Trest do výchovy patří




Sdílet článek:

STANISLAV KORITYÁK

Francouzské střední školy hoří, italští studenti útočí na učitele a švédská vláda staví věznice pro třináctileté vrahy. To jsou výsledky moderní pedagogiky.

Západní Evropa právě sklízí plody desetiletí trvajícího experimentu, v němž byla výchova nahrazena „psychologizováním“ a trest považován za nepedagogický přežitek. Výsledkem není svobodný a zodpovědný mladý člověk, ale nezvladatelní jedinci, kteří mají pocit, že mohou cokoliv, protože doma jim neřekli „ne“ a škola to také neudělala. Neměli šanci poznat, že každý čin má své zasloužené následky.

Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna

Situace ve Francii se na podzim 2026 zcela vymkla kontrole. Protesty, které začaly v polovině září, vyvolané nedostatkem učitelů a zchátralými budovami, se během několika týdnů zvrhly v násilí.

Podle údajů francouzského ministerstva spravedlnosti bylo zadrženo 5060 lidí, z toho 87 procent nezletilých (4406). To jsou plody systému, který dětskou agresivitu kryje eufemismem „náročné chování“. Tím, že se vyhýbá slovu „nevychovanost“, zamlčuje také příčinu problému. Na této nevychovanosti se primárně podílí rodina a sekundárně škola tím, že ji nepostihuje, a to jak dítě, tak rodinu.

Potrestat žáka a ocitovat mu biblické přísloví „Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna“ dnes znamená koledovat si o návštěvu ČŠI. A to nejen proto, že žák z tohoto násilného výroku utrpěl šok, ale také proto, že při poruše chování nedostal potřebnou podporu. Ovšem ona biblická hůl je ze své podstaty podpora. Proč by kompenzační pomůcka sloužící k podpoře těla nemohla občas podpořit také duši?

Do rabování byli mladí delikventi inkludováni výborně

Přitom je nutné si uvědomit, že násilí nebylo produktem protestů. Lze protestovat i bez násilí. Protesty byly jen příležitostí. Byly vyrabovány tisíce obchodů, kam si sociálně slabí chodili pro nákupy značkového zboží bez placení. Když v Limoges shořela radnice stará 143 let, Macron řekl, že „nedokáže pochopit, jak může Francouz udělat něco takového Francii“. Položil špatnou otázku.

Správná otázka zní: „Kdo je naučil, že to mohou udělat?“ A já odpovídám, že to byla Francie, která je vychovala. A také inkluze, která je začleňovala – evidentně úspěšně.

Odpověď je v nastavení vzdělávacího systému. Žák, který zapálí popelnici, dnes v mnoha evropských systémech včetně českého nečelí trestu, ale je mu poskytována „podpora“ spočívající v podstatě v mluvení do duše. Trest je považován za chybnou cestu s tvrzením, že nevede k nápravě.

Francouzští studenti se nevzbouřili bez příčiny

Situace ve Francii odhaluje ještě jeden zásadní problém. Systém, který slibuje „právo na cokoli“, nakonec nenajde nikoho, kdo by tato práva (často domnělá) fakticky naplnil. Francouzská poslankyně Gabrielle Cathala v říjnu 2025 upozornila, že pro školní rok 2025-2026 chybí „ekvivalent 2500 učitelů“, ovšem odbory odhadují až 5000 chybějících pedagogů. Proč ten rozdíl? Školy přijímají lidi bez dostatečné kvalifikace. Stejně jako u nás. I čeští ředitelé mohou přijímat lidi bez vzdělání, pokud jim uznají předpoklad kvalifikace.

Žáci v reálu nedostávají to, co jim stát papírově garantuje – kvalitní výuku, čisté toalety, a nakonec ani ony „speciální potřeby“. Do některých škol dokonce teklo. Jistě, někdo tam s nimi ve třídě sedí. Do škol se dostávají zoufalci a lidé, kteří v oboru skončili z nouze.

