NYT
Zvolený prezident Donald Trump zdědil krví prosáklou válku na Ukrajině. Zavázal se urychleně ukončit tenhle masakr.
Trump svůj plán nevysvětlil – pokud ho skutečně má –, ale zvolený viceprezident JD Vance vyzval Ukrajinu, aby postoupila obsazené území Rusku a vzdala se svých úmyslů ohledně vstupu do NATO výměnou za mír. Trumpův nominant na pozici poradce pro národní bezpečnost, kongresman Michael Waltz z Floridy, kritizoval tok americké pomoci na Ukrajinu a vyzval k urychleným jednáním, přičemž zpochybňuje, zda by Spojené státy měly podporovat úplné osvobození Ukrajiny.
Pokud se Trump bude řídit jejich radami a bude tlačit Ukrajinu do rozhovorů, které vyústí ve ztrátu území, jeho političtí rivalové i jestřábi v jeho vlastní straně ho obviní, že opustil Ukrajinu a odměnil Vladimira Putina za expanzi.
Měli by pravdu; neexistuje způsob, jak to nějak pocukrovat. Ukrajinci by byli necháni na holičkách a Putin by mohl zkoušet znovu útok nebo rozšířením svých imperiálních požadavků na další sousedy.
Ale Trump by to měl udělat v každém případě.
V této děsné válce umírají každý den desítky lidí a často i stovky. Trump by se měl chopit šance zachránit životy. Nikdo nepřijde zachránit Ukrajinu. Nakonec bude potřeba nějaké vyrovnání.
Přes záblesky velkolepého úspěchu ukrajinských sil se ruská pozice postupně posilovala a není důvod očekávat, že by nyní Putin ztratil převahu. Může to znít jako poraženectví, ale je to také realismus. Není to ani stranické vnímání – už dlouho se objevují zprávy o tom, jak se úředníci Bidenovy administrativy tiše snaží přimět Ukrajinu k jednání.
Ambiciózní ukrajinská protiofenzíva z roku 2023, která měla přerušit zásobovací trasy mezi Ruskem a Krymem (historicky ceněný, strategicky umístěný ukrajinský poloostrov dobytý Ruskem v roce 2014), se zhroutila. Ukrajině se loni v srpnu podařilo dobýt několik set čtverečních mil ruského území v Kursku – ale Rusko pomalu získává zemi zpět. Asi 50 000 vojáků (včetně 10 000 Severokorejců) se nyní připravuje na útok na Kursk. Rusko přitom postupuje na východě a jihu.
Ukrajina se mezitím snaží najít za každou cenu vojáky. Po dvou letech a devíti měsících bitvy proti monstróznímu vetřelci ukrajinští policisté a verbíři údajně procházejí stanice metra a bary vlečnými sítěmi a loví rekruty. Závislost na západních zbraních znamená, že zásilky se mohou (a také se) zaplétají do politiky a opožďují se.
Dostat Ukrajinu a Rusko ke stolu by byl jen začátek namáhavého vyjednávání. Rozhodnutí o tom, kolik dobyté ukrajinské země zůstane pod ruskou kontrolou, jsou těžká, ale to nebude ani to nejtěžší – koneckonců, vůdce kterékoli země je může označit za dočasné ztráty nebo zisky, které budou později zvráceny prostřednictvím diplomacie nebo dokonce síly. Prezident Volodymyr Zelenskyj dlouho trval na tom, že Ukrajina bude bojovat, dokud nebude každý kousek půdy osvobozen od ruské okupace, ale v poslední době zněl realističtěji, nebo alespoň rezignoval na své maximalistické postoje. V těchto dnech tvrdě prosazuje mezinárodní bezpečnostní záruky pro případ budoucích ruských útoků.
Skutečně neřešitelným problémem je požadavek Zelenského, aby Západ chránil Ukrajinu před budoucími ruskými útoky poskytnutím toho, co diplomaté eufemisticky nazývají „bezpečnostní záruky“. V praxi Ukrajina chce svou armádu přebudovat a posílit (tato část bude snadné získat) a také, což je zásadní a kontroverzní, požaduje okamžité pozvání do NATO.
