Útok na Írán … Chameneí byl zabit. Budou stačit rakety?

Íránská státní média potvrdila zabití duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího při americko-izraelském útoku. Jeho smrt už dříve naznačili americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Při útoku zahynuli i dcera, vnuk, snacha a zeť Chameneího, tvrdí íránská média. V zemi bylo vyhlášeno 40 dní smutku. ,,, Vedení státu dočasně převzali tři lidé – prezident Masúd Pezeškján, šéf soudní moci Gholám Hosejn Mohsení Edžeheí a jeden z právníků Rady strážců. Tito tři lidé budou společně dohlížet na přechodné období po ajatolláhově smrti. Nyní by mělo být svoláno Shromáždění znalců složené z 88 mudžtehidů, kteří jsou voleni ze seznamů prověřených kandidátů.

Evropští lídři vyzývají v souvislosti s útokem Izraele a USA na Írán k zdrženlivosti, od některých amerických spojenců zaznívá směrem k Washingtonu i kritika. Na Blízkém východě státy jako Omán či Libanon naznačují, že se nenechají zatáhnout do války. Z Austrálie a Kanady zaznívají slova podpory USA a Izraeli.

Tato informace naznačuje, že se z evropských spojenců USA v NATO politika Donalda Trumpa vůči Teheránu vůbec netěší velké podpoře. Zato naši „progresivní“ komentáři – za všechny bych jmenoval tento: KOMENTÁŘ: Cynický íránský režim radši vystavil zemi úderům, než by se zřekl svého programu – v americko-izraelském úderu nic špatného nevidí. Děje se to v době, kdy se média plní zprávami o „podivném stavu“ Donalda Trumpa. Americký prezident Donald Trump začíná čelit problému, který donutil Joe Bidena odstoupit z prezidentských voleb. Stále více Američanů totiž pochybuje o jeho duševním i fyzickém zdraví, ukazují průzkumy. Podle CNN to může být opakovanými chybami, jako je například zaměňování Islandu za Grónsko.

Je to samozřejmě zpolitizované tím, že Trump nemá rád CNN a CNN nemá rád Trumpa. Ale jen to dokládá rozpolcenost USA na dva více méně nesmiřitelné tábory. Trump dnes opět úřaduje jako světový četník číslo 1 a nic ho nezastaví – zdá se.

Nicméně, raketové útoky mohou způsobit rozsáhlé materiální škody, a dokonce zabít pár velitelů v Íránu, je však velmi nejisté, zda dokáží změnit íránský režim. Írán je totiž na rozdíl od Kuby – tam prý hrozí „přátelské převzetí“ – tisíce kilometrů daleko, má mnohem větší zdroje a lze si jen těžko představit, že by ho jen raketové útoky dokázaly zlomit. Trump sice vyzývá „íránský lid“ k povstání proti ajatolláhům, ale ty drží v rukách jednotky věrné režimu a jak dokázaly v případě krutého potlačení protestů s tisícovkami zastřelených v ulicích, nedělá jim problém postřílet své spoluobčany. Z tohoto pohledu je íránský režim jistě zločinný, nicméně to na celkové situaci jen přilévá nejistotu.

Ideální řešením by podle některých komentátorů byl „pád režimu“ . Jenže jsou i komentátoři, kteří situaci vůbec na růžovo nelakují, a naopak zdůrazňují vysoká rizika, pokud se tato operace přemění v dlouhodobý konflikt. Trump se lapil do vlastní pasti. Žene se do války, kterou nechce. A nemůže ji vyhrát. Tak svůj komentář nadepsal Adam Hájek. Vybírám několik podstatných názorů: Trump navíc ví, že si bude muset zachovat tvář: vždyť 20. února dal Iránu desetidenní ultimátum. Jednání v Ženevě je tedy podle všeho poslední šancí, jak americkou intervenci odvrátit. „Trumpův projev je nejspíš začátkem snah, jak americkou veřejnost připravit na válku s Íránem a ospravedlnit ji, pokud rozhovory skončí ve slepé uličce,“ interpretuje prezidentovu řeč v Kongresu portál Axios….“Teherán operuje v rámci přesně stanovených červených linií. Především pokud se jedná o přežití režimu, jeho odstrašovacích schopností a regionální vliv. Svých klíčových zájmů se nevzdá ani za cenu vojenské konfrontace,“ myslí si bývalý expert izraelské vojenské rozvědky na Írán Danny Citrinowicz. Íránská poslední nabídka údajně zní takto: Polovinu svých zásob uranu obohaceného na 60 procent předáme třetí zemi, druhou polovinu sami rozpustíme do půdy. Výměnou za to požadujeme zrušení podstatné části ekonomických sankcí.,,,Americká média v pondělí věnovala značnou pozornost zprávě, že předseda Sboru náčelníků štábů generál Dan Caine prezidenta varoval před značným rizikem zabřednutí do dlouhodobého konfliktu. Jeho slovo má váhu, protože Caine je Trumpovým hlavním vojenským poradcem a prezident si ho po zajetí Nicoláse Madura velmi váží. „Írán je možná slabý. Ale stále může Spojeným státům způsobit bolest a má k tomu větší motivaci než dříve. Trump by celou tu záležitost potřeboval rychle ukončit, kvůli sílícím tlakům zevnitř i zvenčí se mu ale dostupné únikové cesty zavírají… Je to prezident, který sliboval konec nekonečných válek a je nepravděpodobné, že by v Íránu usiloval o změnu režimu. Ale už došel příliš daleko a může být dotlačen ještě dál,“ vysvětluje logiku Trumpových dilemat Nate Swanson.

Tak končí svůj komentář Adam Hájek. A více méně musím s jeho komentářem souhlasit. Navíc, to, co děje ve Venezuele po únosu Madura a na Kubě po naftové blokádě, se v Íránu sotva může povést. Venezuela ale jenom změnila „fasádu“ – ale režim zůstává a lidé na něho zapojení také. A tak zvané „přátelské převzetí“ Kuby by znamenalo jenom to, že by vládnoucí elita dala zelenou americkému vlivu a zůstala by při moci. Nic by nezaručilo, že se režim změní a promění na jakousi „socialistickou demokracii“. V zájmu „klidného přechodu ke kapitalismu“ by to byli právě soudruzi, kteří by to „řídili“?!

Je tak možné, že americko – izraelská akce opět po několika týdnech raketových útoků skončí, íránský režim přežije a co pak – další a další útoky? Po izraelsko-americkém útoku na Írán mohou ceny ropy krátkodobě vyskočit až nad 100 dolarů za barel. Uzavření či omezení dopravy v Hormuzském průlivu by ochromilo obchod mezi Evropou a Asií, zdražilo paliva, zboží i potraviny a zvýšilo napětí na globálních trzích. Analytici varují před možným šokem světového trhu. To vše je tedy ve hře při tomto útoku na režim, který je sice oslaben, ale nakonec může celá situace dopadnout ještě mnohem hůře a k moci se mohou dostat ještě větší jestřábi, kteří nařídí válku s „americkým imperialismem“.

Obávám se proto, že rakety na svržení íránského režimu stačit nebudou.