To není politická kritika. To je veřejná výzva k vraždě

PRO

„Ať to vypadá jako nehoda…“ Tohle není citace z filmu. Tohle zaznělo v české politice. A právě to otevírá zásadní otázku:

Kde končí politický boj a začíná něco, co už nemá v demokracii místo?

Místopředseda strany PRO a advokát @Zdeněk Cvejn k tomu říká jasně: „To není politická kritika. To je veřejná výzva k vraždě.“

Jako náhoda to vůbec vypadat nemusí

Česká politika v posledních dnech přinesla cosi, co by ještě před pár lety bylo nepředstavitelné: člen ODS, strany, která se tradičně zaštiťuje hesly o demokracii a právním státě, veřejně napsal, že doufá, že tajné služby vědí, co mají dělat s konkrétní jmenovanou ženou, doufá prý, že „máme ještě fungující tajné služby, které vědí, co mají dělat, a hlavně ať to vypadá jako nehoda“. Kdo alespoň trochu zná bondovky, ale i jiné špionážní filmy, ví, že Bronislav Šimoník vyzval veřejně tajné služby k její vraždě…

Celá aféra se rozhořela v souvislosti s připravovaným zákonem o registraci subjektů se zahraničními vazbami. Jeho předkladatelé, poslanci ANO, SPD a PRO, se odvolávají na americký zákon FARA, který od roku 1938 požaduje transparentnost od těch, kdo v USA lobují ve prospěch cizích vlád. Kritici okamžitě vytáhli ruskou kartu. Budiž, politický boj je politický boj.

Jenže podívejme se na věc střízlivě: americká FARA míří výhradně na lobbisty a agenty zahraničních vlád. Výslovně vyjímá náboženské, vědecké, akademické i humanitární organizace. V českém návrhu zatím podobné výjimky chybí, což je legitimní námitka, o níž se dá diskutovat, nicméně zákon je v tuto chvíli v rané, rozpracované verzi. Tato diskuse (věcná, právní, demokratická) se ale kdesi vytratila. Místo ní přišla mediální štvanice na konkrétní osobu.

Štvanice jako politická zbraň

Natálie Vachatová se stala terčem koordinované kampaně: Roman Máca, bývalý analytik z prostředí „Evropských hodnot“, aktivně vyzýval lidi, aby zahraničními platbami záměrně testovali funkčnost navrhovaného zákona a cíleně provokovali poradkyni premiéra. Takový „experiment“ není investigativní žurnalistika ani občanský aktivismus. Je to cílené obtěžování a navádění k činnosti, jejímž účelem je poškodit konkrétního člověka.

A reakce? Pod tímto příspěvkem se usadil pan Šimoník se svým komentářem o nehodě a tajných službách. Záměr výroku je naprosto průzračný: přeje si, aby státní aparát fyzicky zneškodnil ženu, která se podílí na tvorbě zákona schváleného vládní koalicí. To není politická kritika. To je veřejná výzva k vraždě.

Šimoník přitom není žádný neznámý recidivista sociálních sítí. V roce 2022 nazval sedmdesát tisíc demonstrantů na pražském náměstí „lůzou, zmrdy a dobytkem“ a přímo se dovolával střelby do davu po vzoru francouzských žlutých vest. Tehdy to média i ODS spolkly s klidem sobotního rána. Nyní opět ticho.

Dva metry a dvě váhy: jak policie stíhá verbální trestné činy

Jako advokát, který se věnuje ochraně práv občanů, musím konstatovat nepříjemnou pravdu: v české praxi posledních let existovaly zjevně dva režimy stíhání verbálních deliktů na sociálních sítích.

Na jedné straně stáli tzv. „dezoláti“, často lidé bez stranické příslušnosti, lidé vyjadřující frustraci z vládní politiky pětikoalice. Těmto policie prostřednictvím sociálních sítí vzkazovala, že bude při trestání „závadových statusů” na Facebooku bdělá a rychlá.

Na druhé straně stojí pan Šimoník. Člen bývalé vládní strany, řečeno bez příkras, volající po střelbě do demonstrantů a nyní po likvidaci premiérovy poradkyně rukou tajných služeb.

Strana PRO odmítá politické násilí. Odmítá výzvy k fyzické likvidaci politických oponentů, ať přicházejí odkudkoliv. A odmítá dvojí metr, jímž se měří slova jedněch a mlčí se ke slovům druhých.

Pevně věřím, že státní zastupitelství a Policie ČR tentokrát nebudou nečinně přihlížet. Bronislav Šimoník si vysloužil plnou a řádnou pozornost orgánů činných v trestním řízení.

A případné trestněprávní důsledky, které z toho pro něj vyplynou, rozhodně nemusí vypadat jako nehoda. Naopak.

Tohle není jen o jednom výroku.

Tohle je test, jestli v této zemi ještě platí stejná pravidla pro všechny.

Souhlasíte?

Nebo to vidíte jinak?

 

FB