Už jen v tomto bodě by jednání mohla zkolabovat. Putin jako podmínku míru požadoval, aby se Ukrajina zavázala, že zůstane neangažovaná (jinými slovy, žádné smlouvy NATO nebo bezpečnostní smlouvy) a nejaderná (Ukrajina je schopna vyvinout jaderné zbraně, a to by mohl být věrohodný, i když extrémní, záložní plán, pokud Západ nemůže poskytnout ochranu). Pan Vance také navrhl, aby se Ukrajina zavázala k neutralitě a vzdala se svých ambicí v NATO. Dokonce i prezident Biden – který se vydává za největšího obránce Ukrajiny – prohlásil, že by nepodpořil „NATOizaci Ukrajiny“.
Samozřejmě, že Spojené státy jsou znepokojeny vstupem Ukrajiny do NATO: Pokud bychom byli ochotni jít do války s Ruskem, abychom zachránili Ukrajinu, udělali bychom to právě teď. Pokud by Spojené státy skutečně chtěly, aby Ukrajina vyhrála za každou cenu, vyslaly by vojáky. Ale nikdo rozumný – včetně autorky tohoto článku – nechce riskovat zažehnutí přímé války mezi jadernými velmocemi Ruskem a Spojenými státy.
Američtí představitelé obvykle popisují ukrajinskou válku vznešenými slovy a staví na odiv svou neochvějnou podporu – 175 miliard dolarů – hrdinské Ukrajině v boji proti monstru Putinovi. Někdy jsou však hrubší – jako když ministr obrany Lloyd Austin řekl novinářům v Polsku pár měsíců po invazi, že Spojené státy chtějí vidět Rusko „oslabené“. Komentář naznačoval, že Spojené státy vyzbrojí ukrajinské vlastenectví a utratí ukrajinské životy, protože dlouhotrvající válka – dokonce i válka, kterou pravděpodobně nebylo možné vyhrát – vyhovovala americkému zájmu zbavit se síly Putina.
Věřím, že je správné nazývat Ukrajinu zástupnou válkou, protože si myslím, že je rozumné dojít k závěru, že Bidenova administrativa podpořila válku nejen z úcty ke spravedlivému ukrajinskému odhodlání odrazit Rusko, ale také proto, že válka byla šancí oslabit našeho nepřítele. aniž bychom byli přímo zapojeni.
To neznamená, že by se mělo snižovat odhodlání obyčejných Ukrajinců, kteří bojovali s odvahou a statečností. Je to důkaz ukrajinské nezlomnosti (nemluvě o americké palebné síle), že Rusko ještě zemi nedobylo.
Spojené státy mezitím vytyčily nepohodlnou střední cestu – podporovaly válku natolik, aby ji udržely v chodu, ale nikdy dost na to, aby se vyhrála. Válka na Ukrajině nenabízí Americe řešení problému Putin, ale ve Washingtonu jistě existuje naděje, že poškozuje a odrazuje Kreml od avanturismu.
Žádná ze stran nezveřejnila spolehlivé údaje o obětech, ale odhaduje se, že od invaze v roce 2022 byl zabit nebo zraněn jeden milion vojáků a civilistů. Úmrtí nyní převyšují počet narozených na Ukrajině, čímž se násilí stává demografickou hrozbou.
Nyní přichází další studená zima a ukrajinská energetická infrastruktura je tak zničená bombami, že se očekává, že lidé budou v temných a chladných měsících denně snášet až 20 hodin výpadku proudu.
Tato bezútěšná krajina obsahuje nejextrémnější a nejtragičtější výsledky mocenských her, které na ukrajinské půdě nemilosrdně rozehrály velké mocnosti. Jak Rusko, tak Spojené státy po desetiletí zneužívaly vnitřní rozdělení Ukrajiny k vzájemnému podkopávání a k získávání regionálního vlivu, především na úkor obyčejných Ukrajinců.
Diplomaté a špioni z po sobě jdoucích amerických administrativ se vnořili do bažin postsovětského ukrajinského zprostředkování moci, kde byla silná korupce a ostré rozdíly oddělovaly politiky podporované Moskvou od těch, kteří viděli budoucnost Ukrajiny – a hledali ochranu před Ruskem – v Evropě.
