po socialismu. Většina nespokojených občanů vždy chce, aby současný režim fungoval k jejich spokojenosti čili aby fungoval.

V souvislosti s politickými převraty a revolucemi se notoricky diskutuje, který režim je lepší. Zajímavější je ale otázka, zda se změnou režimu mění občané. Krátce po převratu panoval názor, že se lidé bohužel nemění – necení si svobody a drží se starých zlozvyků. Dnes, po pětatřiceti letech budování kapitalismu, to ale vypadá, že se lidé vlivem změny režimu bohužel změnili – neváží si svobody a osvojili si zlozvyky, kterými za socialismu netrpěli.

Kdo může z vlastní zkušenosti porovnat, jak se k sobě lidé chovali za minulého režimu a jak mezilidské vztahy vypadají dnes, zřetelně vidí dva trendy. Slábne mezigenerační soudržnost a otevírají se nůžky mezi zmenšující se vrstvou bohatnoucích bohatých a zvětšující se vrstvou čím dál chudších pracujících. Na margo úpadku střední třídy lze sarkasticky poznamenat, že jsme si té socialistické totality nevážili.

S odstupem času se vždy zjistí, že zárodky krize, která jednou režim rozvrátí, jsou přítomné už v okamžiku, když se režim formuje. Měl jsem po listopadu 1989 jako začínající novinář možnost sledovat z bezprostřední blízkosti všechny významné politiky, kteří se právě chopili moci. Ať už to byli disidenti z kotelen, anebo lidé z takzvané šedé zóny, ze dne na den se stali elitáři. Moc korumpuje za každého režimu, a jakmile nová elita vystřídá starou, osvojí si její namyšlenost, privilegia a neadekvátní sebevědomí. Trvalo mi deset dní, než mi došlo, že ještě ani nic pořádně nezačalo a už je vše ztraceno. V dalších pětatřiceti letech šlo už jen minimalizovat škody.

 

PL

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 3,82 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

3 Comments

  1. “Trvalo mi deset dní, než mi došlo, že ještě ani nic pořádně nezačalo a už je vše ztraceno.”
    Zlatá slova. Už v únoru 1990 jsem říkal, že v této zemi se spojí vše nejhorší ze socialismu i z kapitalismu.

  2. To nejdůležitější co ukázal přechod od socialismu ke kapitalismu je nahota povahy každého člověka, jaký ve skutečnosti je. Lidé sice zestárli o 35 let, ale jací skutečně jsou dostalo zelenou v plné parádě bez ohledu na věk právě díky tomu, že můžou vše díky osobní svobodě kterou naši předci nikdy nepoznali. A tak si ty povahy s chutí užívejme. Jsou to ty pravé nefalšované.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*