Já francouzským studentům dobře rozumím. Dovedete si představit, jak ubíjející musí být, když nejlepší roky svého života trávíte povinným posloucháním „keců“ lidí, kteří vám nemají co předat?

Výchova bez trestů? Pohádka kouzelného dědečka

V důsledku vměšování diletantů bez reálných zkušeností do školství dochází k tabuizaci trestu jako takového. I u nás vyšla kniha Výchova bez trestů psychologa Václava Mertina. Když jsem byl na jeho přednášce, pan psycholog (který v inkluzivní třídě nikdy neučil) nebyl schopen odpovědět na otázky, týkající se reálného zajištění bezpečnosti ve třídě a funkčního způsobu usměrnění agresivních dětí. Jedna kolegyně jej trefně označila jako „pohádkového dědečka“.

Myslím, že měla pravdu. Stejně iluzorní je i výchova bez trestů. Tresty tu byly vždy a až zcela zmizí (zatím zmizely jen ze škol), zanikne naše civilizace.

Teze, že „děti by neměly být trestány“, je demagogickým přenosem trestněprávní odpovědnosti do školského prostředí, což je čistá manipulace. Děti skutečně nenesou odpovědnost ve smyslu trestního práva, ale to neznamená, že by měly být zcela beztrestné. (Pro úplnost – jsem pro snížení trestní odpovědnosti u násilných činů na 12-13 let.)

Ve škole nejde o to, zda je žák trestně odpovědný. Jde o to, aby pochopil, že každé jednání má své následky. Příprava na život neznamená, že se dítěti vysvětlí, proč je jeho čin problematický, a pak se nic nestane. To je principiálně špatně. Dítě tím získává zkušenost, kterou si fixuje, a následně tento „úspěšný postup“, který pro něj neměl nepříjemné následky, opakuje.

Můžeme si s ním o jeho pohnutkách či důvodech popovídat, ale po prohřešku musí trest přijít. Zcela zákonitě a bez výjimek – jako přirozená součást špatného jednání. Trest není pomsta ani ponížení, ale jasný, předvídatelný a citelný následek. Řekl bych, že trest je součástí nápravy. Chápu jej jako rituál, kterým očistíme své provinění.

Škola, která tento princip odmítá, nepřipravuje děti na skutečný život. Připravuje je na život v neexistujícím prostředí, kde nikdo nese zodpovědnost za své činy. Ale tak to není – jednou přijde exekutor, soudce a někdy i vězeňský dozorce.

Mladí lidé nejsou zvyklí slyšet „ne“

Itálie v roce 2026 by nám měla být varováním. Dvacátého pátého března v Trescore u Bergama napadl třináctiletý žák svou učitelku francouzštiny nožem na chodbě. Když byl zadržen, měl na sobě tričko s nápisem „Vendetta“ (Pomsta). Do svého „manifestu“ napsal: „Zabiju svou učitelku francouzštiny.“

Italský ministr školství v reakci na sérii útoků nožem v září 2026 uvedl, že je třeba obnovit „autoritativní učitele“, a kritizoval „permisivní pedagogiku“(u nás se říká „liberální výchova“), která z rodičů udělala „sindikalisty svých dětí“.

Řekl doslova: „Příliš mnoho rodičů se dnes chová jako sindikalisté svých dětí. Bezpodmínečně je brání, zpochybňují učitele, napadají známky a popírají zjevná fakta.“ V rozhovoru také vysvětlil, proč to považuje za problém: „Mladí lidé už nejsou zvyklí slyšet ‚ne‘. Pokud se škola stane místem, kde to slyší poprvé, vede to k násilí, které dnes vidíme.“

Upozornil, že od února do května 2026 proběhlo na 276 školách 2828 zásahů, při nichž byly zabaveny nože, boxery, šavle, plynové spreje, obušky a mačety. Situace v italských školách je už tak daleko, že 70 procent studentů je pro kontroly zbraní.

