Tři různé definice dobra

Ayn Rand emigrovala z Ruska od USA po první světové válce a následně se stala známou zejména díky románu Atlasova vzpoura. Celý život propagovala myšlenky svobodného člověka a individualismu.

V jednom ze svých esejů píše o třech způsobech, jak mohou lidé posuzovat dobro:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Existují tři myšlenkové směry o povaze dobra: přirozený, subjektivní a objektivní.

Přirozené dobro

Teorie o přirozeném dobru tvrdí, že dobro je vlastní určitým věcem nebo činům bez ohledu na to, jaké jsou jejich důsledky, zda zúčastněným aktérům pomohou, nebo jim uškodí. Je to teorie, která odděluje pojem dobra od jeho příjemců a jeho hodnocení od těch, kteří s ním přijdou do styku. Dobro je podle této teorie dobré samo o sobě, není nutné, aby ho někdo posuzoval.

Pozn. autora: Ayn Rand žádný konkrétní příklad neuvádí, ale není inkluze ve školách dobrým příkladem?

Teorie o přirozeném dobru vede k tomu, že pokud člověk věří, že některé činy jsou z definice dobré, nebude váhat donutit ostatní, aby je vykonávali. Protože věří, že újma způsobená takovými činy nemá žádný význam, není pro něj ani moře lidské krve překážkou. Je-li přesvědčen, že příjemci dobra jsou nedůležití nebo zaměnitelní, bude považovat masakr lidí za svoji povinnost ve službě vyššího morálního principu. Je to právě teorie o přirozeném dobru, která stvořila Robespierra, Lenina, Stalina a Hitlera.

Subjektivní pohled

Druhý pohled na dobro je subjektivní a podle této teorie je dobro výsledkem lidských pocitů, přání nebo přesvědčení. Pokud člověk věří, že dobro je výsledkem individuálního subjektivního rozhodnutí, je otázka „dobro, či zlo” pouhým rozhodnutím, čí pocity jsou správnější. Není možná komunikace, snaha pochopit druhou stranu nebo kompromis.

Pozn. autora: Nemůže být příkladem dlouholeté rozdávání sociálních dávek práceschopným lidem, jehož negativní důsledky jsou zcela ignorovány? Zbavují lidi pracovních návyků, bez kterých je obtížné pak nějakou práci dostat. Motivují k rezignaci na odpovědnost za vlastní osud. Rozvrací společenskou soudržnost, protože dělí lidi na ty, co musí, a ty, co nic nemusí. 

Chce-li zastánce subjektivní teorie prosadit nějaký svůj společenský ideál, cítí se morálně oprávněn lidi „pro jejich vlastní dobro” k něčemu nutit, neboť je přesvědčen, že má pravdu. Subjektivní teorie o dobru se v reálném světě mísí s teorií přirozenou a je základním stavebním kamenem všech diktatur, tyranií a různých variant šikanujícího státu. Je sporné, zda někdo vůbec může těmto teoriím ve skutečnosti věřit. Ale obě slouží k ospravedlnění touhy po moci a vlády za pomoci nekompromisních příkazů.

Objektivní hodnocení

Třetím způsobem, jak posuzovat lidské činy, je teorie o objektivním dobru, která říká, že dobro není automaticky přiřazeno žádnému činu ani nápadu sebešlechetnějšího člověka, ale je vždy výsledkem racionálního hodnocení situace, které provádí svobodný člověk. Zásadní otázka v objektivní teorii zní: Pro koho a co má jakou hodnotu? Objektivní teorie nedovoluje vytrhávání z kontextu.

Svobodný trh je praktickou aplikací objektivní teorie dobra. Protože hodnota čehokoli je výsledkem posouzení, člověk musí mít svobodný, aby mohl přemýšlet, hodnotit a vybrat si bez nátlaku. Hodnota věcí nebo velikost dobra se nestanovuje většinovým hlasováním.

Pokud je člověk přesvědčen, že dobro je objektivně určené stavem věcí a jeho posouzením lidskou myslí, ví, že jakýkoli pokus dosáhnout jej za pomoci síly je obludnou kontradikcí, která je v přímém rozporu se základy morálky. Hrubá síla paralyzuje lidskou schopnost přemýšlení a volby a nutí člověka, aby jednal proti své vůli. Dobro, které musí člověk přijmout za cenu obětování vlastního názoru, nemá hodnotu pro nikoho. Ten, který je za pomoci síly dotlačen k tomu, aby nepřemýšlel, není schopen si vybrat ani něco správně ohodnotit.

Jediný společenský systém v lidské historii, který je postaven na objektivní teorii dobra, je kapitalismus. Objektivní teorie je také jediná, jež je neslučitelná s použitím síly. Je historickou tragédií, že tato skutečnost nebyla nikdy adekvátně zdůrazňována.

Tolik Ayn Rand o teorii dobra v roce 1967.