ALVARO PEŇAS
Nebude snadné vyhnat desítky tisíc radikálních islamistů, kteří se usadili v Evropě, ale půjde to, pokud se přestanete bát.
Joshua Treviño je ředitelem pro transformaci v Texas Public Policy Foundation a vedoucím pracovníkem Western Hemisphere Initiative v America First Policy Institute. Treviño je americký politický komentátor, bývalý autor projevů a odborník na mezinárodní zdravotnictví v administrativě George W. Bushe a důstojník americké armády. Rozhovor pro The European conservative poskytl během konference ve Španělsku o projektu Hispanidad.
Donald Trump je v úřadu šest měsíců a provedl radikální změnu v imigrační politice. Jaké jsou výsledky?
Došlo k mnoha pozitivním změnám, ale výsledky se projeví až v dlouhodobém horizontu. Reforma imigrační politiky má mnoho prvků, jako je bezpečnost hranic nebo deportace, ale existuje i zásadní a hlubší faktor, na který poukazuje zejména viceprezident Vance: Jaký je smysl této země, smysl národa? Musíte tedy provést operativní kroky v oblasti ochrany hranic, deportace nelegálních přistěhovalců nebo řešení škod, které nelegální pracovní síla způsobuje americkým mzdám a pracovním místům, abyste se dostali do bodu, kdy budete moci skutečně posoudit, k čemu imigrační systém slouží, což samo o sobě vyvolává otázku, k čemu slouží národ.
Této otázce se po celé století vyhýbali progresivní politici ve Spojených státech i v Evropě. Právě jsem navštívil Spojené království, kde je vláda v současné době mimořádně represivní, a kde koluje řada návrhů, které diagnostikují, že Spojené království nemá žádný význam a že být Angličanem je v podstatě elastická kategorie, podobně jako být Američanem. Nejlepším příkladem je Francie, kde může být Francouzem kdokoli. Je to velká lež, kterou šířila francouzská levice a republikanismus, že být Francouzem znamená mít soubor politických práv – politický návrh odtržený od historie, dědictví a skutečné účasti na životě společnosti. Po téměř dvou stoletích se tento experiment blíží ke svému přirozenému konci a jeho rozpory jsou zřejmé.
V 90. letech varoval Samuel Huntington před ohrožením idenity, které představuje mexická imigrace do Spojených států. Měl Huntington pravdu? Existuje takový problém, který je třeba řešit tvrdými rozhodnutími, nebo je ještě čas se mu vyhnout?
Je to opravdu otázka fungování, protože neexistuje jiná alternativa, ale je pravda, že to vše vyžaduje silný stát, schopný přijímat rozhodnutí a s národní agendou. Etnicky jsem napůl Mexičan, ale ve Spojených státech žijí různé mexické populace a některé, hlavně nedávní imigranti, jsou velmi radikalizované a věří, že mají právo na tuto zemi. Je však mnohem více lidí, včetně těch v mém rodném státě Texasu, kteří velmi dobře chápou, že Spojené státy a jejich ústava musí být bráněny, a to včetně deportace nelegálních imigrantů.
Levice, když podnítila nepokoje v Los Angeles, nečekala, že Trumpova administrativa zareaguje tak rázně, protože není zvyklá čelit silnější moci. Navíc z politického hlediska se lidem líbilo, že Trumpova administrativa, vláda, kterou si zvolili, jim vrací zemi zpět, že vláda jedná jménem Američanů.
Pro Evropany je to zajímavá lekce: nebude snadné vyhnat desítky tisíc radikálních islamistů, kteří se usadili na kontinentu, ale je to možné, pokud se zbavíte strachu. Když jsem byl ve Velké Británii, byl jsem šokován, když jsem v neděli večer vyšel z kostela a viděl islamistické demonstranty s palestinskými vlajkami, kteří nás v podstatě uráželi za to, že jsme křesťané. Za takové chování musí být zaplacena cena, a tou ideální cenou je chytit je a poslat zpět.
Jde o to, že jsme tyto lidi neměli dovážet, to byla naše chyba: oddělili jsme občanství od jeho smyslu a nechtěně jsme se dostali do extrémně nebezpečné situace, kdy někdo může být formálně a technicky Američan, ale ve skutečnosti jím není. Vidíme to na Zohranu Mamdanim [muslimském socialistovi zvoleném demokratickým kandidátem v primárkách na starostu New Yorku] nebo Rashidě Tlaibové [progresivní palestinsko-americké kongresmance známé svým hlasitým prosazováním palestinských práv], a nejde o protipřistěhovalecké nálady: moje vlastní děti jsou přistěhovalci, ale jsou prodchnuti katechismem Spojených států; to tito lidé nikdy nebyli, i když mají doklady, které říkají, že jsou Američané.