Švédové už staví věznice pro dětské vrahy

Švédsko také změnilo přístup. Země, která po desetiletí sázela na sociální péči a „soft“ přístup k nezletilým pachatelům, dnes připravuje speciální věznice pro osoby mladší patnácti let odsouzené za vraždy. Ministryně spravedlnosti Gunnar Strömmer uvedla, že v loňském roce bylo 52 dětí mladších patnácti let účastno soudních procesů pro podezření z vraždy nebo pokusu o vraždu. To je daň za to, že se příliš dlouho věřilo, že trest je krutost a hranice je omezení osobnosti.

Nevolám po návratu fyzických trestů, i když proti školnímu vězení (označenému jako meditační prostor) bych nic neměl. Jen se dožaduji elementární logiky: právo a povinnost jsou dvě strany téže mince. Stejně jako k sobě patří zločin a trest. Žák, který má právo na vzdělání, má také povinnost nenarušovat výuku a neohrožovat ostatní.

Škola, která po žákovi žádá, aby respektoval hranice, musí mít k dispozici nástroj, jímž si respekt vynutí, jinak jsou hranice jen slova. Zároveň by ale měla zajistit kvalitní výuku, aby žák měl důvod ji respektovat.

Bez řádu není výchova

Tresty ve školách odmítají jen akademici a lidé z neziskovek, kteří s problémovými dětmi nikdy reálně nepracovali. Je škoda, že tito lidé s mozky vymytými inkluzivní ideologií mají silné slovo na MŠMT i v médiích.

Trest do výchovy patří. Ne jako první reakce, ne jako jediná reakce, ale jako přirozená a neoddělitelná součást výchovy. Bez citelného následku není řád a bez řádu není výchova. Proto také důsledně píši jak poznámky, tak pochvaly – děti potřebují zpětnou vazbu. Opravdu by stálo za to určitý systém trestů zavést, například pobyt po škole, kde žák doplní, co zanedbal v hodině, práce pro školu (třeba loupání žvýkaček z lavic), zákaz účasti na školních akcích (výlety, kino) a pokračovat dál směrem k dočasnému vyloučení, které je účinným nástrojem pro výchovu žáka i rodiče, který dítě nekriticky omlouvá a možná jeho chování sám zavinil. To je drzost, co? Poukázat na něčí selhání. A navíc jak nekorektní!

  • Zdroje: tecnicadellascuola.it (ZDE), Assemblée Nationale (ZDE), railnews.it (ZDE a ZDE), novinky.cz (ZDE)

 

(15 votes, average: 4,87 out of 5)

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

4 Comments

  1. HleDutch, chystající se vyměnit džointa za stakan vodečky napsal:

    Znám rodiče, co hůl nešetří právě proto, že syna nenávidí. Jejich děti jsou tak „zvladatelné“, že si s nimi každý může dělat, co chce. Obrátily bolest a hněv dovnitř a sebepoškozují se. Nebo ji naopak obrátily ven a šíří bolest dál.
    Fyzické trestání dětí jsem ochoten tolerovat ve dvou případech: Když dítě někomu ublížilo nebo někomu něco vzalo. A musí následovat to, čemu se v BDSM říká „aftercare“, jinak je to jen prachobyčejné násilí silnějšího na slabším.

  2. Myslím, že řešení problému bude trochu složitější než jen začít zase děti mlátit.

    • Výňatek z článku: „Nevolám po návratu fyzických trestů, i když proti školnímu vězení (označenému jako meditační prostor) bych nic neměl. Jen se dožaduji elementární logiky: právo a povinnost jsou dvě strany téže mince. Stejně jako k sobě patří zločin a trest. Žák, který má právo na vzdělání, má také povinnost nenarušovat výuku a neohrožovat ostatní.“ Kde je v tom něco o mlácení dětí? Vy neumíte číst? P.S. Současný způsob výchovy se prokazatelně neosvědčil, viz „kvality“ současné mládeže. Tak proč v něm pokračovat?

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*