Ukrajinská ruleta: Ruslan Stefančuk poškodil česko-ukrajinské vztahy více než Tomio Okamura

PETR AUGUSTIN HOMOLA

Ruslan Stefančuk poškodil česko-ukrajinské vztahy více než Tomio Okamura. A nenapravitelně.

Ačkoli jsou výroky Tomia Okamury, coby vrcholného českého politika, vůči Ukrajině politicky problematické, reakce jeho ukrajinského protějšku Ruslana Stefančuka je pro další česko-ukrajinské vztahy ve skutečnosti mnohem závažnější.

Stefančuk totiž veřejně označil českého vládního politika za příklad nevzdělanosti, manipulace a cynismu a naznačil, že historie jednou ukáže, zda šlo o užitečného idiota, či o agenta ruské tajné služby.

Jak víme, Okamura ve svém projevu uvedl, že rusko-ukrajinská válka je nesmyslná. Podle něj by české státní prostředky měly být využívány na podporu českých seniorů, rodin s dětmi a lidí se zdravotním postižením, nikoli na financování válečných operací v zahraničí. Dále útočil na vedení Ukrajiny, které označil za „juntu kolem Zelenského vedení“, a obvinil „zloděje“ z okolí ukrajinské politické reprezentace, že si „stavějí zlaté toalety“ na úkor českých peněz.

Rozebereme-li si Okamurova slova pečlivěji, jde fakticky o reprodukci politického názoru, který nezastává pouze SPD jako pevná součást Vlády ČR, ale i významná část — a teoreticky i větší polovina — českých voličů (podle průzkumů 44 – 65 %).

Nejde tedy v rámci českého pestrého politického spektra o extrémní postoj, o němž by ti, kteří zvedli ruku pro Tomia Okamuru v čele Poslanecké sněmovny, předem nevěděli. Tomio Okamura tyto postoje v nejrůznějších obměnách opakovaně prezentoval již v minulosti a právě tato politická linie vůči pomoci Ukrajině byla jedním ze středobodů jeho předvolebního programu — tedy i důvodem jeho zvolení do Sněmovny a následně do jejího čela. Jeho výroky na adresu ukrajinské politiky byly proto v tomto ohledu legitimní, nepřekvapivé a očekávatelné.

Jak víme, korupce patří mezi tři největší problémy Ukrajiny — hned po ruské agresi a neochotě tamní vlády umožnit svobodné volby.

Víme také, že italské pobřeží se potýká s nedostatkem místa v docích kvůli velkému množství jachet ukrajinských oligarchů a že extrémně vysoké ceny bydlení v Monaku jsou ještě vyšší díky silnému zájmu ukrajinské podnikatelské veřejnosti.

Zároveň víme, že okolí prezidenta Zelenského je trestně stíháno pro korupci výhradně v těch případech, kdy na to tlačí představitelé zahraničních vlád, obávající se rozkrádání své pomoci.

Expremiér Ukrajiny z doby vlády Viktora Janukovyče, Mykola Azarov, tvrdí, že se ze zahraniční pomoci ztratilo 54–108 miliard dolarů. Tvrzení o zásadní míře korupce však připomínají i Transparency International nebo představitelé spřátelených evropských vlád.

Ukrajinská prokuratura patří mezi nejkorumpovanější instituce v zemi — o tak luxusním životě se i těm českým prokurátorům, kteří pokládají vlády, může jen zdát.

O tom, že se značná část zahraniční pomoci na Ukrajině jednoduše rozkrade a že tím trpí především obyčejní Ukrajinci, kteří by jinak tuto otřesnou válku snášeli nesrovnatelně lépe, nemůže být žádná polemika.

Stejně tak víme, že politická podpora Volodymyra Zelenského se již dva roky pohybuje pod hranicí potřebné jednapadesátiprocentní podpory — průzkumy mu přisuzují přibližně 25 až 39 procent. (Po konfliktu s Trumpem se jeho podpora dočasně zvýšila, ale teď opět nedosahuje ani 40 %.)

V situaci, kdy Ukrajina v nerovném souboji s mnohem silnějším Ruskem nedrží v ruce prakticky žádné karty, působí vystoupení Ruslana Stefančuka překvapivě nezodpovědně. Místo poděkování za dosavadní českou materiální i politickou podporu a případného vyjádření lítosti nad slovy předsedy našeho parlamentu měl raději mlčet.

Reagovat na Okamurův výpad bylo zbytečné – česká pomoc je pro Kyjev objektivně nesmírně cenná, alespoň jsme si to dosud mysleli.

To, že se tak Stefančuk nezachoval, naznačuje, že si této pomoci příliš neváží. Možná si v Kyjevě myslí, že ji poskytujeme především ze strachu, nikoli z vlastního rozhodnutí.

Jeho údajně spontánní výpad tak bohužel začíná symbolizovat vážný bezpečnostní problém, který Ukrajina – ať chceme, nebo ne – pro nás již dnes představuje. Zbývá doufat, že si to současná vláda uvědomuje mnohem jasněji než ta předchozí a že bezpečnost naší země skutečně povýší nad ideologické a propagandistické floskule.

Brutální organizovaný zločin s ukrajinskými kořeny, který podle policejních dat z konce roku 2025 v Česku jednoznačně dominuje (včetně praní špinavých peněz, nelegálního zaměstnávání a dalších sofistikovaných forem), se totiž jeví jako mnohem bezprostřednější a reálnější hrozba pro naše občany než vzdálené válečné scénáře.

Na obrázku vidíme Ruslana Stefančuka (50), předsedu Nejvyšší rady Ukrajiny. Je druhým nejvyšším ústavním činitelem země hned po prezidentovi.

S Volodymyrem Zelenským se dobře zná ze soutěže KVN (Klub vesjolych i nachodčivych = Klub veselých a vynalézavých), což je soutěž, která stále běží v ruskojazyčných televizích už od šedesátých let. Týmy proti sobě soutěží v několika kolech, hrají předem připravené scénky a písničky, ale hlavně hodně improvizují – dostávají úkoly těsně před vystoupením.

Stefančuk měl svůj tým pod názvem Tři tlouštíci a Zelenskyj vedl tým Kvartál 95. Týmy se v roce 1999 potkaly ve finále, zvítězil tým Tři tlouštíci.

FB

(108 votes, average: 4,56 out of 5)

Loading...