Teorie mezinárodního práva na příkladu Venezuely

Teorie mezinárodního práva se zrodila v roce 416 před n.l. u ostrova Mélos, který leží v Egejském moři v souostroví Kyklady. V tomto roce došlo k prvnímu detailně historicky zdokumentovanému „mezinárodnímu konfliktu”. Událost popsal řecký historik Thúkydidés ve své knize „Dějiny peloponéské války”.

Odkaz na zdroj informací na konci článku.

Peloponéské války

Athény bojovaly proti Spartě ve válce, která trvala 27 let. Proti sobě stál svazek městských států vedený Athénami a sdružení států pod vedením Sparty. Neboli Athénský námořní spolek, protože Athény měly převahu na moři, proti Peloponéskému spolku. Někteří historici píší, že řecké vojenské spolky představovaly předchůdce moderních obranných koalic typu NATO.

Peloponéské války skončily vítězstvím Sparty. Jedním z důvodů byla neuvážená vojenská expedice na vzdálenou Sicílii, kterou prosadil mladý a po slávě toužící athénský generál Alkibiadés. Athénská armáda byla na Sicílii zcela zničena. Pouze několika vojákům se podařilo uniknout smrti nebo otroctví. Athénská demokracie v důsledku prohrané války padla a vystřídala ji vláda oligarchů.

Ekklésiá

V průběhu války se občané Athén sešli na shromáždění ekklésiá. Byl to nejvyšší výkonný a zákonodárný orgán, ve kterém svobodní občané rozhodovali o záležitostech země. Na shromáždění dospěli k závěru, že je žádoucí potrestat obyvatele ostrova Mélos, protože se nechtěli připojit do jejich koalice, Athénského námořního spolku.

V létě roku 416 před n.l. poslaly Athény armádu o několika tisících mužů na ostrov Mélos. Athéňané dali občanům Mélu ultimátum. Buď se vzdají a budou platit daně, nebo budou zničeni. Thúkydidés popisuje diskuzi, která následovala a vstoupila do dějin jako „Mélský dialog”.

Mezinárodní právo

Občané Mélu argumentují, že jsou neutrálním městem a nejsou nepřáteli. Bylo by pro ně ostudné vzdát se bez boje. Dále varují, že jim budou pomáhat bohové, protože jejich pozice je morálně správná.

Athéňané jim vysvětlují, že by měli spolknout svoji pýchu, protože budou bojovat proti velké přesile a hrozí jim naprosté zničení. Sparta nepřijde Mélu na pomoc, protože nemá zájem na riskantní intervenci, která by jim nepřinesla podstatné výhody, a navíc mají Athény silnější loďstvo.

Na závěr Mélského dialogu vyjádřili Athéňané svůj šok nad tím, jak nerealisticky uvažují obyvatelé Mélu. Po několika měsících obléhání a bojů Mélos padl. Athéňané popravili všechny bojeschopné muže, děti a ženy prodali do otroctví.

Mélský dialog popisuje takzvaný politický realismus. Athéňané nechtějí ztrácet čas diskuzí o morálce a podle Thúkydida to vysvětlili takto: „Vy víte stejně dobře jako my, že právo a spravedlnost je v reálném světě záležitostí těch, kteří jsou stejně silní. Silní dělají to, co mohou, a slabí strpí to, co musí.” Tak to napsal historik Thúkydidés v kapitole 5.89.

Případ Venezuela

USA během dvouhodinové operace zajaly venezuelského diktátora Nicoláse Madura a odvezly ho do New Yorku, kde bude postaven před soud. Co k tomu řekli vrcholní američtí politici:

Velvyslanec USA při OSN Mike Waltz:

„Pokud OSN přizná legitimitu nelegitimně zvolenému narkoteroristovi, co je to za organizaci? Přes 50 zemí, včetně Evropské unie a řady zemí Latinské Ameriky, odmítly legitimitu Madurova znovuzvolení po volbách v roce 2024 a neuznávají Nicoláse Madura jako právoplatně zvoleného prezidenta.”

Ministr zahraničí Marco Rubio na dvou tiskových konferencích:

„Viděl jsem řadu vašich zpravodajství. Jsou to lživě zprávy a řeknu vám proč. Říkáte, že se Venezuela nepodílí na obchodu s drogami, protože to tvrdí OSN. Vůbec mě nezajímá, co říká OSN. OSN neví, o čem mluví. Maduro byl obviněn před porotou složenou z občanů na základě předložených důkazů.”

„Nemyslím si, že Evropská unie bude určovat, co znamená mezinárodní právo. Rozhodně nebude určovat, jak budou Spojené státy zajišťovat svoji bezpečnost. USA čelí organizovanému útoku narkoteroristů. Shledávám zajímavým, že evropské země po USA chtějí, aby dodávaly na obranu Evropy rakety Tomahawk, které mohou nést nukleární zbraně, ale když USA rozmístí na své polokouli letadlové lodě, považují to za problém.”

Poradce amerického prezidenta Stephen Miller:

„USA využívají armádu k zajištění svých zájmů na západní polokouli bez toho, aby se za to omlouvaly. USA jsou velmocí a s novým prezidentem se budou chovat jako velmoc. Je absurdní, že by dovolily ne příliš vzdálené zemi, aby se stala dodavatelem surovin pro nepřátele Ameriky, ale ne pro USA. Aby byla využívána jako základna pro nepřátelské akce. Samozřejmě, že jsme zadrželi vrcholného představitele země. Nenecháme komunistického diktátora, aby posílal drogy a násilnické gangy do USA, a nenecháme zemi, aby padla do rukou nepřátel USA.”

Post scriptum

Pozn. autora:

Americká vláda vysílala dlouhé měsíce směrem do Evropy a dalších zemí signály, kterými avizovala, že se podstatným způsobem mění její zahraniční politika. Aby nedošlo k omylu, zveřejnila dokument nazvaný Americká národní bezpečnostní strategie. Dokument srozumitelným jazykem a bez frází popisuje, jak bude Amerika postupovat směrem k Rusku nebo jak se bude chovat na západní polokouli.

S Ruskem chce mít co nejdříve stabilizované vztahy, Čínu vnímá jako největšího soupeře a na západní polokouli budou USA nekompromisně prosazovat svoje zájmy. Rozhodně nedopustí, aby měla nějaká země Latinské Ameriky strategické vztahy s Ruskem nebo Čínou. Evropa je v současné podobě pro USA zátěží, protože jí Amerika explicitně poskytuje ochranný jaderný deštník, za který Evropa podle názoru USA neplatí v podstatě nic.

Je jedno, jak to vnímá Evropa. Pokud si myslí, že to není pravda, musí o tom USA přesvědčit. Její názory v současnosti nikoho nezajímají. Pravda je někdy bolestivá, ale skutečná diskuze je lepší než omílání frází.

Mezinárodní právo je složitý koncept. V klíčových momentech existují pouze tři země, které jej mohou nějakým způsobem prosazovat: USA, Čína a Rusko. OSN může pouze navrhovat, protože nemá armádu, a EU může mentorovat, protože armádu sice má, ale nikdo ji nebere příliš vážně i proto, kdo jí velí. Do současné doby hrály roli světového policajta USA. Teď říkají, že v tom budou pokračovat, ale podle výrazně jiných pravidel a nenechají si do toho příliš mluvit. Ber, nebo nech ležet!

Alternativou k USA v roli policajta jsou Čína a Rusko. Nebo existuje jiná možnost?