Tým basketbalové NBA zavádí nový styl řízení inspirovaný státem

Zvýšit výkonnost je přesně to, co tým podle majitele potřebuje vzhledem k současným výsledkům. Prvním rozhodnutím, které majitel učinil, bylo rozšíření trenérké rady v souladu se nejmodernějšími trendy o manažera zodpovědného za rovnost a inkluzi.

Okamžitě po svém jmenování svolal ředitel pro inkluzi trenérskou radu, na které rozhodl, že je vyloučeno, aby v týmu bylo 80% hráčů tmavé pleti. Podle ředitele pro inkluzi to odporuje nejnovějším poznatkům. Dosavadní trenér namítal, že takové rozhodnutí nedává smysl a že je nutné vybírat hráče striktně podle schopností, a ne podle toho, jak vypadají.

Majitel týmu zareagoval okamžitě, když prohlásil, že rasistické poznámky nemají v jeho týmu místo, a trenéra na hodinu vyrazil. Nová trenérka řekla, že kromě trénování vystudovala i náročný obor inkluzní rovnost a že pod jejím vedením si rozhodně budou všichni rovni. Majitel byl nadšen, protože přesně to, jak pochopil, prosazuje stát.

Vyhozené černochy v týmu nahradili převážně běloši a hispánci, kterých bylo na trhu plno bez smlouvy. Majiteli to bylo trochu divné, ale trenérka ho přesvědčila, že to je v pořádku.

Nové tréninkové metody

Nové tréninkové metody na sebe nenechaly dlouho čekat. Podle nového pravidla není trénink povinný a komu se nebude chtít trénovat, nemusí. Hráči, kteří nebudou chtít trénovat, budou dostávat pravidelné dávky testosteronu, EPO a dalších podpůrných látek, aby nahradili výpadek tréninku. Vše hrazené klubem. Někteří hráči namítali, že to není spravedlivé, když někteří bez řečí tvrdě trénují, ale majitel týmu je umlčel poznámkou, že se jedná o základní pravidlo státní sociální politiky. Ptal se odborníků, kteří jej připravovali, a ti jej ujistili, že to naopak podpoří výkonnost celku. Že to je tak správně. Diskuzi uzavřel slovy, že „když to funguje na státní úrovni, musí to fungovat i v blbým basketu”.

Nová trenérka brzy přišla s další novinkou. Nejlepší hráči budou nově hrát s kilovými pytlíky písku na každém kotníku a zápěstí. Rozhodnutí vyvolalo velkou vlnu nevole. Tahouni týmu namítali, jak k tomu přijdou, že jsou trestáni za to, že jsou nejlepší. Trenérka opáčila, že je nespravedlivé, že je příroda vybavila vysokou postavou a pohybovým talentem a že základní mantrou inkluzní rovnosti je rovná inkluze. A že to je přesně to, o co se snaží.

Ne všem to vyhovuje

Překvapivě se proti novému pravidlu postavili i ostatní hráči v týmu. Říkali, že jim výborní hráči nevadí, že jim naopak pomáhají hrát lépe a že díky nim má tým větší šanci na výhru. Tým, který více vyhrává, má více diváků, více sponzorů a více peněz na platy hráčů. Copak trenérka neví, že průměrný hráč si vydělá více v dobrém týmu s hvězdami než ve špatném týmu bez hvězd?

Majitel pod tlakem argumentů hráčů zakolísal. Vzal si den na rozmyšlenou a kontaktoval vládní hospodářskou komisi, aby mu poradila. Vrátil se rozzářený a sebejistý. Podle informací, které dostal, jsou pytlíky s pískem na kotníku zcela v pořádku. Dokonce i majitel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman tvrdí, že daň pro úspěšné ve výši až 80% je zcela v pořádku. A co jsou proti tomu kilové pytlíčky s pískem, že?

Přetrvávající odpor umlčel argumentem, že ho vládní komise ujistila, že konkurence mezi státy je podobná konkurenci v basketu. Podle komise je i na úrovni států důležitá výkonnost, ať už ekonomická, technologická nebo vojenská. Vládní komise by byla sama proti svým občanům, kdyby se snažila svojí politikou konkurenceschopnost státu oslabovat.

Jako sedm statečných

Do prvního zápasu v ostré soutěži nastoupil tým ve vyváženém složení, které připomínalo moderní verzi filmu Sedm statečných. Zbyli pouze dva hráči černé pleti, kteří se ovšem po prvních patnácti minutách svalili za čáru. Čtyři kila písku bylo příliš i na ně. Tři hráči si zhmoždili kotník, neboť pohybový aparát nevydržel nápor muskulatury vyhnané testosteronem. Střídat nebylo kým, neboť ostatním se za dané situace nechtělo. Platy byly podle principu rovné inkluze stejné pro všechny. Trenérka se snažila situaci zachránit duhovým praporem, kterým usilovně mávala na kraji hřiště a volala „all koše metr”.

Zoufalý majitel týmu o přestávce svolal trenérskou radu. Zcela zmaten se ptal, jak je možné, že tak blbě hrajou, když pouze okopíroval nejlepší praktiky státu. Ředitel pro inkluzi namítal, že to chce jenom čas. Že to musí fungovat.

Když se ho majitel rozhodl na hodinu vyrazit, za přítomnosti svého právníka mu ředitel pro inkluzi oznámil, že jeho vyhodit nelze, neboť platí nová směrnice, které má zkrácený název „S inkluzí na věčné časy”.

Další vývoj v týmu zůstává podle zákulisních informací nejasný.