V posledních dnech jsme svědky změny postoje USA k zasílání dalších zbraní na Ukrajinu. Chápe Trump, že Vladimir Putin nechce mír?
O postoji Trumpa panovala velká nevědomost, což je zajímavé, protože se velmi jasně vyjádřil o svém přístupu k míru a proti válce, ale také již před válkou jasně řekl, že trvalý mír lze dosáhnout pouze silou. Často se zapomíná, zejména na straně izolacionistů, že Ukrajina přežila počáteční ruskou invazi díky tomu, že prezident Donald Trump v předchozích letech změnil Obamovu politiku a poslal na Ukrajinu zbraně Javelin, s jejichž pomocí Ukrajinci zastavili ruský postup. Nemyslím si, že by Trump od tohoto základního přesvědčení upustil, a proto jsou jeho výroky o dodávkách dalších zbraní na Ukrajinu v souladu s tím, co dělal v prvním funkčním období, a také s tím, co dělá nyní.
Byl jste členem Bushovy administrativy, existuje nějaká souvislost mezi touto republikánskou stranou a hnutím, které vede Trump?
Ano, myslím, že ano. Lidé často zapomínají, co se stalo v posledních třiceti letech, ale podle mě je klíčová koalice, kterou Trump sestavil: je to dělnická třída, etnicky rozmanitá, rozptýlena po celé zemi, ale má velkou sílu v průmyslových státech, upřednostňuje vojenskou sílu, i když je skeptičtější k jejímu použití, je nacionalistická a hájí agendu „America First“ (Amerika na prvním místě) a tak dále.
Otázka zní: Kdo takovou koalici vytvořil? Podle mých vzpomínek je velmi podobná koalici Richarda Nixona. Ale pokud se podíváme ještě dále do minulosti, je velmi podobná původní republikánské koalici z let 1850–1860. V dnešní republikánské koalici lze velmi snadno rozpoznat principy „svobodná půda, svobodná práce, svobodní lidé“. Myslím si, že souvislost je velmi hluboká a že ti, kdo nevidí souvislost, a to říkám s veškerou úctou, často začínají svou analýzu v 90. letech, což znemožňuje pochopit, co představuje hnutí Trumpa, Republikánská strana a konzervativní hnutí.
Jsme ve Španělsku, kde se účastníte kongresu o Hispanidad. V současné době existují proudy, které chtějí tuto myšlenku proměnit v geopolitické hnutí, které se postaví proti Anglosasům a spojí se s Ruskem nebo Čínou. Co pro vás znamená Hispanidad a co si myslíte o těchto proudech?
Můj otec je španělského původu a matka je Angličanka, a mluvit v pojmech nepřátel ze 16. století je hloupé. Když uvažujete o hispanidad v kontextu tisícileté historie, musíte brát Španělsko a Španěly jako jednu z nejvýznamnějších kultur, jaké kdy existovaly, a jako kulturu, která má zásadní význam pro celé lidstvo. Ti, kdo se snaží tuto myšlenku přenést na Rusy, zrazují své vlastní dědictví, protože se jedná o myšlenku, která obstojí sama o sobě a k tomu nepotřebuje zahraniční vedení.
Hispanidad je především kulturní blok a pokusy prosadit jej z geopolitického hlediska nebo vytvořit jakoukoli jednotnou politiku selžou už jen proto, že Latinskoameričané nikdy nepřijmou španělské vedení. Například v Mexiku je protišpanělský sentiment až patologický, a řekl bych, že i dost pokrytecký, protože pokaždé, když Mexičan vydělá hodně peněz, přestěhuje se do Španělska, jak to udělali i bývalí mexičtí prezidenti.
Nejsme ve zlatém věku, nevedeme válku mezi Alžbětou Anglickou a králem Filipem; jedinou cestou vpřed je spolupráce, nemůžeme se nechat zmanipulovat touto nepřátelstvím, které je zcela falešné.
(23 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Problém je v tom, že angličtina je bezcenná hatmatilka, podobná spíš zvířecím skřekům než lidskému jazyku bez gramatiky i pevného významu slov, zatímco španělština je v podstatě umělý jazyk, vzniklý po sjednocení země a vyhnání islámských okupantů někdy v 16. století (protože do te doby se ve Španělsku mluvilo více jazyka a některé ještě byly rozděleny na nářečí). Čili pokud by byl ponechán spontánní vývoj, dávno by na jihu USA španělština angličtinu převálcovala coby kvalitnější komunikační nástroj.