V letech 2007 až 2010 jsem se věnovala Ukrajině jako šéfka moskevské kanceláře The Los Angeles Times a roky jsem sledovala projekci pořád stejného scénáře. Spojené státy neustále slibují víc, než jsou ochotny nebo schopny na Ukrajině splnit, znepřátelit si Rusko a nechat Ukrajinu zranitelnou vůči Putinově hněvu.
To je starý trend: Když se rozpadl Sovětský svaz, Ukrajina se ocitla v pozici majitele třetího největšího jaderného arzenálu na světě. Prezident Bill Clinton přemlouval a nakonec přesvědčil prezidenta Leonida Kravčuka, aby demontoval jaderné zbraně a prodal uran Rusku. Výměnou za souhlas nabídl pan Clinton bezpečnostní záruky – které byly zjevně nenaplněny.
Administrativa George W. Bushe silně podporovala ukrajinskou oranžovou revoluci v roce 2004, kdy demonstranti odsoudili Moskvou podporovaného prezidentského kandidáta Viktora Janukovyče a požadovali užší spojenectví s Evropou a Západem. Potěšená americká vláda, vykřikují hesla o reformě a demokracii, zasypala prozápadní skupiny financováním a školením. Putin zuřil; oranžová revoluce stále vystupuje v jeho projevech jako konečná demonstrace zločinu a zrady USA.
S vědomím hněvu pana Putina a zranitelnosti Ukrajiny slíbil pan Bush usilovat o členství Ukrajiny v NATO. Nikdy se to nestalo. Členství v NATO zůstalo pro Ukrajinu mimo dosah – vzrušující vysvobození se rýsovalo, ale nikdy nebylo dosaženo.
Ať už si o NATO myslíte cokoli (jiné téma na jiný den), není pochyb o tom, že Západ tím, že hovořil jak hovořil, nechal Ukrajinu v neudržitelném geopolitickém vakuu. Země nezískala ochranu NATO – jen inkasovala všechny důsledky toho, že Putin kritizoval možnost vstupu Ukrajiny do NATO. Téměř o dvě desetiletí později Ukrajina zůstává tam, kde dlouho setrvávala: vždy na pokraji přijetí do aliance, ale nikdy uvnitř.
Právě tato nelehká dynamika – Ukrajina blízko Západu, usilující o začlenění na Západ, ale není jeho skutečnou součástí – definovala americké vedení této katastrofální války. Chceme, aby Ukrajina fungovala jako protektorát, ale nakonec nejsme ochotni ji chránit. Rozumná, ošklivá strategie – takticky obhajitelná, ale morálně zavrženíhodná.
Amerika Ukrajinu nezachrání. Možná potřebujeme, aby to pan Trump – drzý a bezskrupulózní – konečně řekl nahlas a jednal podle toho.
NY TIMES
Jen pro připomínku,trochu historie: když se spojovala Německo v devadesátých letech, Rusko dostalo příslib, že se NATO nebude rozšiřovat dál na východ. Odpovědí byl vstup ČR, SK,PL, a dalších států do NATO. Tak trošku si slibem utřeli rektus. A mělo to pokračovat dál až po hranice s RF. Odpověď na sebe nechala dlouho, předlouho čekat…začala v roce 2022. A může za to kdo ? No přeci RF & PUTIN! To je jasné.
Ten váš do nekonečna omílaný příslib nerozšiřování NATO sice nikdy neexistoval, ale samozřejmě není šprochu…
Aneb, když se hodí hovnem, vždycky aspoň trochu ulpí, že??
Ale existoval. Poslechněte si někdy třeba Scotta Rittera, Jeffreyho Sachse nebo nyní již zesnulého Seymoura Hersche. Ti všichni existenci tohoto slibu potvrzují a poukazují na pokrytectví Ameriky.
No, asi je to zbytečná debata. Vy jste u toho nebyl, já taky ne a nejspíš ani jeden z vámi jmenovaných.
V té době by takový slib samozřejmě logicky nedával žádný smysl, mohl snad být vysloven mezi řečí po pár stakanech vodky a následně zneužit prolhanými rusáky.
Ale věřte si, čemu chcete. To je vaše právo, tak kua věřte a hlavně myslete politicky!!
