Ukrajina a mír hodný toho jména

GEORGE WEIGEL

V prvních měsících svého pontifikátu vyzval Svatý otec církev k modlitbě, půstu a práci za ukončení válek jednadvacátého století. Tato duchovní orientace a výzva nás vybízejí k zamyšlení nad tím, jaký „mír“ je v tomto světě možný.

Ve svém mistrovském díle O Boží obci definoval sv. Augustin spravedlivý pozemský „mír“ jako tranquillitas ordinis, „klid řádu“. Nejedná se o mír podle proroka Izaiáše 11:6, ve kterém spolu koexistují dravci a kořist, vlk a beránek. Biskup z Hippa věděl, že takový „mír“ není v naší moci, je věcí budoucího Božího království v čase mimo čas, kdy bude dokonáno vykoupení a Bůh bude „všechno ve všem“. Není to ani „mír“, který si křesťané navzájem přejí před přistoupením k Pánovu stolu, což je „mír“ společenství s Kristem Pánem a skrze něj také mezi sebou navzájem.

Mír „pořádku“, „mír v řádu“ je skromnější věc. Mír pořádku je budován na spravedlivých politických a právních strukturách, díky nimž mohou lidé žít v bezpečí a svobodě. Konflikty pokračují, ale jsou rozhodovány a řešeny právem a politikou, nikoli masovým násilím. To je „mír“, který existuje ve správně fungujících městech, státech a zemích.

Vybudovat podobný mír ve světových záležitostech je obtížný úkol. Ale není to nemožné, alespoň po částech: Za zmínku stojí příklad míru 21. století, který existuje mezi Francií a Německem po dvou katastrofálně destruktivních válkách 20. století (a staletích krveprolití předtím).

Co tento augustinovský přístup k válce a míru naznačuje o míru na Ukrajině?

Historická epizoda, možná apokryfní, pomáhá tuto úvahu vyostřit: V prvním svazku knihy The Second World War (Druhá světová válka) cituje Winston Churchill maršála Ferdinanda Focha, velitele vítězných spojeneckých armád v první světové válce, ohledně Versailleské mírové smlouvy: „Toto není mír. Je to dvacetileté příměří.“ Zda to Foch skutečně řekl, je irelevantní. Důležité je, že „mír“ není pouze zastavení nepřátelských akcí, jakkoli to může být důležitý krok k spravedlivé budoucnosti. Pokud totiž po zastavení zabíjení nenásledují adekvátní opatření k vybudování míru a pořádku, nebude ani bezpečnost, ani svoboda, pouze dočasná pauza před tím, než zabíjení začne znovu.

Uznání této skutečnosti nás přivádí k jádru problému míru na Ukrajině.

Vladimir Putin je odhodlán ovládnout Ukrajinu, nebo ještě lépe, eliminovat Ukrajinu jako suverénní národ; Ukrajina odmítá být ovládána nebo eliminována. Putin již dlouho tvrdí, že mezi Ruskem a Ukrajinou nemůže být mír, pokud nebude vyřešena základní příčina války – toto téma zopakoval během svého setkání s prezidentem Trumpem na Aljašce. To je pravda.

Hrubou skutečností však je, že Putin sám je příčinou války. To, co se právě teď děje na Ukrajině – pokračující zabíjení nevinných lidí, které arcibiskup Borys Gudziak během své návštěvy Charkova 19. srpna tak působivě popsal – není „hloupá válka Joea Bidena“. Je to imperialistická válka Vladimira Putina. Tato základní skutečnost musí být uznána a řešena, má-li na Ukrajině a pro Ukrajinu nastat skutečný mír. Jinak může dojít pouze k příměří, které bude pravděpodobně křehčí než „mírová smlouva“ uzavřená ve Versailles v letech 1919–1920.

Budování míru za těchto okolností proto vyžaduje opatření, která přesahují rámec dohody ukončující boje. Augustiniánský mír vyžaduje bezpečnostní architekturu, která vyloučí budoucí ruskou invazi na Ukrajinu. To bude primárně odpovědností evropských států, zejména těch, které by byly další na řadě, pokud by se Putinovi podařilo ovládnout nebo eliminovat suverénní Ukrajinu. Americká podpora tohoto bezpečnostního systému bude zásadní. O povaze této podpory se dá diskutovat, ale je nejvyšší čas vyloučit z této diskuse Putinovy obhájce a neoizolacionisty.

Ukrajině se nedluží jen bezpečnost. V komentářích k summitům na Aljašce a ve Washingtonu jsem neslyšel ani slovo o obnově Ukrajiny po devastaci, kterou Rusko za poslední tři roky způsobilo infrastruktuře této krvácející země. V únoru Světová banka odhadla, že taková obnova bude v příštím desetiletí stát 524 miliard dolarů. V Evropě je nyní zmrazeno asi 300 miliard dolarů ruských devizových rezerv. Budou tyto prostředky součástí nějakých mírových jednání?

Skutečně uměřená – a spravedlivá – mírová dohoda by tyto prostředky alespoň vložila do hry.

The First Things