Trump vs. EU 15:0

Kovanda  to  vítězství , či  velmi přijatelný  kompromis  vyčísluje:

„Trump vs EU 15:0“. Vítězem včerejší obchodní dohody USA a EU je Trump, Británie a zastánci brexitu, američtí zbrojaři a americké energetické firmy, ale také automobilky EU, proto i Česko

Včerejší obchodní dohoda mezi USA a EU je pro akciové trhy obecně dobrou zprávou, protože se nenaplňuje hrozba drakonického, třeba 50procentního cla. Zároveň se na trhy vrací část poztrácené jistoty a předvídatelnosti. Přestože všechny detaily dohody nejsou známy, a některé dokonce ani dojednány.

Přesto lze už nyní ukázat na několik možných vítězů celé dohody.

Tím prvním je americký prezident Donald Trump. Z hlediska vidění světa, které zastává on a jeho administrativa, včetně jejích ekonomů, dochází k nápravě dlouhodobě asymetrického obchodního vztahu USA a EU. Spojené státy nyní uplatní na většinu dováženého zboží nové patnáctiprocentní clo, zatímco EU na dovoz z USA uvalí nové clo nulaprocentní. Žádné. Tedy 15:0 pro Trumpa. Takto to Trump prodá svým voličům.

Trump však může prodat i jen své „zásahy“ ve vztahu k EU z prvního zhruba půlroku svého vládnutí:

• přiměl drtivou většinu zemí EU navýšit výdaje na obranu na 5 procent HDP
• zamezil tomu, aby EU uvalila digitální daň na americké technologické giganty (v návrhu rozpočtu EU na léta 2028 až 2034 o ní není ani zmínka, přestože Brusel výrazně hodlá navýšit okruh a inkaso daní, které vybírá, o více než 1000 miliard Kč ročně – těmi však zatíží členské státy, resp. jejich firmy a občany)
• přiměl EU akceptovat při vývozu do USA třikrát vyšší clo, než jaké měla dosud, aniž by za to EU něco získala
• zajistil, že za tyto údajně výhodné celní podmínky (které ovšem jen eurozónu připraví o 1400 miliard Kč ročně; viz graf a kalkulace Bloombergu níže) EU Spojeným státům ještě zaplatí, a to:
• nákupy energetických surovin z USA za více než 5000 miliard Kč ročně (což jde výrazně, více než desetinásobně, nad rámec objemu loňských dodávek z Ruska do EU – nebude to tedy moci být jen tak, že EU jednoduše kompenzuje odpojení od zbylých ruských dodávek těmi americkými)
• investicemi v USA za 12 600 miliard Kč
• objemnými nákupy zbraní v USA, zřejmě nad rámec toho, aby by plynulo ze závazku zemí NATO navýšit výdaje na obranu na zmíněných 5 procent HDP

Samozřejmě, kritici cel odvětí, že mají inflační dopad a že se Trumpovi oněch 15 procent na dovoz z USA vrátí jako bumerang, v podobě vyšší inflace, které bude spotřebitel v USA čelit. Trump a jeho okolí – a co je nejpodstatnější, jeho voliči – jsou však zjevně přesvědčeni, že inflační dopad bude zanedbatelný. Že je pro eurounijní vývozce do USA americký trh tak důležitý, že si navýšená cla schovají do vlastních marží a nebudou je přenášet na spotřebitele. A pokud je neschovají, pak třeba výrobu rovnou přesunou do USA.

Pokud navíc tito kritici mají být konzistentní, museli by kritizovat třeba i uhlíkové clo, které EU zavádí. Jsou-li jedna cla inflační, pak zřejmě i ta jiná. Clo jako clo. Navíc EU uvaluje cla třeba na čínské elektromobily. Což je mimochodem trnem v oku Pekingu, takže i proto ztroskotala minulý týden jednání mezi EU a Čínou o možném novém obchodním sblížení. Po krachu jednání s Pekingem se EU ocitla v ještě složitější situaci, kdy byla „na kordy“ jak s Čínou, tak s USA, což Trumpovi usnadnilo dojednání včerejší dohody, jež je z jeho hlediska bezesporu vítězstvím.

Dalším vítězem včerejší dohody jsou britské firmy. A v tomto ohledu se projevuje další určitá prohra EU. Britští vývozci totiž nově čelí v USA clu jen desetiprocentnímu, neboť Británie – přestože je mnohem menší trhem než EU – si vyjednala výhodnější podmínky než Brusel. Britští exportéři tak konkurenční výhodu na americkém trhu nad firmami z EU, tedy z podstatné části pevninské Evropy i Irska, pro něž bude platit clo nejčastěji o pět procentních bodů vyšší. Slavit tedy mohou tedy také stoupenci brexitu, protože nebýt vystoupení Británie z EU, i na britské firmy by se vztahovalo 15procentní clo. Tato skutečnost dnes povzbudit britský akciový trh.

Přestože Evropská unie bude nově čelit v USA o více než 10 procentních bodů vyššímu průměrnému efektivnímu clu než před Trumpovým nástupem do Bílého domu letos v lednu (kdy činilo 4,8 procenta), Brusel se mu po včerejšku, jak už tedy víme, navíc zavazuje utratit za americký zemní plyn a ropu, za americké zbraně a za investice v USA v přepočtu dohromady přes 30 000 miliard Kč. Nákupy energetických surovin v objemu přes 5000 miliard Kč ročně (dohromady za takřka 16 000 miliard Kč) musí navíc proběhnout ještě Trumpova funkčního období, tedy během zhruba 3,5 roku. Tento závazek může dnes povzbudit zejména akcie amerických zbrojařů a tamních energetických firem.

Dohoda je ovšem také vítězstvím autoprůmyslu EU. Ten nyní čelí v USA clu 27,5 procenta, nyní to tedy bude 15 procent. To je jistě dobrá zpráva pro Česko, jehož autoprůmysl je na vývozu do USA citelně závislý, byť zejména nepřímo. I akcie automobilek EU mohou dnes stoupat.

***

Kovanda  v součtu  kvantifikuje  transfery  Evropy  do USA po „dohodě“  do konce  Trumpova  prezidentství  na  více 30 000 miliard  korun.  Mně  to vychází  ještě  hůře – nějakých  32 000 miliard. Ovšem BEZ ZAPOČTENÍ toho, co z oněch  5%  HDP  na  zbrojení, ke  kterému se EU  upsala krví, přistane  v  americké  kase tak jak tak. Tohle  číslo  si pro jistotu  netroufne  odhadnout  vůbec  nikdo. Momentálně ,  při aktuálním kurzu  dolaru  vůči  Kč,   je  to něco  přes  1,5 BILIONU dolarů ROČNĚ,  které Evropa pošle  do  USA, z nemalé  části  do  amerického rozpočtu, aniž  by  za  to  cokoliv  hmatatelného  dostala!

Netuším, jak to vidíte  vy , ale  za mne  je to katastrofa!   Prostě katastrofa. Není  ovšem  jediná. Finance  jsou  finance, nicméně  ono  to není  jen o nich. O  tom  více  v paralelním  článku, kde jsem se  na  stejnou  událost  podíval z jiného  úhlu pohledu!

Osobně  si  myslím,  že  Kovanda  se mýlí  – v Evropě  žádné  vítěze  nevidím.  Ani  Brity,  ani automobilky a  už  vůbec  ne Čechy.Jen  samé poražené.  Můžeme  se  snad  bavit jen o  tom, že  někdo prohrál  více  než  jiný.  Ale prohráli všichni.