A jen malá kvízová otázka na závěr: Proč některé země vstupují nebo chtějí vstoupit do NATO?
A) Američani jim vyhrožují jadernými zbraněmi a vtrhnutím armády na jejich území v rámci blíže nespecifikované speciální vojenské operace.
B) Američani jim vyhrožují hospodářskou blokádou.
C) Američani jim za to cpou své (již brzy) bezcenné dolary.
D) Mají strach z tradičně agresivního, rozpínavého rusácka.
Nápověda: D) je správně.
škoda komentů. Blbec jak když vyšije.
Ten hnojomet od tebe kolemkálící je toho příkladem. V halvě naděláno a ještě to publikuješ. GRATULUJI.
Majdan nebyl 2004, ale 2014. A Rusko Krym nedobylo, anektovalo ho po řádném referendu, kde se drtivá většina Krymčanů vyjádřila, že nejsou a nechtějí být Ukrajina.
Zápaďáci to samozřejmě nechtěli uznat, protože se jim to nehodilo do krámu.
Ano, přesně tak, když Hitler v roce 1938 anektoval Rakousko, taky tam pak uspořádal „řádné referendum“, v kterém se drtivá většina Rakušanů vyjádřila, že chtějí patřit do říše.
Holt historia magistra vitae…
Mmch, asi vám nepřijde zvláštní pořádat referendum v cizí zemi, že? No, vám asi ne.
Kocoure, jak se hodí co? Když chtělo pryč Kosovo, skončilo to bombardováním Sarajeva. Princip stejný? Obyvatelé Krymu chtěli také pryč. A výsledek? Nebylo jim to povoleno kým…asi. A že to Ukroši celé podělali je nabíledni. Začalo to zrušením neutrality, jazykovými zákony, utlačováním nikoliv menšin, ale většin – menšinou.
Hm, nějak vám z toho vypadlo, že Srbové rozpoutali v bývalé Jugoslávii brutální občanskou válku. Která klidně mohla přeskočit do celé Evropy, to jsme tady ostatně už jednou měli. A kterou tohle bombardování pomohlo dost rychle ukončit.
Ale to bych po vás asi chtěl moc.
Koho napadlo po roce 1945 “agresivní, rozpínavé rusácko”?
RF brání své území, t.j. území Doněcké a Luhanské lidové republiky.
Koho napadly po roce 1945 USA s podporou NATO?
Jenže obyvatelé Krymu si referendum uspořádali sami poté, co se, v souladu s tehdejší ukrajinskou ústavou, od Ukrajiny odtrhli. MMCH podobným způsobem přešel Texas z Mexika do USA.
Hm, ta podobnost je vskutku dost vzdálená. A proč do toho taháte 200 let starou historii, to tedy vážně nevím. To bychom se taky mohli dohadovat o Slezsku nebo Alsasku.
Je zvláštní, že rusácko nebylo pro NATO nepřítelem až do chvíle, kdy na základě svých paranoických představ (tedy svého psychopatického agresivního fýrera a jeho věrných podržtašků typu ožraly Medveděva) o vnějším ohrožení rozpoutalo v roce 2022 zbabělou dobyvačnou válku.
A že dokonce nebylo nepřítelem ani poté, co si vytřelo prdel s veškerým mezinárodním právem a drze si přisvojilo kus území patřícího jiné zemi. Takže se už vědělo, co je ten rusácký ksindl zač.
To jsou mi paradoxy, echm echm…
Hele, Ty jsi pěkný vysírač kolemjdoucí. Víš o zahraniční politice co by se za nehet vešlo a kálíš tady na ostatní svoje “mentální výdobytky” Vrať se na seznam,cz tam Tě ocení.
Netykat, prosím, to si nechte mezi své soudruhy ve spolku lízačů putinovy řiti. A mám-li se já vrátit na seznam, tak vy se snad vraťte rovnou do kanálu, odkud jste, souzeno podle vašich příspěvků, vylezl.
Děkuji za pochopení.
Pro všechny Eugenky a podobné kokotí hlavy a internetové netykavky: Tady to máte přímo od Američana!
https://vm.tiktok.com/ZNe3fSjA5/